NP č.523 > FejetonTeorie vyhnaného psaJan Stern

Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích.

Tato přítomnost či nepřítomnost byla jeho poddaným zcela lhostejná, psi nebyli důležitým domestikovaným zvířetem v oblasti. Běhalo jich v okolí jen pár. Byl to zákaz zbytečný a nesmyslný. Dokázal však obnovit královu vážnost. Lidé začali tabu psů přísně dodržovat a krále znovu obalila tajemná aura Moci. Král Ahoussi tím obnažil jediné: o moci nerozhoduje ani předurčenost, ani charisma lídra, ani síla zbraní, ba ani bohatství. Základem moci je jen a pouze drzost, s níž lidem vnutíte nějaká pravidla. A protože lidé tuší, že pravidla potřebují, prohlásí nejspíše vaši drzost za boží vyvolení.


Pravda, někdy společnost dospěje do situace, kdy i kouzlo zakázaného psa přestane působit. Pak nastupuje kouzlo biče. O tom máme zase jiný příběh. Od Herodota. Vypráví o vzpouře otroků ve Skýtii. Skytským otrokům tradičně vypichovali oči, aby jim zabránili být svobodnými lidmi. Když se však Skytové vydali dobývat k sousedům, potřebovali otroky v boji a oči jim vypichovat přestali. Druhá generace vidoucích otroků začala přemýšlet nad tím, proč jsou vlastně otroky. A jednoho dne se vzbouřili. Pořídili si zbraně, jaké měli Skytové, opevnili se v hradišti a prohlásili se za svobodné lidi. Skytové učinili na hradiště nejprve ozbrojený nájezd, avšak vzbouřenci ho hravě odrazili – byli stejně dobře vycvičenými bojovníky a měli stejně kvalitní zbraně. Pak však Skyty napadla geniální myšlenka: Při druhém nájezdu hradiště nedobývali a nevzali s sebou ani žádné zbraně. Měli pouze jednu jedinou věc: své biče. Symboly nadvlády nad bývalými otroky. A tváří tvář těmto bičům se vzbouřenci vzdali a znovu se podvolili. Jinak řečeno: když přestane fungovat magie vyslovovatele tabu, potřebujete kouzlo symbolů. Ať už na standartách, nebo v televizních zprávách.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zůstat aktivní / Štěpán Materna > NP č.523 > Startér Ať už si o společenské, politické nebo jakékoli jiné situaci v Česku myslíte cokoli, asi budete souhlasit, že více aktivních mladých lidí nemůže uškodit. Společnost Člověk v tísni jim jde naproti a rozhodla se je sama vyhledávat. V rámci projektu Jeden svět na školách uspořádala letos už třetí ročník soutěže Hledá se LEADr. číst dále Slunečnice roční / Jana Vlková > NP č.523 > Herbárium Helianthus annuus - Květy slunečnic patří k těm nejfotogeničtějším. Jako příklad heliotropismu nechybějí v žádné učebnici botaniky. Za sluncem se otáčejí ale pouze tehdy, dokud plně nerozkvetou. Mají na tisíce odrůd. číst dále Robot s dronem místo hlavy / Darek Šmíd > NP č.523 > Novinky / Technoskop Umělohmotní potomci lidí působí prozatím vcelku přívětivě. Ale co až se nám přestanou podobat? číst dále Děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.523 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích). číst dále
celý archiv