NP č.479 > FejetonŠrouby a matice? Mixéry a brusky!Jan Stern

Asi vás to překvapí, ale já mám vcelku rád ženy. Bez ohledu na velikost košíčků, bez ohledu na to, zda ovládají cat walk. A to především proto, že navzdory mnohým mýtům bývají ve většině dosti realistické a pragmatické.

Muži si hrají na cyniky a ve skutečnosti všechno moc prožívají. Fotbal, sex, politiku, dějiny. Dokonce i tu lásku. Ženy jsou pomlouvány, že jsou romantické, ale zamilovaná žena jen napodobuje romantiku, kterou viděla v televizi, aby si vyzkoušela, jaké to je a jestli by náhodou o něco nepřišla, kdyby to neměla. Zamilovaná žena je jako zákaznice zkoušející si v krámě klobouky. Do zrcadla se tváří, že je Julia Roberts, ale někde hluboko v sobě stejně ví, že je Nováčková. Zamilovaný chlap je proti tomu nemocné zvíře. Zamilovanost je u muže psychická choroba. On neví, že je Nováček. On to nehraje. On se v tom vážně plácá. A tak je to i s fotbalem, sexem, politikou a dějinami.

Ovšem pozor, jakkoli je žena bytostí realistickou, a tedy pokrokovou, neznamená to, že nepodléhá vůbec žádným iluzím. Právě naopak. Přestože Nováčková ví, že je Nováčková, přestože si dává svíčky na vanu jen proto, že to viděla u Rosamundy Pilcherové, a ve skutečnosti mezi svíčkami dumá o hypotéce, jeden strašlivý mýtus, jedna děsivá iluze je do ženské duše vpletena. Nazývám to mýtus kompatibility. Je to představa, že někde je někdo, kdo je „pro mě jako dělaný“. Fatalisticky řečeno, „kdo je pro mne určený“. „Koho mám potkat“. Moje „poklička vyrobená pro můj hrnec, která se kdesi ztratila a teď je třeba ji ve světě najít, aby do hrnce nepršelo a sada značkového nádobí byla kompletní, plnohodnotná a ekologická“. Existují ženy, které tvrdí, že vědí, že svět je jen velký chaos, kde žádná poklička na žádný hrnec stejně nesedí, přesněji kde do sebe narážejí mixéry a brusky na plech, které nevědí, co si spolu mají počít. Ovšem kdesi hluboko v sobě tomu stejně nevěří. Kdesi hluboko v každé ženě sálá mýtus pokličky a racionální a uspořádané plány pokrokových žen strhává do propasti šílenství.

Carl Gustav Jung tomu říkával numinózum – něco, čemu věříme, i když o tom nevíme, ba i když tomu věřit nechceme. Ženy mají numinózum jen jedno. Muži jich mají hafo. Pořizují si je do sbírky: že musejí něco v životě dokázat (třeba přejet trabantem poušť Kalahari, i když nikdo neví, k čemu to je), že musejí bojovat za ideály (třeba za revoluci, i když se jí ve skrytu duše bojí jako čert kříže), že musejí něco prožít (třeba se válet ve zvratcích po rockovém koncertě), že musejí něco vyhrát (aby si mohli dát doutník, po němž se budou válet ve zvratcích), že musejí něco vytvořit (byť by to byl model Suchoje Su-24) apod. Jenže to víte. Jsou to tak očividné hovadiny, že ač jim nelze nevěřit, časem stejně zkorodují. Sleze jim lak. Zralý chlap ten vrak v sobě sice nemůže úplně odvézt na skládku, ale chodí kolem něj tiše, nevšímavě, byť s jistou pietou. Ale numinózum pokličky jen tak nezreziví. To je sedm metrů vysoký železný sloup v mešitě Kutub Minar v Dillí, který již několik tisíc let nerezne. Erich von, co jsem ho čítával v době, kdy jsem v sobě ještě neměl vrakoviště, tvrdil, že nereznoucí sloup dovezli mimozemšťané v talíři. Jestli sem zavlekli i pokličkovou infekci, netuším. Ale kam se hrabe ebola a všechno to ostatní, co si čas od času vymyslí farmaceutické firmy, aby jim stoupla cena akcií.

Numinózum vyléčit nelze. Ale snad je to dobře. Kdyby firma Bayer jednou vyvinula vakcínu proti syndromu kompatibility, mohla by nechtěně zabrat i na numinózum, které sdílíme všichni. Na víru, že my, lidský rod, nejsme jen smetí. Nevím, nevím, co bychom pak dělali. Nechť raději iluze zakouzlují, co zakouzlovat mají…


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv