NP č.515 > FejetonČtvrtohryJan Stern

Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.)

Když Evropané naučili příslušníky kmene Gahuka-Gama na Nové Guineji fotbal, překvapilo je, s jakou samozřejmostí ho přijali. Po nějaké době však zjistili, že domorodci hrají poněkud zvláštním způsobem: uspořádali vždy několik zápasů po sobě, aby se výhry obou celků přesně vyrovnaly. To je prvohra. Nejstarší podoba hry, kterou pohání strach ze zániku světa, jejž dnes už pociťují jen psychotici, v prvních společnostech to byl však pocit kolektivní. Psychický aparát člověka byl ještě příliš křehký, nejistý a nestabilní. Hrozil jeho rozpad a lidem se – omylem – zdálo, že s sebou může strhnout celý vesmír. Hra byl způsob, jak konci světa zabránit. Jak udržet řád a obnovit rovnováhu. Proto ta plichta.


Byly ovšem i jiné kmeny, kulturně vyspělejší než Gahuka-Gama, které s mičudou FIFA misionářů naložily ještě jinak. I ty si fotbal velmi dobře osvojily, avšak etnologové si po čase povšimli, byli-li opravdu pozorní a zorientovaní, že vítěz utkání je mezi domorodci dohodnut předem a že běhání po hřišti má spíše divadelní rysy. Mohlo by se zdát, že takto vyvstal prastarý systém Ivánek. Ve skutečnosti však šlo o druhohry. Jestliže prvochybou byla iluze, že zhroucení vnitřního může způsobit zhroucení vesmíru, druhochybou byla iluze, že psychický aparát přežívá tělo, že myšlenky mají stejnou váhu jako činy a že z onoho světa se mohou vrátit duchové a potrestat nás za zlá přání. Druhohry mrtvé usmiřují. I ti domorodci hrající ten zvláštní fotbal se vždy, jak se nakonec ukázalo, rozdělili na družstva, z nichž jedno reprezentovalo živé a druhé mrtvé. A bylo předem dáno, že vyhrají mrtví – aby dostali satisfakci a nevraceli se mezi živé jako mstivá strašidla.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. číst dále Tričko & puberta / Martin Selner > NP č.515 > Jiné čtení Jedna z nejzákladnějších potřeb nově narozeného dítěte je pocit, že je tady správně, že je milované a že svět pro něj představuje bezpečné místo. Já většinu svého pracovního dne trávím s autisty a pozoruju jejich rituály, které si vytvořili, aby jim ten „cizí“ svět nepřipadal tak nebezpečný. Vytvořili si je i přesto, že byli a jsou milovaní. číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Kazil jsem vkus národa / Ivan Rössler > NP č.515 > Téma čísla Ještě po letech občas narazím na internetu v nějaké diskuzi na záštiplnou poznámku, že jsem kazil vkus národa bezduchými estrádami. Přiznávám: bylo to tak. A omlouvám se všem čtenářům Kanta a Prousta za postnormalizační zábavu, kterou jsem jako šéfredaktor redakce zábavy TV NOVA pěstoval, abych je od oblíbené literatury odvedl k televizní obrazovce. číst dále
celý archiv