NP č.451 > FejetonParadigma peklaJan Stern

Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Z toho je vidět, jak málo toho filozofové vědí o životě. Jistěže peklo existuje, ale vypadá úplně jinak. Jak? Jako váš pokoj, když se večer setmí a v televizi nic nedávají. A postupně do něj přicházejí nikoli ti druzí, ale ti první. Teda abych byl přesný: vaše bývalá Já.

Nejsou odpornější a cizejší bytosti na tomto světě, než ty podivné příšerky, co jsme jimi byli. Tak třeba támhle na křesle. Kdo se to tam rozvalil? Na sobě má flanelovou košili, co jí ráno hodinu muchlal, aby zahladil, že mu ji máma vyžehlila. Trochu jí přejel i tátovým brouskem, aby byla přirozeně jetá a on vypadal opravdu rozervaně jako Kurt Cobain. A kecá něco o tom, že některý kapely jsou „cool“ a jiný „shitový“. Bože, co je to za kreténa? A proč se tváří, že má depresi, když je ve skutečnosti nadšen, že jsem si všiml, že má na walkmanovi samolepku „Pozor, nebezpečí výbuchu“? Vytáhne i občanku, na které je státní znak přelepený lebkou s hnáty? Přemýšlím, jestli ho mám vzít lopatou po hlavě. Ale ne, já ho zabiju jinak. Pustím mu Abbu. Jo, slyšíš dobře, flanelová čtrnáctko, já dneska sjíždím na YouTubu skandinávský melodický pop!

Mám pocit, že jeho ústa ve smrtelné křeči volala nějaké nadávky, ale po druhém „Super trooper“ Kurt z Proseka naštěstí zdechnul.

Bože, co je zas tohle? Od topení se line zlověstné broukání. Proč je ten magor v tureckém sedu? To snad ne. On vážně „medituje“. S korálema na krku. Guru sedmnáct. Duchovní zasvěcení u něj spočívalo v přečtení Krišnamurtího (navíc koupeného v antikvariátě, jinak by to nebylo magický), v tom, že si v jistém ufologickém časopise přečetl o Jungovi a „synchronicitě“, a v tom, že za tělocvičnou vykouřil jointa. Ví naprosto přesně, jak to bude po smrti a jak se to má s reinkarnací, taky ví, že ke svému životu nepotřebuje peníze a „hmotu“ a že za určitých okolností se dá živit pouhým vzduchem (zatím teda ale peníze dostává od mámy a namísto vzduchu do sebe v neděli souká její kuře s houbama), no a taky ví, že Američani mají v Oblasti 51 v Hangáru 18 létající talíř a taky nikdy nebyli na Měsíci, celé to přistání se natočilo v Hollywoodu. Myslím, že ho prostě uškrtím těma dementníma korálema z holešovické tržnice, o nichž tvrdí, že jsou z Indie. Budu mít sice karmu v hajzlu, ale tohle mi za to stojí.

Ježišmarjá, kdo se to válí támhle na kanapi? Další kousek do sbírky. Ne, to snad ne. On má na nose brejle bez dioptrií! Ten montgomerák je asi po dědovi. A kolem krku šála, že bych s ní mohl uškrtit pět jogínů. Ty chlupy na bradě jsou patrně sokratovský plnovous. Hulí jedno cigáro za druhým, významně usrkává kafíčko, aby si připadal jako pravý pařížský intelektuál a občas použije některé z následujících slov: „postmoderna“, „paradigma“, „gender“, „dekonstrukce“, „intertextualita“ a někdy – útlocitný čtenář odpustí – i „globalizace“. Má za sebou celé dva semestry, přečtené dva „Úvody do něčeho“, ve Slavii jednou zahlédl Bělohradského a má dobudován zcela zásadní názor na marxismus, freudismus, existencialismus, feminismus a dokonce i motorismus. Mohl bych ho nechat pomalu umírat na rakovinu plic, ale když už mi to s těma korálema tak jde... Zavři oči, brouku, jdeme dekonstruovat. Jsem jen zvědavý, kdo jednou přijde zaškrtit rádobyvtipného fejetonistu z roku 15. Nevím, ale mám takové tušení, že ten děděk bude pěkně nerudnej.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv