NP č.506 > Jiné čteníAutismus & cukrárnaMartin Selner

Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez.

A tak když se mě děti ptaly, zda skutečně jdeme do cukrárny a já jsem přeslechl věty typu Už bylo načase, přišla klíčová otázka: „Martine, kolik máš s sebou peněz?"
„Přiměřeně, akorát na jeden dort pro každýho."
„To moc peněz nemáme."
Při té příležitosti jsem si uvědomil, že občas zapomínám, jak moc jsou mé děti na mně závislé. Já si můžu do cukrárny zajít kdykoli, ony tuhle možnost nemají. Pravděpodobně cukrárnu samy nikdy nenavštíví, ale o to teď ani nejde. Má úloha spočívá v tom, aby nikdy neztratily odvahu si o návštěvu cukrárny říct.
Kromě pěstování odvahy se snažím své děti vést i k samostatnosti. Ve frontě je instruuju, jak si mají samy objednat. „Až na tebe přijde řada, pozdravíš a objednáš si, co sis vybrala."
Dojde řada na mé děti. „Dobrý den. Všechno!" pronese jedno z nich.
Po chvíli si každé z dětí nese ke stolu jeden kousek dortu. Některé se neúspěšně pokoušejí dort jíst už cestou. Mezitím, co děti baští, se u vedlejšího stolu rozbrečí holčička. Jedno z dětí na ni začne zírat. Jako by nerozumělo, co to vlastně dělá. Holčička a ani můj autista si nevědí rady s jejím pláčem. A vlastně se to ani od jednoho z nich nečeká.
„Proč brečela?" ptá se mě, když se vracíme zpátky.
„Třeba jí přišlo něco líto."
„A já jsem se jí smála," konstatuje bez sebemenšího náznaku lítosti.
Každé jiné dítě by za takové situace dostalo asi normálně na zadek, to moje ne. Je autista a já mám tu zkušenost, že když něčemu nerozumí, tak se prostě směje. A je celkem jedno, jestli je to vhodné. Nikdo by neměl být trestaný, když si neví rady.
„Až příště zase uvidíme někoho brečet, zkusíme to vyřešit jinak, ano?"
„Tak jo, zkusíme zajít třeba pro další dort."
Říká se, že štěstí si za peníze nekoupíte. Jenže když pracujete s autisty, není to tak docela pravda. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem s nimi cestoval skoro hodinu do vyhlášené cukrárny v centru Prahy, aby mohli patnáct minut vybírat, který dort si nakonec dají, a následně ho během třiceti vteřin snědli. A právě pro těch třicet vteřin dělám svoji práci.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dýcháme za paní Jitku / Redakce > NP č.506 > Život prodejce Koncem září zkolabovala jedna z nejlepších prodejkyň Nového Prostoru paní Jitka. Pravidelně ji v posledních letech můžete vídat na zastávce tramvají na náměstí I. P. Pavlova. S naší facebookovou komunitou jsme dali dohromady unikátní happening na její podporu. číst dále Mojí největší zbraní je oční kontakt - prodejce Leoš z metra Pankrác v Praze / Jakub Yellen > NP č.506 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezlidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Hurá! Mašina! / Redakce > NP č.506 > Téma čísla Kolem železnice se tetelí taková intenzivní, čímsi neodolatelná a neodbytná aura. Jako by nějakou magnetickou silou k sobě tato aura přitahovala vše, co se kolem ní mihne. číst dále Zpoždění je požehnání / Libor Hruška > NP č.506 > Téma čísla Jiří Krejčík je součástí kolektivu autorů webu Vagus.cz, který shrozmažďuje recenze nádražních restaurací. Jejich popisy bizarního kouzla nádražek se dočkaly i knižních verzí. Druhá kniha s názvem Chcípni do rána na chlupatý zuby vychází v rozšířené edici. číst dále

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále
celý archiv