NP č.525 > FejetonNenápadný půvab perkarbonátuJan Stern

Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet.

Podle mého pozorování lidstvo od Freudových časů vyspělo a ten milník, kdy se sádra změní v kámen, se nám posunul někam ke čtyřicítce. Aspoň já to na sobě pozoruji. Chybičky a zvláštnůstky, o nichž jsem se kdysi domníval, že jsou jen hravým povrchem, který smažu, bude-li se mi jen trochu chtít, se proměnily v pevnou krustu, jež srostla s jádrem osobnosti.


Třeba takový prášek na praní. Vždy si říkám, že když se pytel již vyprazdňuje, měl bych koupit nový. Jenže nekoupím, protože ho tam ještě trochu je, že. Pokaždé, když už tam je poslední dávka, si říkám, že teď už ho koupit musím. Jenže zapomenu, protože ho tak málo kupuji, že se úkon nestal vyježděnou drahou. A vždy, když jdu prát a náhle zjistím, že už žádný prášek nemám, nadám si sice do pakoňů, ale nemažu hned do krámu, jen si řeknu, že ho koupím zítra a praní o den odložím. A druhý den... Ne, nebudu vás zdržovat. A nebojte, nezacyklím se úplně. Vždycky si nakonec přece jen vzpomenu. Někdy po dvou, někdy po třech dnech. Ale tuhle krize vygradovala.


A byla vám to věru prazvláštní věc. Když jsem si uvědomil, že již čtvrtý den nadávám si do pakoňů a nic to není platné a že venku prší a fakt se mi do toho supermarketu nechce a že je to se mnou už asi marné, protože sádra předčasně zcementovatěla, řekl jsem DOST a učinil radikální rozhodnutí. Nacpal jsem to prádlo do pračky a prostě ji pustil. Bez prášku. Prvně ve svém životě.


Tři hodiny pracího programu měl jsem pocit jakéhosi ztroskotání. Ale pak mě čekal jeden z nejpodivnějších objevů mého života. Když pračka doprala a já začal prádlo z bubnu vyndavat, zjistil jsem, že je úplně stejně čisté, jako když jsem ho prával s práškem. Ba popravdě, zdálo se mi i trochu čistší. Rozdíl byl jediný: nevonělo. Nesmrdělo sice, ale ani nevonělo. A já si uvědomil, že jsem čtyřicet let platil tukovým a jiným závodům nikoli malé peníze za parfém.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Maceška, dáma s neobyčejnou pověstí / Jana Vlková > NP č.525 > Herbárium Viola × wittrockiana - Květina, kterou mnoho lidí spojuje výhradně se hřbitovní výsadbou, se prodrala do nejlepších hipsterských restaurací. Tak rozporuplnou rostlinu potkáte málokdy. číst dále Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Aby žáci učili učitele / Štěpán Materna > NP č.525 > Startér Robotika je na vzestupu, brzy bude ovlivňovat naše životy. Přesto se o ní na školách moc nedozvíte, možná i proto, že se učitelé tohoto předmětu trochu bojí. Projekt Robici.cz se snaží, aby výuka robotiky byla co nejsnazší. A aby si o ni žáci učitelům sami říkali. číst dále Podivné dědictví / Stanislav Komárek > NP č.525 > Jiné čtení Člověk je mezi všemi bytostmi jistě nejchudší na pevná vrozená schémata pro jednání a nejpřístupnější výchovným a kulturním vlivům, ale to zdaleka neznamená, že naše vrozené dispozice jsou nicotné a lze je zanedbat – při bližším pohledu naopak vidíme velice jasně, že mnoho našich reakcí a přání patří spíše do východoafrické savany úsvitu lidstva nežli mezi kompjútry a šanony. číst dále

Nejčtenější články autora

Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Teorie vyhnaného psa / Jan Stern > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích. číst dále Marťanský slovník člověkologie / Jan Stern > NP č.469 > Fejeton Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet. číst dále Plastic peoples / Jan Stern > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene. číst dále