NP č.510 > KulturaSebrané prasárnyIvan Adamovič

Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na PrvníDruhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek.

Měli bychom neznalému čtenáři knihu přiblížit. V anotaci píšete o třetím dílu toto: „Obsahuje peprné anekdoty, obscénní verše včetně slavného Rytíře Smila, pohádky pro dospělé, pornografické divadelní hříčky, záchodové a jiné nápisy, vojenské a hospodské sprosťárny, porůznu zaslechnuté vulgární hovory lidí." V prvním dílu jsou hlavně písničky a Obrátilem nashromážděné a odposlechnuté „lidské dokumenty". Proč si ale pořídit vydání od vás?
Dnes už není moc na vybranou – první vydání je dávno rozebrané a antikváři za ně obvykle chtějí víc, než co stojí nové, leckdy i několikanásobek. Takže otázkou je spíš, proč by si někdo, kdo má to staré, měl kupovat to moje. Jednoduše proto, že je lepší. Nejen na kvalitnějším papíru a vázané v plátně, ale hlavně je opravené. V původním třetím dílu byly na konci čtyři stránky errat a mně prostě přišlo trapné to s nimi reprintovat. Tak jsem se rozhodl je do původních stránek zanést v počítači. Ovšem když už jsem se s tím patlal, provedl jsem i standardní korektury, které odhalily další stovky nesporných chyb a překlepů. Celkem jsou v tom desítky tisíc oprav a každý díl tak představoval půl roku sezení u počítače. Zpětně vzato to vlastně byla pěkná pitomost, kterou v éře, kdy se lidem ovládajícím pravopis nadává „grammar nazi", asi jen málokdo ocení. Nikdy bych už nic podobného nedělal a nevím o tom, že by někdo digitální rekonstrukci sazby v podobném rozsahu provedl.

 

Je původní vydání Kryptadií sběratelskou supervzácností?
Sehnat se občas dá, ale za komplet zaplatíte podle stavu a vazby zhruba 10–40 tisíc. Přednostní výtisk na ručním papíru nebyl po převratu nikdy dražen, takže lze jen hádat.

 

Co je tedy ze starých erotik hodnotnější? Je to Erotická revue, která vyšla také již v reedici?
Ale ne, její ceny jsou jen odrazem adorace celé tzv. avantgardy současnými teoretiky z generace socialistických intelektuálů, která v Americe vyrůstala pod portréty masového vraha Che Guevary na zdi, což i u nás bylo kupodivu hojně napodobováno. Avantgarda u nás ve skutečnosti byla vesměs partička někdejších komunistů, kteří v roce 1929 prohráli a natruc odešli z partaje. Něco jako tzv. „reformní komunisté" z Charty, které o moc připravily sovětské tanky v roce 1968. Tihle lidé z principu nikdy nemají tendenci k opravdové svobodě, ve skutečnosti chtějí pořád budovat nějaké ty lepší zítřky –
a všichni spasitelé, jakmile se dostanou k moci, nakonec jen upalují ty, kteří jejich „dobro" odmítají. Dokud u moci nejsou, produkují nejrůznější propagandistická gestíčka a pózy, k nimž u českých surrealistů v letech 1930–1933 na chvíli patřila i pornografie. Právě ta přechodnost a krátkodechost byla jasným dokladem, že je to vlastně vůbec nezajímalo – intelektuálové mají s pornografií vždy problémy; výjimky jen potvrzují pravidlo. Erotická revue tak ve skutečnosti nepřinesla nic zásadně nového, ale naservírovala to způsobem poživatelným i pro snoby. Nicméně pokud to budeme hodnotit jen podle dosažených aukčních výsledků, jsou přednostní ručně kolorovaná vydání Erotické revue a edice 69 tím nejvzácnějším, co u nás v žánru pornografie vyšlo, pomineme-li unikáty do deseti výtisků.

 

Jaký další druh děl se těžko shání?
Ty skutečně bibliofilské pornografie jsou mnohdy daleko dostupnější než nekvalitní tisky prodávané hlavně po vinárnách nikoli „do sbírky", ale opravdu na čtení, takže pokud se dochovaly, bývají obyčejně v tak hnusných stavech, že se to člověk skoro štítí vzít do ruky. Úplně nejhorší jsou samozřejmě obskurnosti pokoutně vyráběné tiskárenskými zaměstnanci pro pár kamarádů z hospody.

 

Čistě z pohledu investičního – je investice do bibliofilií rozumná, nebo je to spíš rozmařilost, ze které se vám peníze nikdy nevrátí?
Jde o to, čemu říkáte bibliofilie. Spousta z nich byla a je vydávána čistě merkantilně. Kdo si třeba před pár lety koupil tzv. „Zlatou Bibli", tomu se investovaných šedesát tisíc jen sotva kdy vrátí. Ale cena skutečně vzácných bibliofilií zatím stále roste. Samozřejmě budoucnost těžko odhadnout, ale to je vlastnost naprosto všech investic odjakživa a v dnešní čistě virtuální pseudoekonomice desetinásobně. Ekonomika 5.0 bude návrat k výměnnému obchodu, mušlím a zlatým nugetům.

 

Vraťme se k vašemu vydavatelství. Předloni jste slíbil vydat ještě další díl Kryptadií s názvem Obrazový knihopis našich prasáren. Co to bude za knihu?
Jde o podrobný sběratelský soupis českých pornografií a erotických bibliofilií vydaných do roku 1989. Později už se tím nemá smysl zabývat – pornografie (podobně jako náboženství a všechny jiné „aktivismy") jsou zajímavé a přínosné jen tehdy, dokud jsou zakázané. Bude to mít kolem šesti set položek, z nichž zhruba polovina dosud není podchycena v žádné bibliografii nebo výtisk není k dispozici v žádné knihovně či archivu. Pracuji na tom od konce devadesátých let. Abych to vůbec mohl nabízet za ještě prodejnou cenu, padne na to část zisku ze zbylých dílů Kryptadií, jelikož mám bohužel obsedantní odpor k jakýmkoli dotacím a sponzoruji se odjakživa sám.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále Němé tváře / Michaela Rozšafná > NP č.510 > Téma čísla Jak se dorozumívají zvířata mezi sebou? A jak s námi? Existují i neslyšící zvířecí druhy? A proč je někdy pořádně smradlavý vzkaz výmluvnější než tisíce slov? číst dále Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Björk a její sebepoznání / Benjamin Slavík > NP č.510 > Kultura Tajemná Islanďanka Björk je už více než dvacet let jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejnáročněji uchopitelných umělkyň na hudební scéně. Její deváté album Utopia pak představuje její dost možná nejvíce spirituální nahrávku. číst dále

Nejčtenější články autora

Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Po práci legraci / Ivan Adamovič > NP č.491 > Nad knihou Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu, to je úžasná knižní sbírka podvratných vtipů z dob socialismu sestavená Janem Nejedlým a Jakubem Šofarem. Na jaké vtipy si z doby reálného socialismu pamatují naší prodejci? číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále
celý archiv