NP č.510 > RozhovorNení o čem mluvitIvan Adamovič

Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby.

Začínal jste tak, že jste koncem 60. let obcházel redakce a nabízel svoje kresby. Kde všude jste to zkoušel?
Bylo to pár časopisů, než je komunisti zastavili. Do Literárek kreslil Ivan Steiger, který utekl do ciziny, tak jsem ho trochu nahradil. Pak se zjistilo, že to je závadový list, a zavřeli ho.


Dělal jste vtipy od samého začátku?
Ano, ale většina časopisů, kde jsem je publikoval, zanikla, ty nové o vtipy nestály. Z Dikobrazu mě vyštípali, tak mi zbyla jen občas zadní stránka Mladého světa.


Proč vás vyštípali z Dikobrazu?
Tam byla partička těch poslušných a nechtěli, aby chodily peníze i jiným. Říkali si, škoda peněz pro ty, kteří na nás dělají dlouhý nos, zatímco my jsme ve hnoji. Oni to totiž věděli, že jsou ve hnoji. Mně se ale stala taková věc: někdy v roce 1969 se přijel šéfredaktor švýcarského časopisu Nebelspalter podívat naposledy do Prahy, dokud to ještě šlo. Seděl na Vikárce s Ádou Bornem a ptal se ho, jestli tu není nějaký mladý výtvarník. Born mi zavolal, abych přijel, a ten pán mi nabídl v tom časopisu stránku. Byl to skvělý kšeft, který mě živil celou normalizaci. Kreslím pro ně dodnes.

 

Zajímají vás pořád stejná témata ve třiceti jako v šedesáti?
Mě baví dělat srandu. Politikou jsem se nikdy nezabýval, protože je hnusná. Je pravda, že vždy jsem kreslil hodně doktory. Dělám humor beze slov a ten má k dispozici jen symboly. Když nakreslím chlapa v bílém plášti, každý hned ví, že to je doktor a každý má s doktory zkušenosti. Takže si do toho už může ty zkušenosti projektovat a ten vtip nějak interpretovat.


Zkoušel jste i vtipy se slovy?
Nikdy. Jako studenta mě zaujaly vtipy beze slov, tehdy takový humor ve světě letěl. Teď už se moc nedělá. Zase se dá snadněji prodávat do ciziny. Ale řekl bych, že pochopení diváků vtipu klesá. Znám to z výstav v zahraničí. Přijdou za mnou lidi a řeknou: „Tohle si od vás koupíme, ale řekněte nám k tomu story." Jako co to vůbec znamená, proč jste to kreslil a tak.


Klesá porozumění humoru i v české společnosti?
Samozřejmě. Byly doby, kdy byli Renčín a Jiránek mluvčími národa. Druhý den se povídalo, co Renčín támhle nakreslil. Teď má člověk výstavu, přijdou tam třicetiletí lidi a říkají: My vůbec nevíme, že něco takového existuje. Jak zmizíte z časopisů, zmizíte z očí. Dřív měly každé noviny a časopis stránku kresleného humoru. Tiskly se kradené ukázky zahraničního humoru a lidi tak byli informováni o těch nejvýznamnějších evropských karikaturistech.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Terapie tmou / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura H. P. Lovecraft zemřel v roce 1937, jeho i v češtině vydané spisy se vejdou do pěti nepříliš tlustých knih, ale stopa, kterou zanechal v hrůzostrašném žánru, nikdy nezarostla. Ba naopak, zařezává se do těla lidské imaginace stále hlouběji. Existuje řada českých umělců současnosti, kteří mohou hovořit o lovecraftovském doteku ve vlastní tvorbě. číst dále Explodující Kmeny / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Rappera a výtvarníka s přezdívkou Vladimir 518 jednou napadlo, že by bylo hezké udělat knihu o současných subkulturách, knihu výpravnou, podpořenou penězi jednoho pivovaru. Tak vznikly dnes již legendární Kmeny. číst dále Architektura prožitku / Ivan Adamovič > NP č.491 > Novinky / Kultura Výstava, na které se pěkně zapotíte Studio H3T Architekti pro tuto výstavu vytvořili venkovní několikapatrovou saunu. Vzhledem k omezené kapacitě sauny je nutná včasná rezervace. Vstup je možný pouze po jejím potvrzení. číst dále Prozření starého kyberhipíka / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Jaron Lanier býval v 90. letech věrozvěstem kyberkultury. Člověk by očekával, že v současnosti bude spát na vavřínech uskutečněného snu.   číst dále O díře z trychtýře / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Může fungovat knížka pro děti o postavě, která vlastně není?   číst dále Pohádka bez andělů! / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Bývá zvykem ke konci roku chystat výtvarné výstavy, které mají lidový či pohádkový ráz. Letos se tohoto úkolu chopila Galerie Smečky s výstavou Pohádka – Motivy českého symbolismu a secese. číst dále Po práci legraci / Ivan Adamovič > NP č.491 > Nad knihou Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu, to je úžasná knižní sbírka podvratných vtipů z dob socialismu sestavená Janem Nejedlým a Jakubem Šofarem. Na jaké vtipy si z doby reálného socialismu pamatují naší prodejci? číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále
celý archiv