Když Evropané naučili příslušníky kmene Gahuka-Gama na Nové Guineji fotbal, překvapilo je, s jakou samozřejmostí ho přijali. Po nějaké době však zjistili, že domorodci hrají poněkud zvláštním způsobem: uspořádali vždy několik zápasů po sobě, aby se výhry obou celků přesně vyrovnaly. To je prvohra. Nejstarší podoba hry, kterou pohání strach ze zániku světa, jejž dnes už pociťují jen psychotici, v prvních společnostech to byl však pocit kolektivní. Psychický aparát člověka byl ještě příliš křehký, nejistý a nestabilní. Hrozil jeho rozpad a lidem se – omylem – zdálo, že s sebou může strhnout celý vesmír. Hra byl způsob, jak konci světa zabránit. Jak udržet řád a obnovit rovnováhu. Proto ta plichta.
Byly ovšem i jiné kmeny, kulturně vyspělejší než Gahuka-Gama, které s mičudou FIFA misionářů naložily ještě jinak. I ty si fotbal velmi dobře osvojily, avšak etnologové si po čase povšimli, byli-li opravdu pozorní a zorientovaní, že vítěz utkání je mezi domorodci dohodnut předem a že běhání po hřišti má spíše divadelní rysy. Mohlo by se zdát, že takto vyvstal prastarý systém Ivánek. Ve skutečnosti však šlo o druhohry. Jestliže prvochybou byla iluze, že zhroucení vnitřního může způsobit zhroucení vesmíru, druhochybou byla iluze, že psychický aparát přežívá tělo, že myšlenky mají stejnou váhu jako činy a že z onoho světa se mohou vrátit duchové a potrestat nás za zlá přání. Druhohry mrtvé usmiřují. I ti domorodci hrající ten zvláštní fotbal se vždy, jak se nakonec ukázalo, rozdělili na družstva, z nichž jedno reprezentovalo živé a druhé mrtvé. A bylo předem dáno, že vyhrají mrtví – aby dostali satisfakci a nevraceli se mezi živé jako mstivá strašidla.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
