NP č.451 > FejetonParadigma peklaJan Stern

Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Z toho je vidět, jak málo toho filozofové vědí o životě. Jistěže peklo existuje, ale vypadá úplně jinak. Jak? Jako váš pokoj, když se večer setmí a v televizi nic nedávají. A postupně do něj přicházejí nikoli ti druzí, ale ti první. Teda abych byl přesný: vaše bývalá Já.

Nejsou odpornější a cizejší bytosti na tomto světě, než ty podivné příšerky, co jsme jimi byli. Tak třeba támhle na křesle. Kdo se to tam rozvalil? Na sobě má flanelovou košili, co jí ráno hodinu muchlal, aby zahladil, že mu ji máma vyžehlila. Trochu jí přejel i tátovým brouskem, aby byla přirozeně jetá a on vypadal opravdu rozervaně jako Kurt Cobain. A kecá něco o tom, že některý kapely jsou „cool“ a jiný „shitový“. Bože, co je to za kreténa? A proč se tváří, že má depresi, když je ve skutečnosti nadšen, že jsem si všiml, že má na walkmanovi samolepku „Pozor, nebezpečí výbuchu“? Vytáhne i občanku, na které je státní znak přelepený lebkou s hnáty? Přemýšlím, jestli ho mám vzít lopatou po hlavě. Ale ne, já ho zabiju jinak. Pustím mu Abbu. Jo, slyšíš dobře, flanelová čtrnáctko, já dneska sjíždím na YouTubu skandinávský melodický pop!

Mám pocit, že jeho ústa ve smrtelné křeči volala nějaké nadávky, ale po druhém „Super trooper“ Kurt z Proseka naštěstí zdechnul.

Bože, co je zas tohle? Od topení se line zlověstné broukání. Proč je ten magor v tureckém sedu? To snad ne. On vážně „medituje“. S korálema na krku. Guru sedmnáct. Duchovní zasvěcení u něj spočívalo v přečtení Krišnamurtího (navíc koupeného v antikvariátě, jinak by to nebylo magický), v tom, že si v jistém ufologickém časopise přečetl o Jungovi a „synchronicitě“, a v tom, že za tělocvičnou vykouřil jointa. Ví naprosto přesně, jak to bude po smrti a jak se to má s reinkarnací, taky ví, že ke svému životu nepotřebuje peníze a „hmotu“ a že za určitých okolností se dá živit pouhým vzduchem (zatím teda ale peníze dostává od mámy a namísto vzduchu do sebe v neděli souká její kuře s houbama), no a taky ví, že Američani mají v Oblasti 51 v Hangáru 18 létající talíř a taky nikdy nebyli na Měsíci, celé to přistání se natočilo v Hollywoodu. Myslím, že ho prostě uškrtím těma dementníma korálema z holešovické tržnice, o nichž tvrdí, že jsou z Indie. Budu mít sice karmu v hajzlu, ale tohle mi za to stojí.

Ježišmarjá, kdo se to válí támhle na kanapi? Další kousek do sbírky. Ne, to snad ne. On má na nose brejle bez dioptrií! Ten montgomerák je asi po dědovi. A kolem krku šála, že bych s ní mohl uškrtit pět jogínů. Ty chlupy na bradě jsou patrně sokratovský plnovous. Hulí jedno cigáro za druhým, významně usrkává kafíčko, aby si připadal jako pravý pařížský intelektuál a občas použije některé z následujících slov: „postmoderna“, „paradigma“, „gender“, „dekonstrukce“, „intertextualita“ a někdy – útlocitný čtenář odpustí – i „globalizace“. Má za sebou celé dva semestry, přečtené dva „Úvody do něčeho“, ve Slavii jednou zahlédl Bělohradského a má dobudován zcela zásadní názor na marxismus, freudismus, existencialismus, feminismus a dokonce i motorismus. Mohl bych ho nechat pomalu umírat na rakovinu plic, ale když už mi to s těma korálema tak jde... Zavři oči, brouku, jdeme dekonstruovat. Jsem jen zvědavý, kdo jednou přijde zaškrtit rádobyvtipného fejetonistu z roku 15. Nevím, ale mám takové tušení, že ten děděk bude pěkně nerudnej.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Já, legenda / Jan Stern > NP č.493 > Fejeton Zabloudil jsem jednoho dne na šou „motivačního řečníka“. A polekal mě hned na začátku, když zvolal: „Budoucnost máte ve vlastních rukou!“ Naštěstí vím, že se motivátor i ti páni v kravatách, co skandovali, že ji tam fakt mají, spletli. A to flagrantně. Jediné, co máme ve vlastních rukou, je samozřejmě – minulost. číst dále
celý archiv