NP č.506 > Život prodejceMojí největší zbraní je oční kontakt - prodejce Leoš z metra Pankrác v PrazeJakub Yellen

Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezlidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte.

Jak jsem se dostal na ulici
Podnikal jsem ve stavebnictví. Měl jsem firmu, se kterou jsem postavil kolem stovky baráků po celým Středočeským kraji. Kdybyste se dneska těch lidí, co jim patří, zeptali, jak jim slouží, věřim tomu, že by si nikdo nestěžoval. Snažili jsme se to dělat poctivě. Pak jsem měl dost vážnou zdravotní příhodu a během roku jsem o všechno přišel. Rozvedla se se mnou žena a zbyly mi jenom dluhy, který mám doteď. Když jsem se z tý nemocnice vrátil, tak po mně chtěli zaplatit pomalu půl milionu za odebranou krytinu na střechy. Já o tom ale neměl ani tušení a ten materiál se dodneška nenašel. Už to bude deset let, co se to se mnou táhne. V týhle situaci pak nemáte daleko k flašce, protože máte pocit, že se zblázníte. Já jsem takovej typ, že nikoho nechci zatěžovat, a tak jsem si tenkrát neřek o pomoc, kdybych to udělal, nemuselo to se mnou skončit až takhle špatně.

 

Jak jsem se dostal k NP
Když jsem se vrátil z protialkoholky, tak moje první cesta samozřejmě vedla do putyky... (smích) A tam jsem se tak zamejšlel, co budu dělat. Napadlo mě jít na Naději, co je U Bulhara, chodilo se tam odsaď zametat ulice, říkal jsem si: no tak co, budu zametat, ale tamější sociální pracovnice mi povídá, abych zkusil Nový Prostor. Dostal jsem první tři časopisy zdarma a od tý doby ho prodávám už čtyři roky. Díky tý práci jsem přestal pít a znova se postavil aspoň v těch základních věcech na vlastní nohy, tomu časopisu vděčím za mnohý.

 

O mých zákaznících
Dneska už tady mám svoji klientelu, většina jsou, dá se říct, kravaťáci z přilehlejch kancelářskejch komplexů. Znám sekretářky ředitelů, obchodní zástupce, ale i ty ředitele samotný. Po ránu mě tady pozdraví tako­vejch dvě stě lidí, to si pak nepřipadáte, že jste zbytečnej. Celkem mám nějakých tři sta lidí, z nich se ke mně opravdu pravidelně vrací tak sto padesát. Pokecaj se mnou a musím říct, že je to moc příjemný. Před chvilkou tady se mnou stál hlavní ajťák z jedný firmy asi deset minut, dozvěděl jsem se od něj, že Židi maj zrovna dneska výročí, slaví pět tisíc sedm set sedmdesát osum let od svýho vzniku. (smích)

 

Můj prodejní trik
První, co u každýho novýho čísla udělám, je to, že ho celý přečtu, abych věděl, co prodávám. Nemůže se vám stát nic horšího, než když se vás někdo zeptá, co v tom časopise je, a vy řeknete „já nevim". V tu chvíli to můžete zabalit a jít domů. Já nejsem žádnej velkej suverén, jsem spíš introvert, takže mojí největší zbraní je oční kontakt, ze kterýho se člověk hůř vyváže, než z nějakýho vykřikování hesel.

 

O nepříjemných chvilkách
Za celý ty čtyři roky se stalo jenom dvakrát, že by na mě někdo negativně zareagoval. Oba ty lidi byli jak zákon káže. Jednou to byl Slovák, co se tady motal, táhlo to z něj jak ze sudu, a ten na mě pořvával, abych šel dělat. Ty samý řeči tady vedla i jedna pani. A pak se na lidech podepsala ta nedávná změna redakce, což bylo daný hlavně tím, že byli na něco zvyklý a najednou to nebylo. Dneska už tu změnu přijali a spousta lidí se tady u mě zastavuje a o těch článkách se mnou diskutuje.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Metro bylo nejvíc... / Jakub Yellen > NP č.498 > Téma čísla Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Hurá! Mašina! / Redakce > NP č.506 > Téma čísla Kolem železnice se tetelí taková intenzivní, čímsi neodolatelná a neodbytná aura. Jako by nějakou magnetickou silou k sobě tato aura přitahovala vše, co se kolem ní mihne. číst dále Singularita přijde do roku 2045 / Darek Šmíd > NP č.506 > Novinky / Technoskop Spojíme superinteligenci s vlastními mozky, nebo si ji necháme utéct? číst dále
celý archiv
//