NP č.532 > Jiné čteníPřátelství & párkyMartin Selner

Po týdnu se vrátil zpět do stacionáře, ležel doma nemocný. Rozdává úsměvy na všechny strany. Vypadá o dost lépe než já, taky by mi prospělo pár dní si odpočinout.

Zdraví se se svými přáteli. Je vidět, že se sem už těšil. Tuším proč.
„Tě hlídala babička, co?" ptám se, i když znám odpověď. Prostě už je ve věku, kdy je raději obklopen svými přáteli než babičkou a nekonečnými televizními seriály. Párky k obědu se časem taky přejedí.


„Jo."
„Dneska máme k obědu tortilly."
„Konečně," odvětí.


Chlapec, který s ním sdílí pokoj, ho obejme a dá mu pusu na uvítanou. Spí spolu na pokoji už několik let, a když jeden z nich z nějakého důvodu chybí, nesou to těžce. Asi tolik k autismu a přátelství.


Možná ještě jeden postřeh. I když spolu autisté u nás ve sta­cionáři vycházejí dobře, moc typických přátelských vztahů jsem tu nezažil. Fungují spíš jako kolektiv a bližší vztahy navazují s asistenty. Je to pro ně jednodušší.


Tahle dvojice je ale jiná. Na ní jsem poprvé viděl, jak ten vztah spolu budují. Viděl jsem vzájemnou podporu, strach jeden o druhého a taky vzájemné škádlení. Ale především každý z nich dává do toho vztahu něco navíc. Moc rád se na to dívám.


Jde si vybalit své věci do skříně. Z dvojice přátel představuje tu klidnější a rozvážnější polovinu.


„Půjdu s tebou, dám na tebe pozor," oznámí mu, řekněme, ta spíš impulzivnější polovina jejich přátelství.
„Radši ne," zareaguje.


Když se vrací z pokoje, v ruce drží umělohmotnou krabičku s nějakou buchtou. Patrně aby ten přechod z domova zpět do stacionáře nebyl tak náročný.


„Chceš si to teď sníst?" zeptám se ho.
„Hmm, asi jo."


Vtom se objeví jeho parťák. „Dám si taky," řekne směrem k němu a jde si pro talířek.


„To se ale musíš zeptat," upozorním ho.
„Chceš taky podat lžičku?" zeptá se decentně.
„Jo."


Přátelství někdy znamená i oběť, dojde mi.


Nevím, do jaké míry jsou schopni uvědomit si, co znamená přátelství nebo radost, která z něho plyne. Ve skutečnosti je to totiž úplně jedno. Prostě jim je spolu fajn, a to si moc dobře uvědomují. Možná že mnohdy vědí daleko víc než my. Než my, kteří umíme o vztazích popsat stovky papírů, ale neumíme je prožít.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Bonbóny & únava / Martin Selner > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále
celý archiv