NP č.523 > Jiné čteníDěti apokalypsyStanislav Komárek

Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích).

Dobře si vzpomínám, jak jsem jako katastroficky naladěný pubescent tento svérázný text s nadšením louskal, netuše, že se jedná o výhonek mnohem starší a bujně rozvětvené tradice. Od očekávání katastrof nebývá nikdy daleko k jejich záměrnému plánování a uskutečňování, byť často ne zcela vědomému. Nacistické Německo je nejkrystaličtějším příkladem takového milenarismu, už zbaveného všech křesťanských rysů, který očekával a záměrně přivozoval zánik starého a vznik nového světa – uskutečnit se podařilo jen první část, zato alespoň v rámci Německa téměř perfektně. Tento příklad je jistě nejkřiklavější, ale představa, že svět bude za lidské hříchy či lidmi zničen, se objevuje stále znovu a jaderné šílení dvacátého věku pro to mnohé udělalo. Je nápadné, že k čínské a vůbec žlutoasijské tradici apokalyptika a stálé očekávání katastrof nepatří, jak jsem si měl teď v Singapuru a Malajsii zase možnost uvědomit. Ne že by k Číně nepatřily katastrofy, ale z nějakého důvodu se Dálný východ na zánik všehomíra netřese. Že srší optimismem dnes, jsem měl možnost řadukrát vidět, ale očití svědkové mi popisovali, že i v nejtěžších dobách šedesátých let dělala Čína vždy dojem, že to nejlepší bude teprve (a brzy) následovat. Řídí-li ostatně svět neosobní princip tao, není pádného důvodu k obavám: daremní vládcové podle něho sice nemusejí jednat a země pustne, ale svět jako celek je jaksi samoregulující a není třeba se o něj zásadnějším způsobem strachovat.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Slunečnice roční / Jana Vlková > NP č.523 > Herbárium Helianthus annuus - Květy slunečnic patří k těm nejfotogeničtějším. Jako příklad heliotropismu nechybějí v žádné učebnici botaniky. Za sluncem se otáčejí ale pouze tehdy, dokud plně nerozkvetou. Mají na tisíce odrůd. číst dále Krotitelka šatníků / Jan Štěpánek > NP č.523 > Téma čísla Snížení spotřeby, relokace, recyklace, kvalitní řemeslo, materiály a především soulad s vámi. Lucie Poubová na svých kurzech ukazuje, jak spotřebovávat šetrně ke svému okolí. Když se holka ráda pěkně obléká a přitom nechce živit ničivé tendence oděvního průmyslu, jak na to? číst dále Nepracuji s odpadem / Jan Štěpánek > NP č.523 > Téma čísla Lubica Skalská je módní návrhářkou, která se kromě udržitelné módy zajímá i o upcycling a pořádá pravidelné kurzy šití. „Chci lidem poskytnout alternativu k oblečení z fast fashion řetězců, inspirovat, informovat a učit je. Momentálně se zabývám redesignem nepotřebného oblečení či materiálů,“ říká. kromě vytváření kolekcí dámského oblečení se zabývá také zakázkovou výrobu, ať už jde o svatební šaty, nebo o speciální upcyklovaný projekt na míru. číst dále Julien Baker. Písně silnější než pravda / Benjamin Slavík > NP č.523 > Kultura Mladá, teprve dvaadvacetiletá písničkářka Julien Baker patnáctého září vystoupí v pražské kavárně NoD. O tom, že přijíždí jedna z nejdůležitějších současných nezávislých umělkyň, pojednává následující esej. číst dále
celý archiv