NP č.520 > Téma číslaNová PlzeňMichaela Rozšafná

Dva někdejší plzeňské industriální prostory, které díky práci a úsilí několika nadšenců našly po vyčerpání svého potenciálu nový život. Depo a Papírna, dva prostory, díky kterým se nejen Plzeňáci dívají na svoji průmyslovou minulost s hrdostí.

Prostory bývalé papírny v části města Slovany, kde se od 19. století do konce roku 2000 vyráběl papír, jsou proti tomu nově využívány jako galerie současného výtvarného umění, hudební a taneční sál i foto či video ateliér pod názvem Kulturní centrum Papírna.
O plzeňské papírně jsme si povídali s architektem a památkářem Karlem Zochem z plzeňského magistrátu.


Setkáváte se s předsudky veřejnosti vůči novému směru někdejšího industriálního prostoru?
Lidé v Plzni vnímali až donedávna industriální architekturu negativně. Továrny byly zdrojem obrovského množství exhalací a život v průmyslové aglomeraci tedy nebyl vůbec komfortní. Situace se ale mění – velké množství podniků v centrální části města ukončilo výrobu, což je dobře, ale mnohé opuštěné areály byly zbourány a nahrazeny nevkusnými nákupními centry. Teprve pak si řada lidí uvědomila, že tím byla nenávratně ztracena důležitá historie našeho města.


Co tedy momentálně Papírna pro Plzeňany, ale i turisty, kteří Plzeň navštíví ve volném čase, představuje?
Papírna je důležitým dokladem slavné historie tohoto místa. Jde o příběh rodu Pietteových, jejich úspěšnosti, vynalézavosti, na svou dobu vynikající péče o zaměstnance a jejich rodiny. Elektrické osvětlení chápeme dnes jako samozřejmost. První funkční elektrickou lampu sestrojil František Křižík a v jeho výzkumech jej rozhodujícím způsobem podpořila papírna Piette. Právě v plzeňské papírně bylo elektrické osvětlení vyzkoušeno a použito vůbec poprvé. Papírna je také dokladem toho, jaký důraz byl v době jejího vzniku kladen na kvalitu architektury. Ale to samo o sobě nestačí. Důležité je, že papírna se dnes zvolna mění, postupně se stává místem pořádání kulturních a společenských akcí. Míří k tomu, aby se z ní stalo atraktivní a zásadní otevřené centrum pro volnočasové aktivity plzeňských obyvatel i turistů.

 

Plzeňská bývalá vozovna městských dopravních podniků v Cukrovarské ulici, dnešní DEPO2015, pořádá několikrát do roka interaktivní výstavy, otevřené řemeslné dílny a funguje také jako sdílený pracovní prostor, umělecký ateliér a místo pro pořádání divadelních představení.
O DEPU2015 jsme si povídali s ředitelem společnosti Plzeň 2015 a provozovatelem Depa Jiřím Suchánkem.

 

DEPO 2015 jste otevírali před třemi lety. Co se za tu dobu povedlo?
Během tříletého provozu Depa se podařilo prokázat, že projekt je životaschopný, máme navázané synergie s univerzitou, ale i kulturními projekty, což se osvědčilo při pořádání interaktivních výstav. Každoročně jej navštíví kolem sta tisíc návštěvníků.

 

Jaké postavení Depo zaujímá z hlediska celého města?
Jednak jistým způsobem doplňuje infrastrukturu, jelikož město přišlo před lety o svůj výstavní areál. Pokud jde o možnosti realizovat velké výstavy, koncerty či veletrhy, tak ty jsou v Plzni značně omezené. Je třeba si také uvědomit, že kolem depa roste nová, řekl bych velmi zajímavá čtvrť. Do depa díky tomu všemu proudí poslední dobou daleko více turistů: individuálů i skupin. Industriální turismus je na vzestupu a jsem rád, ačkoli se v počáteční fázi celý projekt potýkal s nedůvěrou, že si jak depo, tak ostatní podobné prostory našly svoje místo na kulturním poli.

 


autor / Michaela Rozšafná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Cestovní horečka / Michaela Rozšafná > NP č.502 > Téma čísla Letní lásky, to nejsou jen krátkodobé vztahy navázané na tanečních parketech či v kempu u řeky. Horké dny, pobyt na vzduchu, fyzicky náročné aktivity a polní hygienické podmínky nahrávají k přeskočení jiskry i na zájezdech, jejichž filozofií je dobrodružství, sport a adrenalin. „I čtyřicátníci si na nich mohou připadat, jako by se navrátili na dětský tábor, a je tak běžné, že krátce po dovolené zasílají do cestovní kanceláře svatební oznámení,“ říká průvodce CK Kudrna Jan Haruda. číst dále Metro podle psychologa / Michaela Rozšafná > NP č.498 > Téma čísla Podle dopravního psychologa Radka Stehlíka se u nás ve veřejné dopravě sociální světy pouze dotýkají, ale neprolínají, což je dané naší mentalitou. číst dále Díky běhu jsem začal mít rád lidi / Michaela Rozšafná > NP č.499 > Téma čísla Ultramaratonec a zakladatel běžecké školy Miloš Škorpil má naběháno tolik, co celá naše redakce za celé své životy. A možná ještě víc. Vyprávěl nám nejen o tom, jak správně běhat, co se techniky týče, ale také o samotné filosofii běhu. Běh v jeho podání není nutně o trhání rekordů. Je to cesta ke šťastnějšímu životu. číst dále Psychologie samoty / Michaela Rozšafná > NP č.507 > Téma čísla Samota není jen fyzickou izolací, ale častěji spíše stavem duše, který je tvůrčí a posouvá nás vpřed. Máme v ní čas na svoje nejistoty a otázky, říká psychoterapeut Jakub Hučín. číst dále
celý archiv