NP č.525 > FejetonNenápadný půvab perkarbonátuJan Stern

Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet.

Podle mého pozorování lidstvo od Freudových časů vyspělo a ten milník, kdy se sádra změní v kámen, se nám posunul někam ke čtyřicítce. Aspoň já to na sobě pozoruji. Chybičky a zvláštnůstky, o nichž jsem se kdysi domníval, že jsou jen hravým povrchem, který smažu, bude-li se mi jen trochu chtít, se proměnily v pevnou krustu, jež srostla s jádrem osobnosti.


Třeba takový prášek na praní. Vždy si říkám, že když se pytel již vyprazdňuje, měl bych koupit nový. Jenže nekoupím, protože ho tam ještě trochu je, že. Pokaždé, když už tam je poslední dávka, si říkám, že teď už ho koupit musím. Jenže zapomenu, protože ho tak málo kupuji, že se úkon nestal vyježděnou drahou. A vždy, když jdu prát a náhle zjistím, že už žádný prášek nemám, nadám si sice do pakoňů, ale nemažu hned do krámu, jen si řeknu, že ho koupím zítra a praní o den odložím. A druhý den... Ne, nebudu vás zdržovat. A nebojte, nezacyklím se úplně. Vždycky si nakonec přece jen vzpomenu. Někdy po dvou, někdy po třech dnech. Ale tuhle krize vygradovala.


A byla vám to věru prazvláštní věc. Když jsem si uvědomil, že již čtvrtý den nadávám si do pakoňů a nic to není platné a že venku prší a fakt se mi do toho supermarketu nechce a že je to se mnou už asi marné, protože sádra předčasně zcementovatěla, řekl jsem DOST a učinil radikální rozhodnutí. Nacpal jsem to prádlo do pračky a prostě ji pustil. Bez prášku. Prvně ve svém životě.


Tři hodiny pracího programu měl jsem pocit jakéhosi ztroskotání. Ale pak mě čekal jeden z nejpodivnějších objevů mého života. Když pračka doprala a já začal prádlo z bubnu vyndavat, zjistil jsem, že je úplně stejně čisté, jako když jsem ho prával s práškem. Ba popravdě, zdálo se mi i trochu čistší. Rozdíl byl jediný: nevonělo. Nesmrdělo sice, ale ani nevonělo. A já si uvědomil, že jsem čtyřicet let platil tukovým a jiným závodům nikoli malé peníze za parfém.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv