NP č.504 > Jiné čteníZmrzlina & kozyMartin Selner

Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru.

Logicky se ptají, proč tam vlastně jedeme. „Budou tam různá zvířátka – krávy, kozy, prasata..." snažím se vzpomenout si na všechno, co bychom tam mohli potkat.


„Možná i zmrzlina, že jo?" napadne jedno z dětí.


První stádo, které na farmě spatříme, je mateřská školka. Mé děti je zdraví. Ale na některých členech stáda jsou vidět určité rozpaky, protože pozdrav neopětují. Rozpoznaly, že mé děti nejsou úplně standardní. Nemám jim to za zlé. Když se s něčím nepotkávám, taky nevím, jak k tomu

přistoupit. Slíbím si, že sem budu děti vodit častěji.


Odvádím je tedy ke kozám. Od koz už vím, co můžu čekat.


„Co to je?" zkouším je.


„Koza."


„Koza nám dává mlíko a z něho vyrábíme třeba sýr. A když je to koza, tak to bude jaký sýr?"


„Plátkovej?"


„Kozííííííííí!" napomenu je. Výraz ty vole pronesu jen v duchu.


Pomalu se přesouváme dál a já spoléhám na to, že prasata nám přinesou větší štěstí. Jedno z dětí cestou zakopne o kořen stromu, což by mi normálně nevadilo. Ale kořen měl takovou velikost, že je pravděpodobně vidět i z vesmíru. Já i dítě chvíli přemýšlíme, jestli přijde pláč.


Pomáhám mu na nohy. Ukazuje mi špinavé kalhoty. „Vypadáš jak prase," zhodnotím stav jeho oblečení. „Tak si pojď najít chlívek." Začne se smát.


Chvilku jdeme spolu za ruku. Po každém pádu je dobré mít se koho chytnout. Věřím, že je to v tuhle chvíli pro něj užitečnější než pláč. Pohladí mě. Pro mě je to signál, že chce, abych ho pohladil já. Když to udělám, uleví se mu. Cestou přemýšlím, co je větší umění – zda někoho pohladit, nebo si o to pohlazení říct.


Před námi se objeví chlívek s prasaty. Děti jsou pochopitelně nadšené, protože to tu příšerně smrdí. Některé nemohou pochopit, jak ta prasata můžou žít v takovém svinčíku. Poté, co jsem jim připomněl, jak vypadá jejich pokoj, jim to tak nepochopitelné už nepřipadá.


„A co jedí prasata?"


„Všechno."


„To jsou jak brácha," vzpomene si jedno z dětí na domov.


Při odchodu si všimnu, že některé děti mají na sobě tolik špíny, jako by na farmě strávily celý měsíc. Je to až umění se za tak krátkou chvíli zprasit. A pokud ne, říct si o pohlazení je už umění určitě.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Bonbóny & únava / Martin Selner > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále Jogurt & cukr / Martin Selner > NP č.507 > Jiné čtení Je odpoledne, přicházím do práce. Podle podlahy v jídelně poznám, že k obědu byly těstoviny se špenátem. Děti mají ještě odpolední spánek, ale z jejich pokojů slyším, že některé jsou už vzhůru. Podle sprostých slov se dá dokonce rozeznat, kdo konkrétně. číst dále Nádraží & Tuc / Martin Selner > NP č.511 > Jiné čtení Jsem s dětmi na Masarykově nádraží. Mají autismus a mají rády vlaky. číst dále Sněhulák & průjem / Martin Selner > NP č.509 > Jiné čtení Bylo by naivní předstírat, že autisté nevnímají Vánoce. Přinejmenším alespoň mí autisté. číst dále Pejsek & kočička / Martin Selner > NP č.512 > Jiné čtení „Dobrý den," pozdraví chlapec, když vejdeme do knihkupectví. Chlapec se najednou u dveří zastaví, pár vteřin sebou na místě kýve, a když už je připravený a zvykl si na nové prostředí, pokračujeme dál do obchodu. číst dále
celý archiv