NP č.499 > KulturaSvoboda závislosti Rozhovor s Johannou SinisaloIvan Adamovič

Co vlastně víme o finské kultuře? Možná se nám vybaví spisovatel Mika Waltari a jeho Egypťan Sinuhet. Možná smyčcové trio Apocalyptica nebo metaloví Lordi. A pak je tu docela zajímavá a do češtiny překládaná oblast finské fantastické literatury.

V románu Jádro slunce popisujete společnost, kde jsou ženy považovány za nižší stvoření s menšími občanskými právy. Odráží to nějak situaci ve Finsku?
Když jsem psala tu knihu, chtěla jsem si představit společnost, která je utopií pro muže a dystopií pro ženy. Konkrétně to byla reakce na hnutí „posilování mužnosti". Zatím je jejich členů poměrně málo, ale je o nich dost slyšet. Tihle lidé říkají, že rovnost pohlaví zašla příliš daleko a že muži jsou dnes utlačovanou skupinou. Volají po tom, aby se ženy vrátily „tam, kam patří". To mě neskutečně irituje. Tihle lidé tvrdí, že když si mladí muži nemohou najít přítelkyni, čímž je míněno, že si nemohou sexuálně užít, je to vina těch dívek, protože jsou příliš vybíravé. Domnívají se, že mužům by měl stát garantovat nějakou formu sexuální služby. A to všechno myslí vážně. Myslí si, že když chodí muži do armády, ženy by měly také nějak sloužit společnosti.


To mi dost rezonuje s tématem románu Michela Houellebecqa Podvolení.
Ten jsem nečetla, ale hodně jsem o něm slyšela. Jde o to, že když nejste spokojený se společností či politikou, vždycky se najde nějaká skupina lidí, na kterou to můžete svést. Dnes to jsou například imigranti. Vždycky můžeme nějakou takovou skupinu vybrat a odebrat jim trochu občanských práv. To je ale velmi tenký led. Když někomu vezmete kousek jeho lidských práv, většinou to u toho neskončí, za chvíli přijde o další kousek a tak dál. Nemusejí to být zrovna ženy, jako v mém románu, ale třeba lidé s odlišnou sexuální orientací. Podívejte se, jak se chovají v Rusku ke gayům.


Myslíte, že problémy mezi ženami a muži ve společnosti vycházejí ze společenských očekávání a přidělených rolí, nebo spíše z přirozených rozdílů mezi pohlavími na individuální rovině?
Nemyslím si, že je mezi mužem a ženou tolik zásadních rozdílů. Vždyť ani samo pohlaví není černobílá záležitost, je to diferencovanější, není to jen buď–anebo. Rozdíly leží spíše mezi individui než mezi pohlavími. Každý má jinou představu, jak se máme chovat jakožto muž či žena...


Zmínila jste přistěhovalce. Jaká je s nimi situace ve Finsku?
Během posledního roku k nám přišlo asi 30 000 uprchlíků, což je asi desetkrát více, než přišlo za několik minulých let. Vedlo to k určité krizi, protože jsme země s pouhými pěti miliony obyvatel a většina území je navíc pokryta lesy.

Nechci být přišpendlena jedním žánrovým špendlíkem. Kdybyste mě chtěl zařadit, asi bych použila termín weird.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále
celý archiv