NP č.511 > Jiné čteníNádraží & TucMartin Selner

Jsem s dětmi na Masarykově nádraží. Mají autismus a mají rády vlaky.

Sedíme na lavičce a jíme sušenky Tuc s příchutí barbecue. Jsem rád, že jedí aspoň tu příchuť barbecue, už takhle je někdy obtížné dostat do nich cokoli, co nějak souvisí s masem.

Opodál stojí prodejce Nového Prostoru. I on se snaží bojovat s nějakým handicapem. Nabízí noviny a jeho hlas se rozléhá nádražní halou. Musí být slyšet, protože tím největším handicapem je, že jste přehlížený. Má svá přání a sny, stejně jako mé děti.
„Já tady chci spát,“ vysloví se jedno z dětí. Že autisté milují vlaky, není nic nového pod sluncem, ale na přespávání na nádraží ještě nejsem připravený.
„To nebude problém, spát vás tu bude asi víc,“ odpovím mu a všímám si bezdomovců kolem.
„A co tu budeš jako jíst?“ zajímám se dál. Otočí se jen ke stánku s párkem v rohlíku a já si pomalu začínám uvědomovat, že to s tím přespáním myslí vážně.
Sny, to je to, oč tu běží. Mé děti si díky svému handicapu na Facebooku nikdy nepřečtou motivační citáty o tom, že všichni máme stejnou startovací čáru. Nepřečtou si to kvůli tomu, že ji jednoduše nemáme. Je otázka, jestli ji vůbec potřebujeme mít stejnou.
Abych řekl pravdu, vlastně neznám moc lidí, kteří by si zakládali na tom, abychom se narodili všichni se stejnými podmínkami. Dokonce spousta z nich tvrdí, že je díky tomu život bohatší. Všichni si ale naopak přejí, abychom měli stejnou možnost se s tím životem nějak popasovat.
Z reproduktorů se ozve hlas, který oznamuje odjezd jednoho z vlaků. Najednou stojíme u vlaku a čekáme, až vyrazí. „Jedete, nebo ne?“ zeptá se průvodčí.
„Ano,“ odpoví dítě.
„Ne,“ odpovím já.
„Tak si jeďte třeba dalším,“ oznámí nám průvodčí, za kterou se zabouchnou dveře. Já se cítím trochu provinile, děti si užívají odjezd vlaku.
„Tak půjdeme, ne?“ navrhnu. Děti ukážou směrem, odkud přes veškerý ten hluk je slyšet klavír, kterým si tu můžete čekání na vlak zpříjemnit. Výjimečně na něj hraje nějaká slečna, kteráskutečně hrát umí. Hraje natolik krásně, až se kolem zastavují lidé.
„Dobrý den,“ pozdraví jedno z mých dětí pána stojícího opodál. Pán se jen podívá, kdo ho zdravil, a pak se beze slova opět soustředí na klavír. Chystám se děcku říct, ať si z toho nic nedělá, ale ono si to vysvětlí po svém: „Asi mě nezná.“
„Jo, to bude tím,“ potvrdím mu jeho verzi, názor na toho pána si nechám pro sebe. Protože tím největším handicapem je, že jste přehlížený.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Tričko & puberta / Martin Selner > NP č.515 > Jiné čtení Jedna z nejzákladnějších potřeb nově narozeného dítěte je pocit, že je tady správně, že je milované a že svět pro něj představuje bezpečné místo. Já většinu svého pracovního dne trávím s autisty a pozoruju jejich rituály, které si vytvořili, aby jim ten „cizí“ svět nepřipadal tak nebezpečný. Vytvořili si je i přesto, že byli a jsou milovaní. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Architektura 489 / Libor Hruška > NP č.511 > Startér V číslici 489 jsou zašifrovány dva klíčové roky československé historie – 1948 a 1989. Projekt, který před dvěma lety rozjeli Pavlína Krásná a Pavel Hrubý, se právě na toto období zaměřuje – mapuje stavby vybudované za socialismu a snaží se je zbavit nálepky nejošklivější české architektury. číst dále Atlas ledů / Libor Hruška > NP č.511 > Téma čísla Fascinovaným pozorovatelem zamrzlých hladin řek a rybníků, tak sám sebe nazývá Radek Mikuláš, geolog a dálkový bruslař. Z ledových koláčů a temných hvězd, na které narážel při svých bruslařských výpravách, poskládal první český atlas ledů. číst dále Laponsko pěšky / Štěpán Materna > NP č.511 > Téma čísla Mráz lze milovat i poté, co v něm strávíte téměř měsíc jen s ojedinělými možnostmi schovat se a ohřát. S chutí nám o tom vyprávěla Markéta „Peggy“ Marvanová, která se svým přítelem Adamem Záviškem úspěšně dokončila devítisetkilometrovou Laponskou extrémní výzvu. Jako první v historii. číst dále Vyprávění o světě, který nechcete zažít / Benjamin Slavík > NP č.511 > Kultura Ruský snímek režiséra Andreje Zvjaginceva, oceněný Zlatou palmou z Cannes, bývá popisován jako hodně temná alegorie současného Ruska. Benjamin Slavík vás ale v interpretaci filmu Nemilovaní vezme o pořádný kus dál. číst dále
celý archiv
//