NP č.495 > Novinky / KulturaMasarykIvan Adamovič

Již z předchozích snímků Julia Ševčíka bylo jasné, že film Masaryk bude vizuálně silná záležitost. Chvílemi máte pocit, že sledujete reklamu – scény jsou pečlivě tónované, důkladně vybrané, vyčištěné, efektní.

Karel Roden tu získal svou životní roli, je výborný a uvěřitelný, což se o mnoha jiných jeho rolích říci nedá. Třetí silný dojem: i když došlo k Mnichovu, pořád máte z filmu dojem, že bývaly doby, kdy jsme byli pro politiky velkých západních zemí partnerem, kdy bylo možné vtrhnout do pracovny britského ministerského předsedy a bouchnout do stolu (dovedete si v téže situaci představit Lubomíra Zaorálka?), kdy měla politika tvář konkrétních lidí.


Tvůrci se možná zhlédli ve struktuře Formanova Amadea. V obou filmech je děj rámován scénami zlomeného hlavního hrdiny za zdmi blázince, odkud si vyprávění odskakuje ke zlomovým momentům předcházejících událostí. Masaryk si ale odskakuje tak často a jen o rok nazpět, že to bohužel ruší snahu diváka vcítit se do postav. Ambiciózní film, který by možná lépe fungoval jako komorní drama.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články

celý archiv