NP č.526 > KulturaMikropříběhy z uliceIvan Adamovič

Na Facebooku existují nejrůznější zájmové skupiny. Jednou z nejaktivnějších je skupina Odposlechnuto v Praze. Sbírají drobné historky a útržky rozhovorů, které zazní v pražských ulicích, a chlubí se svými úlovky ostatním. Nyní vyšly nejlepší úlovky tiskem ve stejnojmenné knize. Můžete si ji objednat na dotyčné facebookové stránce nebo koupit v kavárně Jirásek u stanice metra Bořislavka.

V tramvaji babička, asi sedmdesát let, a vnučka. V: „Babi, kolik ti je?"
B: „Beruško, já jsem stará."
V: „Baaabííí, kolik ti je?"
B (evidentně to nechce sdělovat veřejně): „Jsem prostě stará!"
V: „Baaaabííí, faaaakt... Kolik ti je?"
B: „Já už jsem tak stará, že už si ani nepamatuju, kolik mi je."
V: „Babi, tak to se musíš kouknout na spoďáry, já tam mám šest až devět let."
*
Na nástupišti v metru na Můstku se zarostlý bezdomovec ptá seriózně oblečeného mladíka: „Neměl bys třináct korun?" Mladík odmítavě zavrtí hlavou, načež bezdomovec napřahuje ruku s mincemi se slovy: „Tak to ti je budu muset dát!"
*
Na I. P. Pavlova na semaforech holka sleduje, za jak dlouho končí zelená, a dodá: „Týjo, třicet sekund, jo? Tak dlouho??"
A kluk s ledovým výrazem povídá: „Jistě, najednou je třicet sekund hodně..."
*
Dnes ráno v tramvaji 22. Asi čtyřletá holčička říká zamyšleně a velmi pomalu: „Mami, my se známe snad celý život."
*
Opatov, u stánku pod spirálou, paní se ptá prodejce: „Ten med jste dělal vy?"
„Paní, vypadám snad jako včelka Mája?"
*
V tramvaji č. 17 seděla zhruba čtyřletá holčička s maminkou. Náhle holčička pronese: „Mami?" M: „Ano?" H: „Co to má tatínek a visí mu to?" M (začíná rudnout): „Já nevím, co myslíš..." H: „Ale víš, visí mu to a pořád si na to stěžuje!" M (rudá až za ušima): „Nevím, zlatíčko..." V tuhle chvíli už se všichni potichu smáli. H vesele dál: „Ale no tak, víš! Visí mu to a každé ráno mu s tím něco děláš!" M (má hlavu v dlaních): „No tak, zlatíčko, pšt, já opravdu nevím!" H neúprosně: „Víš, jen mi to nechceš říct, má na tom takovej uzel!" Mamince náhle dojde, o čem holčička mluví, a s obavami se zeptá: „Ty myslíš kravatu?" H vítězoslavně: „Ano, kravatu!"
Včera na Letné v lékárně. Mladý kluk, asi šestnáct let, žádá lékárnici o těhotenský test. Lékárnice se zeptá: „Chcete nějaký konkrétní?" Kluk zmateně vyhrkne: „Negativní, prosím."
*
V sobotu na Arbesově náměstí měly obchůzku dvě policistky a jedna povídá té druhé: „Tak jsem přemýšlela, že bych šla k policejní jízdě, na koních jsou ty služby určitě lepší. Říkala jsem to teda doma svýmu Víťovi – a víš, co mi odpověděl, blbec jeden? Prej: To jsem zvědav, jestli ti ten kůň taky chcípne na první křižovatce..."
*
Důchodkyně je na procházce s malým psem, který šíleně táhne na vodítku. Šla jsem za nimi dobrý kilometr, a ačkoli tak malý pes s člověkem jen lehce hýbe, je to nepříjemné, že jo... Najednou se paní zastaví a s výrazem herečky první kategorie zakřičí, odepínajíc vodítko: „Tak di, di... Dávám ti svobodu, jen běž!" Pes úplně zmatený stojí na místě a koukají na sebe, dobrou minutu... Potom paní v klidu zapne vodítko zpátky a brblá: „No jo, chlap, teplá večeře a postel ti za to vodítko vždycky stojí, co?"
*
Procházel jsem parkem na Vinohradech kolem lavičky, kam právě pes paničce přinesl frisbee. Ta disk asi dvě vteřiny zamyšleně držela v ruce, načež psovi řekla: „To není tvoje, ty vole... Já ti hodila míček."
*
Zaparkovala jsem auto u supermarketu a stáhla okénka, aby můj mladý labrador měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním sedadle a já jsem chtěla mít jistotu, že tam tak zůstane. Ustupovala jsem od auta a s namířeným prstem jsem přísně opakovala: „Zůstaň, slyšíš? Zůstaň!" Kousek ode mne parkovala řidička, blondýna. Podívala se na mě jako na idiota a řekla: „Proč nezatáhnete ruční brzdu?"
*
Metro, trasa B, zastávka Hůrka. Po zvukovém signálu se nezavřely dveře. Strojvedoucí soupravy zahlásil: „Prosím vás, kopněte tam někdo v posledním vagónu do těch dveří..." Za chvíli: „Nebo do toho debila, kterej je drží!"


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále
celý archiv