NP č.451 > FejetonParadigma peklaJan Stern

Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Z toho je vidět, jak málo toho filozofové vědí o životě. Jistěže peklo existuje, ale vypadá úplně jinak. Jak? Jako váš pokoj, když se večer setmí a v televizi nic nedávají. A postupně do něj přicházejí nikoli ti druzí, ale ti první. Teda abych byl přesný: vaše bývalá Já.

Nejsou odpornější a cizejší bytosti na tomto světě, než ty podivné příšerky, co jsme jimi byli. Tak třeba támhle na křesle. Kdo se to tam rozvalil? Na sobě má flanelovou košili, co jí ráno hodinu muchlal, aby zahladil, že mu ji máma vyžehlila. Trochu jí přejel i tátovým brouskem, aby byla přirozeně jetá a on vypadal opravdu rozervaně jako Kurt Cobain. A kecá něco o tom, že některý kapely jsou „cool“ a jiný „shitový“. Bože, co je to za kreténa? A proč se tváří, že má depresi, když je ve skutečnosti nadšen, že jsem si všiml, že má na walkmanovi samolepku „Pozor, nebezpečí výbuchu“? Vytáhne i občanku, na které je státní znak přelepený lebkou s hnáty? Přemýšlím, jestli ho mám vzít lopatou po hlavě. Ale ne, já ho zabiju jinak. Pustím mu Abbu. Jo, slyšíš dobře, flanelová čtrnáctko, já dneska sjíždím na YouTubu skandinávský melodický pop!

Mám pocit, že jeho ústa ve smrtelné křeči volala nějaké nadávky, ale po druhém „Super trooper“ Kurt z Proseka naštěstí zdechnul.

Bože, co je zas tohle? Od topení se line zlověstné broukání. Proč je ten magor v tureckém sedu? To snad ne. On vážně „medituje“. S korálema na krku. Guru sedmnáct. Duchovní zasvěcení u něj spočívalo v přečtení Krišnamurtího (navíc koupeného v antikvariátě, jinak by to nebylo magický), v tom, že si v jistém ufologickém časopise přečetl o Jungovi a „synchronicitě“, a v tom, že za tělocvičnou vykouřil jointa. Ví naprosto přesně, jak to bude po smrti a jak se to má s reinkarnací, taky ví, že ke svému životu nepotřebuje peníze a „hmotu“ a že za určitých okolností se dá živit pouhým vzduchem (zatím teda ale peníze dostává od mámy a namísto vzduchu do sebe v neděli souká její kuře s houbama), no a taky ví, že Američani mají v Oblasti 51 v Hangáru 18 létající talíř a taky nikdy nebyli na Měsíci, celé to přistání se natočilo v Hollywoodu. Myslím, že ho prostě uškrtím těma dementníma korálema z holešovické tržnice, o nichž tvrdí, že jsou z Indie. Budu mít sice karmu v hajzlu, ale tohle mi za to stojí.

Ježišmarjá, kdo se to válí támhle na kanapi? Další kousek do sbírky. Ne, to snad ne. On má na nose brejle bez dioptrií! Ten montgomerák je asi po dědovi. A kolem krku šála, že bych s ní mohl uškrtit pět jogínů. Ty chlupy na bradě jsou patrně sokratovský plnovous. Hulí jedno cigáro za druhým, významně usrkává kafíčko, aby si připadal jako pravý pařížský intelektuál a občas použije některé z následujících slov: „postmoderna“, „paradigma“, „gender“, „dekonstrukce“, „intertextualita“ a někdy – útlocitný čtenář odpustí – i „globalizace“. Má za sebou celé dva semestry, přečtené dva „Úvody do něčeho“, ve Slavii jednou zahlédl Bělohradského a má dobudován zcela zásadní názor na marxismus, freudismus, existencialismus, feminismus a dokonce i motorismus. Mohl bych ho nechat pomalu umírat na rakovinu plic, ale když už mi to s těma korálema tak jde... Zavři oči, brouku, jdeme dekonstruovat. Jsem jen zvědavý, kdo jednou přijde zaškrtit rádobyvtipného fejetonistu z roku 15. Nevím, ale mám takové tušení, že ten děděk bude pěkně nerudnej.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Nebylo nás pět / Jan Stern > NP č.474 > Fejeton Nás hochů, co jsme spolu nikam nechodili a seděli povětšinou u Kurzweila Čestmíra doma, nebylo pět. Byli jsme dva, já a Kurzweil Čestmír. číst dále Dablérismus / Jan Stern > NP č.529 > Fejeton Někteří filozofové tvrdí, že základním rysem naší epochy je neschopnost cokoli prožívat. Respektive, prožívat to sami za sebe a v sobě – namísto sebe to necháváme za sebe prožívat náhradníky. Dabléry. Své kaskadéry, kteří za nás odehrají ty opravdu nebezpečné scény. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nemůžu všechno kontrolovat / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.451 > Rozhovor Když jsme dělali kdysi rozhovor s WWW (NP 327), ženskou část skupiny a také architektku Milesu Anděru Zrnić jsme z něj vynechali. Udělali jsme velkou chybu. číst dále Národ v kruhu / Tomáš Havlín > NP č.451 > Téma čísla Co všechno může vyskočit, když se sahá po krabičce poslední záchrany? Reportáž ze současných Drážďan. číst dále Jak jsem se stala východní Němkou / Alena Wagnerová > NP č.451 > Téma čísla Bylo sjednocení Německa osvobozením, nebo kolonizací? Čtvrtstoletí poté přibývá nepříjemných otázek. Podle autorky, která žije od roku 1969 v Saarbrückenu, si Německo nedokázalo osvojit některé důležité prvky východní zkušenosti. číst dále Vzpomínkám neutečeš / Dáša Beníšková > NP č.451 > Kultura | Literatura 124 stran, 42 povídek, ta nejdelší nemá víc než 6 stran. Z hlediska počtů se Pálenka jeví jako četba doporučená dopravním podnikem pro jízdu v emhádé. Avšak nenechte se zmást, kniha patří k nejslibnějším českým debutům, které ještě stihly poznamenat konec roku 2014. číst dále
celý archiv
//