NP č.509 > Jiné čteníSněhulák & průjemMartin Selner

Bylo by naivní předstírat, že autisté nevnímají Vánoce. Přinejmenším alespoň mí autisté.

Vánoce mají vždy spjaté s pohádkami, dárky, oblíbeným jídlem a taky s prázdninami, které tráví doma s rodiči. Jelikož většinu svého současného života žijí ve stacionáři a s rodiči jsou jen o víkendech, právě čas doma je pro většinu tím největším dárkem.
Protože se nemůžou dočkat, Vánoce s dětmi řeším pravidelně od léta. Prosinec byl pro ně ale už skutečně náročný.
„Už se blíží Vánoce, já se těším na Ježíška," uslyšel jsem známou větu.
„Už se to blíží, co? Ještě chvilku vydrž."
„A když budu zlobit, tak žádné dárky nedostanu."
„Asi ano, jen nebudou tak velké," snažil jsem se mírnit obavy.
„To nevadí, já chci stejně jen malý mobil."
Na oplátku jsme se snažili vyrobit i něco pro rodiče. Občas si uvědomuju, jak je těžké udělat někomu radost. Jednoduše nevím jak. Říkám si, o kolik těžší to pak mají mé děti. Celý život jsou a pravděpodobně i budou pořád na někom závislé. Čekají, kdo jim co dá. Ale teď měly možnost samy někoho obdarovat a dát možná tak najevo city, pro které obtížně hledají slova i zdraví lidé.
Jako vánoční dárek pro rodiče jsme s dětmi vyráběli sněhuláky z ruliček od toaletního papíru. Každé z dětí dostalo jednu ruličku a barvy, které slouží k tomu, aby rulička časem připomínala sněhuláka. Děti postupně malovaly oči, nos, pusu, knoflíky... Některé byly nervózní a ruličku si poničily.
„Moc těch ruliček nemáme, tak se soustřeďte," upozorním je. „Musíme zas nějaký nasbírat do zásoby."
„Já mám průjem, to půjde rychle," oznámí mi jedno z dětí.
Snažil jsem se dětem vysvětlit, aby si sněhuláka vyrobily podle sebe, že neexistuje žádná špatná barva a že červený sněhulák je vlastně docela fajn. „Aspoň bude na tom sněhu pořádně vidět," napadne mě. I tak mají pořád potřebu se ptát, zda to dělají správně.
„Máma má červenou ráda. Má i červenou bundu."
„Vidíš, červený sněhulák jí bude k tý bundě ladit," hledám další pozitiva.
„A není málo červený?" znejistí.
„Ne, myslím že pro tvoji mamku je červený akorát." Dítěti se na tváři objeví úsměv a mně následně také.
Při takové činnosti si vždycky uvědomím, jak moc je pro mé děti důležité zažít pocit úspěchu a uznání. Ale něco takového potřebujeme zažívat asi všichni. Já mám to štěstí, že právě tyhle pocity můžu zažívat v jejich společnosti a díky nim.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dobrý dddddddd... / Libor Hruška > NP č.509 > Téma čísla Cítíte se teď v zimě k smrti unaveni? Vězte, že vedle vás žijí lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. Narkoleptici dokážou usnout během projížďky na koni i za pokladnou v samoobsluze. číst dále Mám prý magnetické oči prodejkyně Kamila z nádraží Smíchov v Praze / Štěpán Materna > NP č.509 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezilidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Paradox Insomnie / Darek Šmíd > NP č.509 > Téma čísla V současné době jsou rozlišovány dva typy nespavosti: nespavost objektivní a nespavost značně pocitová. Zvláštní na tom je, že příznaky obou rozdílných typů jsou zcela shodné. číst dále Jak unavit materiál / Jakub Yellen > NP č.509 > Téma čísla S emeritním profesorem pražského ČVUT Josefem Steidlem o materiálovém inženýrství jako o moderním oboru, který nás dennodenně ovlivňuje. A o mezi únavy. Oceli i člověka. číst dále
celý archiv