NP č.518 > Téma číslaNové SudetyRedakce

Sudety jsou díky exponované historii plné vášní a křivd takovou popelkou. Přehlížíme je. Hlavně se v tom nevrtat, platilo dlouhá desetiletí. Jenže ono vás všechno jednoho dne dožene. Zdá se, že Sudety dostihlo smíření. A to je ten nejlepší výchozí bod do všeho nového.

Historická neusazenost obyvatel Sudet, kteří do vysídlené krajiny přišli teprve před nějakými sedmdesáti lety, je jen jeden důvod, proč se tohle území nikdy nevrátilo k původní vyspělosti, blahobytu a dobré náladě. Češi se z pochopitelných důvodů už nedokázali napojit na německé myšlení, infrastrukturu, zvyky, zkrátka život, který byl ozkoušený staletími. A tak nastala dlouhá, prázdná, bezcílná vykořeněnost.


Představte si, že žijete v krajině, kde každý den narážíte na ruiny srovnaných vesnic nebo celých původně prosperujících měst. Třeba jen pohledem narážíte... I když s tím tehdejším výbuchem vášní nemáte nic společného, působí to na vás. Jedno takové místo jsme navštívili (více v rozhovoru na str. 18 a 19) a zjistili jsme míru toho působení. Je obrovsky silná. Potřebujete strašně moc síly, abyste s tím vším uměli a chtěli začít něco dělat, napravovat.


Ta síla se z nějakého důvodu, jehož popis by zabral další tři takové úvodníky, začíná pomalu objevovat. Většinou přichází prostřednictvím lidí, kteří se do Sudet stěhují za nedotčenou přírodou a potenciálem rozvoje, jenž je na celém tomhle území obrovský. Daří se jim do kraje dostávat peníze, vznikají komunity, ředí se DNA místních obyvatel, což přináší impulzy i do zdejších radnic a všechno to zajímavě a plošně ožívá.


Nikdy ale nestačí do nějakého místa jen nalít peníze, jak nám říkal kastelán zámku ve Valči, kam jsme zajeli na reportáž. „Třeba Jáchymov skoupili Italové a Rusové a pak čekali, že se z něj stane druhý Špindl. Ale nestalo se nic. To úžasné renesanční město chátrá dál," vyprávěl Tomáš Petr a říkal, že přesně tohohle se ve Valči chtěli vyvarovat. Zároveň s penězi totiž musí vždycky být někdo, kdo to celé nakopne, dá tomu výhled, myšlenku, entuziasmus... Teprve pak se začnou dít věci.


Sudety nás uchvátily a snad to v textech na následujících stranách bude znát. Zažili jsme opravdu silného genia loci. Třeba ve chvíli, kdy jsme opovrhli přespáním na zámku, natajno ulehli do starého zámeckého skleníku a dlouhé hodiny koukali prosklenou kopulí na sudetské hvězdy. Přesně tak, jako na ně tehdy koukali i původní obyvatelé a byli u toho stejně dobří i stejně špatní jako my.

 


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv