NP č.525 > FejetonNenápadný půvab perkarbonátuJan Stern

Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet.

Podle mého pozorování lidstvo od Freudových časů vyspělo a ten milník, kdy se sádra změní v kámen, se nám posunul někam ke čtyřicítce. Aspoň já to na sobě pozoruji. Chybičky a zvláštnůstky, o nichž jsem se kdysi domníval, že jsou jen hravým povrchem, který smažu, bude-li se mi jen trochu chtít, se proměnily v pevnou krustu, jež srostla s jádrem osobnosti.


Třeba takový prášek na praní. Vždy si říkám, že když se pytel již vyprazdňuje, měl bych koupit nový. Jenže nekoupím, protože ho tam ještě trochu je, že. Pokaždé, když už tam je poslední dávka, si říkám, že teď už ho koupit musím. Jenže zapomenu, protože ho tak málo kupuji, že se úkon nestal vyježděnou drahou. A vždy, když jdu prát a náhle zjistím, že už žádný prášek nemám, nadám si sice do pakoňů, ale nemažu hned do krámu, jen si řeknu, že ho koupím zítra a praní o den odložím. A druhý den... Ne, nebudu vás zdržovat. A nebojte, nezacyklím se úplně. Vždycky si nakonec přece jen vzpomenu. Někdy po dvou, někdy po třech dnech. Ale tuhle krize vygradovala.


A byla vám to věru prazvláštní věc. Když jsem si uvědomil, že již čtvrtý den nadávám si do pakoňů a nic to není platné a že venku prší a fakt se mi do toho supermarketu nechce a že je to se mnou už asi marné, protože sádra předčasně zcementovatěla, řekl jsem DOST a učinil radikální rozhodnutí. Nacpal jsem to prádlo do pračky a prostě ji pustil. Bez prášku. Prvně ve svém životě.


Tři hodiny pracího programu měl jsem pocit jakéhosi ztroskotání. Ale pak mě čekal jeden z nejpodivnějších objevů mého života. Když pračka doprala a já začal prádlo z bubnu vyndavat, zjistil jsem, že je úplně stejně čisté, jako když jsem ho prával s práškem. Ba popravdě, zdálo se mi i trochu čistší. Rozdíl byl jediný: nevonělo. Nesmrdělo sice, ale ani nevonělo. A já si uvědomil, že jsem čtyřicet let platil tukovým a jiným závodům nikoli malé peníze za parfém.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Exekuce nesmí být nadosmrti / Darek Šmíd > NP č.525 > Téma čísla V Česku je v tuhle chvíli na 300 000 protiprávních exekucí. Jejich vymáhání dříve umožňoval formát rozhodčích doložek, ujednání, díky němuž se případný spor řeší před rozhodcem, a nikoli nestranným soudem. Výběr rozhodce však nemusel být transparentní, rozhodce nemusel být nestranný a dlužník se dostal do exekuce raz dva. Vymáhání takových smluv je nezákonné, a přesto v tom exekutoři pokračují. O boji s tímto systémem vypráví právník Petr Němec. číst dále Ukřivděná společnost / Jan Štěpánek > NP č.525 > Téma čísla Pokud nepatříte mezi postižené exekucí, rozhodně to neznamená, že se vás to netýká. Problémy s exekucemi a předlužeností ovlivňují kvalitu života celé společnosti. „Lidé si začínají uvědomovat, jak to ničí celé regiony,“ říká sociolog Daniel Prokop, sociolog společnosti MEDIAN a Fakulty sociálních věd UK. číst dále Maceška, dáma s neobyčejnou pověstí / Jana Vlková > NP č.525 > Herbárium Viola × wittrockiana - Květina, kterou mnoho lidí spojuje výhradně se hřbitovní výsadbou, se prodrala do nejlepších hipsterských restaurací. Tak rozporuplnou rostlinu potkáte málokdy. číst dále Podivné dědictví / Stanislav Komárek > NP č.525 > Jiné čtení Člověk je mezi všemi bytostmi jistě nejchudší na pevná vrozená schémata pro jednání a nejpřístupnější výchovným a kulturním vlivům, ale to zdaleka neznamená, že naše vrozené dispozice jsou nicotné a lze je zanedbat – při bližším pohledu naopak vidíme velice jasně, že mnoho našich reakcí a přání patří spíše do východoafrické savany úsvitu lidstva nežli mezi kompjútry a šanony. číst dále

Nejčtenější články autora

Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Čtvrtohry / Jan Stern > NP č.515 > Fejeton Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.) číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále
celý archiv