NP č.523 > Jiné čteníDěti apokalypsyStanislav Komárek

Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích).

Dobře si vzpomínám, jak jsem jako katastroficky naladěný pubescent tento svérázný text s nadšením louskal, netuše, že se jedná o výhonek mnohem starší a bujně rozvětvené tradice. Od očekávání katastrof nebývá nikdy daleko k jejich záměrnému plánování a uskutečňování, byť často ne zcela vědomému. Nacistické Německo je nejkrystaličtějším příkladem takového milenarismu, už zbaveného všech křesťanských rysů, který očekával a záměrně přivozoval zánik starého a vznik nového světa – uskutečnit se podařilo jen první část, zato alespoň v rámci Německa téměř perfektně. Tento příklad je jistě nejkřiklavější, ale představa, že svět bude za lidské hříchy či lidmi zničen, se objevuje stále znovu a jaderné šílení dvacátého věku pro to mnohé udělalo. Je nápadné, že k čínské a vůbec žlutoasijské tradici apokalyptika a stálé očekávání katastrof nepatří, jak jsem si měl teď v Singapuru a Malajsii zase možnost uvědomit. Ne že by k Číně nepatřily katastrofy, ale z nějakého důvodu se Dálný východ na zánik všehomíra netřese. Že srší optimismem dnes, jsem měl možnost řadukrát vidět, ale očití svědkové mi popisovali, že i v nejtěžších dobách šedesátých let dělala Čína vždy dojem, že to nejlepší bude teprve (a brzy) následovat. Řídí-li ostatně svět neosobní princip tao, není pádného důvodu k obavám: daremní vládcové podle něho sice nemusejí jednat a země pustne, ale svět jako celek je jaksi samoregulující a není třeba se o něj zásadnějším způsobem strachovat.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Slunečnice roční / Jana Vlková > NP č.523 > Herbárium Helianthus annuus - Květy slunečnic patří k těm nejfotogeničtějším. Jako příklad heliotropismu nechybějí v žádné učebnici botaniky. Za sluncem se otáčejí ale pouze tehdy, dokud plně nerozkvetou. Mají na tisíce odrůd. číst dále Jsem pořád jednou nohou na ulici / prodejce Honza > NP č.523 > VIP Rozhovor V kavárně Veletržního paláce se prodejce Honza z Břevnova sešel s ilustrátorem Michalem Bačákem. A protože Honza píše a sám si své knihy i vydává, sešli se dva tvůrčí duchové, kteří si navzájem naprosto rozuměli. Domluvili se, že se oba proslaví, zbohatnou a budou se navštěvovat. číst dále Julien Baker. Písně silnější než pravda / Benjamin Slavík > NP č.523 > Kultura Mladá, teprve dvaadvacetiletá písničkářka Julien Baker patnáctého září vystoupí v pražské kavárně NoD. O tom, že přijíždí jedna z nejdůležitějších současných nezávislých umělkyň, pojednává následující esej. číst dále Zůstat aktivní / Štěpán Materna > NP č.523 > Startér Ať už si o společenské, politické nebo jakékoli jiné situaci v Česku myslíte cokoli, asi budete souhlasit, že více aktivních mladých lidí nemůže uškodit. Společnost Člověk v tísni jim jde naproti a rozhodla se je sama vyhledávat. V rámci projektu Jeden svět na školách uspořádala letos už třetí ročník soutěže Hledá se LEADr. číst dále
celý archiv