NP č.451 > Pošli to dálTonoucí se hnědé chytáApolena Rychlíková

Kdysi nejsilnější pravicová strana u nás, ODS, vyrazila v posledních týdnech do lítého boje o nejfašističtější dvě procenta voličů. Její čelní představitelé se ve svých mediálních výstupech odvážně zařadili vedle Úsvitu přímé demokracie a snaží se, seč můžou, těžit z islamofobních nálad hýbajících českou společností.

Petr Fiala, předseda strany, se nejdřív před týdnem neohroženě obul do několika syrských rodin, kterým se po dlouhém a trapném váhání rozhodla česká vláda udělit azyl. Přišel s geniálním nápadem – hrstku Syřanů tu ponechat jen „po dobu trvání nutné léčby“ a ihned poté je co nejrychleji vrátit do jejich válkou zmítané domoviny. Je to logické. Nikdo z nás totiž nemá záruku, že se jim tu nezalíbí a z patnácti rodin nebude do roka dvojnásobek a do dalšího roka další a tak pořád dokola. „Odmítáme, aby zde tito lidé automaticky zůstali, zejména pokud nemáme dostatek informací, zda budou schopni se dobře integrovat,“ zakončil Petr Fiala rezolutně své prohlášení a dal tak jasně najevo, že o další nepřizpůsobivé tu nikdo – alespoň u nich ve straně – nestojí. To Jana Černochová, do nedávna vnímaná jako „to lepší“ z ODS, šla ještě dál. Osobně se – jako řečnice – účastnila demonstrace „Islám v ČR nechceme“ konané 16. ledna na Hradčanském náměstí v Praze. Českou hymnu si tak zazpívala například společně s někdejším neonacistou Vlastimilem Pechancem, nedávno propuštěným za rasovou vraždu, Martinem Konvičkou, nejzarytějším islamofobem u nás, nebo Tomio Okamurou, česko-japonskou parodií na antiimigrační politiku. Svou účast na akci odůvodnila mimo jiné tím, že některá témata nelze nechat na zemi – právě proto, aby je nezvedli „skuteční populistéidne a xenofobové“. Že právě jim dodalo její angažmá na protiislámské demonstraci nový druh legitimity, jí asi nedochází. Každopádně bude ještě zajímavé sledovat, jakou dostane souboj o totální politické dno u nás podobu. Pod heslo „Je suis Charlie“ se teď zjevně vejde ledacos. Třeba nenávist a agrese nejhrubšího zrna.


autor / Apolena Rychlíková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv