Kdy si člověk poprvé uvědomil, že se z něčeho tak samozřejmého, jako je tma, stává nedostatková komodita?
První, kdo na tenhle problém upozornil, byli američtí astronomové. V šedesátých letech minulého století jim došlo, že se ke hvězdárnám, které původně postavili daleko od velkých měst, postupně doplazila zástavba a oni najednou mají nad sebou světlou oblohu, a tedy špatné pozorovací podmínky. V devadesátých letech se to potom přeneslo i do zákonodárství, např. americký stát Con-
necticut uzákonil, že z veřejných prostředků nebudou financovat svícení do horního poloprostoru.
Laicky řečeno svícení pouličními lampami do nebe.
Ano, problém to představuje i v České republice, kde máme zhruba 1 400 000 těchto světelných bodů. Když se na ně v noci kouknete svrchu, většinu z nich uvidíte, což je chyba, důkaz, že svítí špatně. Odhaduje se, že asi čtyřicet procent světla se vysvítí do špatných směrů, a tohle světlo se samozřejmě taky musí zaplatit. Na druhou stranu je pravda, že veřejné osvětlení není největším problémem. Stačí jedna obrovská fabrika nebo obchodní dům typu pražského Centra Chodov, a můžeme zapomenout, že jsme u nás vůbec kdy nějakou tmu měli. Světlo dnes ve větší míře uniká i z budov – dřív se stavělo z cihel, dneska ze skla.
Na Jizerce teď máme problém kvůli jedné blbé zářivce z vývěsního štítu Pilsner Urquell na jednom z penzionů
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
