NP č.502 > Jiné čteníAutismus & prokletíMartin Selner

Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí.

Jedno z dětí se rozbrečí ještě dříve, než z autobusového nádraží vůbec stihneme vyjet. Má práce je o empatii, snažím se ho uklidnit.


„Nebreč, prosím tě. Uteče to rychle," pokusím se o obvyklou frázi.


„Zapomněl jsem doma svačinu."


„A kvůli tomu brečíš?"


„Měl jsem tam oříškovou čokoládu."


„Sakra, tu bych si dal taky," je mi nás teď líto obou.


Rodiče mávají na odjíždějící autobus, očekává se to od nich. Oni jsou vůbec v pozici, kdy se toho od nich očekává strašně moc. Během těhotenství měli devět měsíců, aby se připravili na to, stát se rodičem. Dokonce o tom existuje i několik knížek s usmívajícím se dítětem na přebalu. Nikdo vás ale nenaučí stát se rodičem postiženého dítěte.


Jen co vyjedeme z Prahy, zbylé děti instruuju, aby si svačinu nesnědly hned. „Máme před sebou dvě hodiny cesty," snažím se odůvodnit svůj požadavek. Samozřejmě už nikdo z nich svačinu nemá.


Během cesty se snažím děti trochu navnadit na to, co nás během tábora čeká. Vyprávím jim, kam všude se půjdeme podívat. „V okolí je několik rozhleden, je z nich krásný výhled," uzavřu svůj motivační proslov.


„Doufám, že to není do kopce," vysloví jedno z dětí své obavy.


Pokaždé jsem překvapený, jak se děti během tábora chovají docela jinak. V batůžku mají kromě hraček samozřejmě i svůj autismus, ale některé chování přece jen zůstane v Praze. Na táboře ho nepotřebují. Všude kolem bude jen příroda a méně lidí představuje i menší nebezpečí.


Cesta je pro děti dlouhá, takže ke konci už začnou zlobit.


„Jestli budete dělat bordel, tak půjdete pěšky," pohrozím jim.


„Aspoň se vyčurám," vrátí se mi jako bumerang.


Zanedlouho vystupujeme. Na děti i sebe jsem hrdý, jak jsme cestu zvládli.


Až se začne dětem stýskat, přijdou první pohledy od rodičů. A až se začne stýskat mně, pokusím se vzpomenout, proč jsem kdysi svoji práci začal dělat. A hlavně pro koho.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

... a v přírodě to všechno propukne / Libor Hruška > NP č.502 > Téma čísla Na táboře jsem byl všehovšudy čtyřikrát. Ve třech případech jako dítě, jednou jako vedoucí. Počet letních táborových lásek: 0. Někde se evidentně stala chyba, část mých vrstevníků dokázala léto vytěžit o dost víc. Třeba kamarád P., velký znalec anatomie tábora. číst dále S jemností baletky / Jan Stern > NP č.502 > Fejeton Sociologové a jiní logové se přou o to, v jakém světě vlastně žijeme. Divím se, že jim to ještě nedošlo. Žijeme ve světě lhostejnosti. V odfrkávací civilizaci. číst dále Odpadkový hrdina / Libor Hruška > NP č.502 > Startér Recyklace plastů evropského střihu? Ne, v jihovýchodní Asii bohužel většina odpadu končí v přírodě. Čech Jan Bareš místní učí, jak „macgyverovsky“ využívat alespoň nepotřebný polystyren. Jeho drtičky fungují v Thajsku a Indonésii, plánuje je nabídnout i Čechům. číst dále Cestovní horečka / Michaela Rozšafná > NP č.502 > Téma čísla Letní lásky, to nejsou jen krátkodobé vztahy navázané na tanečních parketech či v kempu u řeky. Horké dny, pobyt na vzduchu, fyzicky náročné aktivity a polní hygienické podmínky nahrávají k přeskočení jiskry i na zájezdech, jejichž filozofií je dobrodružství, sport a adrenalin. „I čtyřicátníci si na nich mohou připadat, jako by se navrátili na dětský tábor, a je tak běžné, že krátce po dovolené zasílají do cestovní kanceláře svatební oznámení,“ říká průvodce CK Kudrna Jan Haruda. číst dále

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále Hořčice & prase / Martin Selner > NP č.514 > Jiné čtení „Kdy budu vařit?“ zeptal se mě před časem jeden z dospívajících autistů, který bydlí u nás v týdenním stacionáři pro lidi s autismem. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále
celý archiv