NP č.513 > Téma číslaZákoutí kolektivní pamětiLibor Hruška

Vzpomínky na lidský život jako předmět vědeckého zkoumání. S ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Miroslavem Vaňkem jsme si povídali o nástrahách pamětnického vzpomínání, zvlášť když jde třeba o vysoké funkcionáře minulého režimu.

Často pracujete se staršími lidmi, musíte tedy narážet na fyziologické limity paměti. Nesnižuje se tím hodnota takového pramene?
My naše narátory nezkoušíme z toho, co se stalo před x lety v konkrétní den a hodinu, jde nám spíš o reflexi emocí, které tehdy prožívali. Navíc s dlouhodobou pamětí lidé nemívají potíže, ukazuje se, že ty zastrčené, dávno prožité události se v hlavě uchovávají. Vnímám to tak, že paměť není nějakým depozitářem myšlenek, ale pracuje jako dynamická složka našeho bytí. Vlastně díky ní přežíváme – zkušenosti nám pomáhají snáze překonat současné problémy. Při naší práci spíš míváme problémy se střednědobou pamětí starších narátorů, ta rozhovory ovlivňuje mnohem víc. Pokud je mezi prvním a druhým třeba měsíc pauza, lidé se začnou opakovat, na nahrávkách pak máme dva stejné příběhy.

 

Alespoň máte kontrolu.
To ano, z tohohle pohledu je to dobře. Ještě ale k vaší předchozí otázce: Ne, neděláme rozdíl mezi informacemi získanými od třicetiletého a devadesátiletého člověka.

 

Ten dříve narozený, tipnul bych si, navíc dokáže lépe strukturovat své vyprávění, svůj životní příběh. Je to tak?
Ano, u devadesátiletých se příběh klene k nějakému závěru. Lidé od určitého věku opravdu dokážou lépe strukturovat své zkušenosti, třicetiletí prostě ještě nevědí, kam došli na své životní pouti. Dobře je to vidět na našem prvním orálně-historickém projektu Sto studentských revolucí, v rámci něhož jsme hovořili se stovkou studentů, kteří zažili listopad 89. Výzkum jsme realizovali v letech 96 až 98 a teď se ke stejným lidem vracíme po dvaceti letech. Z původní stovky jich máme devadesát dva.

 

V čem se jejich vzpomínky proměnily?
V devadesátých letech jim bylo kolem třicítky, to jejich vyprávění bylo hodně popisné, dneska je těm lidem padesát a mnohem víc tehdejší události interpretují. Je tam znát větší životní zkušenost.

 

Z nahrávek pamětníků dáváte dohromady archiv. Kdo do něj má přístup?
K hrubým, v naprosté většině neautorizovaným nahrávkám se dostanou zatím pouze badatelé na požádání. Pokud s tím pracujeme dál, chceme-li rozhovory například vydat, musíme si redigovaný text nechat autorizovat.

 

Předpokládám, že v tu chvíli často dojde na autocenzuru. Neztrácejí tím vzpomínky původní syrovost, opravdovost?
To bez debat, při autorizaci si člověk uvědomí: Ježíš, já toho napovídal! Tohle pryč, tohle pryč, tohle pryč. Pak je zajímavé pojmout analýzu rozhovoru i z pohledu toho, co v něm lidé mít nechtěli, co z té své, řekněme paměti, vyškrtali. Musíte si uvědomit, že se pohybujeme ve třech časových rovinách. Ptáme se na minulost, která se udála před dvaceti třiceti lety s tím, že se na ni koukáme z pohledu doby dnešní. Pak je tu ale ještě budoucnost – narátor ví, že se rozhovor bude archivovat, že s ním budou pracovat budoucí generace.

 

Může ovlivnit pozdější interpretaci dějin.
Máte pravdu, ten pramen je velice subjektivní, ale je to stejné, jako když jdete do archivu, kde zkoumáte nějaké listiny. Ty se také nějakým způsobem schvalovaly, škrtalo se v nich. Neplatí, že co je psáno, to je dáno.

 

Co lidé ze svých životů nejčastěji retušují během autorizací?
Já bych řekl, že jsou tu dvě roviny. Za prvé lidé se nechtějí příliš odhalovat v osobních věcech, otevírat své třinácté komnaty, což je ale naprosto pochopitelné. Vedle toho je tu ještě rovina politická, protože my děláme rozhovory hlavně s lidmi, kteří nějakým způsobem vystupovali před rokem 89, a to na různých stranách té pomyslné barikády, ať už to byli mocipáni, kariéristé, disidenti, nebo ta takzvaná šedá zóna. Ale existuje i spousta lidí, kteří neretušovali v rozhovorech, zdá se, nic, i když takové tvrzení se těžko prokazuje.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Architektura 489 / Libor Hruška > NP č.511 > Startér V číslici 489 jsou zašifrovány dva klíčové roky československé historie – 1948 a 1989. Projekt, který před dvěma lety rozjeli Pavlína Krásná a Pavel Hrubý, se právě na toto období zaměřuje – mapuje stavby vybudované za socialismu a snaží se je zbavit nálepky nejošklivější české architektury. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Ti za plotem / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla „Uzavřený rezidenční areál bude přístupný jen vám, kteří v něm budete doma. Samozřejmostí je recepce, která se postará o vaši poštu i vzkazy, a reprezentativní lobby pro přijímání návštěv i setkávání rezidentů. Společná místa pro obyvatele viladomů se stanou oázou plnou zeleně.“ číst dále V malování hledáme ztišení / Libor Hruška > NP č.493 > Rozhovor V pražské Bolzanově ulici, kde dnes sídlí denní centrum Naděje, malíř Michal Singer dříve pracoval. Bylo to na začátku 90. let, kdy jako grafik dával tvář týdeníku Respekt. Dnes uznávaný český autodidakt na stejné adrese vede kurzy malby pro lidi bez domova. „Pro klienty je to azyl, forma vnitřní emigrace,“ říká. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv