NP č.451 > Pošli to dálTonoucí se hnědé chytáApolena Rychlíková

Kdysi nejsilnější pravicová strana u nás, ODS, vyrazila v posledních týdnech do lítého boje o nejfašističtější dvě procenta voličů. Její čelní představitelé se ve svých mediálních výstupech odvážně zařadili vedle Úsvitu přímé demokracie a snaží se, seč můžou, těžit z islamofobních nálad hýbajících českou společností.

Petr Fiala, předseda strany, se nejdřív před týdnem neohroženě obul do několika syrských rodin, kterým se po dlouhém a trapném váhání rozhodla česká vláda udělit azyl. Přišel s geniálním nápadem – hrstku Syřanů tu ponechat jen „po dobu trvání nutné léčby“ a ihned poté je co nejrychleji vrátit do jejich válkou zmítané domoviny. Je to logické. Nikdo z nás totiž nemá záruku, že se jim tu nezalíbí a z patnácti rodin nebude do roka dvojnásobek a do dalšího roka další a tak pořád dokola. „Odmítáme, aby zde tito lidé automaticky zůstali, zejména pokud nemáme dostatek informací, zda budou schopni se dobře integrovat,“ zakončil Petr Fiala rezolutně své prohlášení a dal tak jasně najevo, že o další nepřizpůsobivé tu nikdo – alespoň u nich ve straně – nestojí. To Jana Černochová, do nedávna vnímaná jako „to lepší“ z ODS, šla ještě dál. Osobně se – jako řečnice – účastnila demonstrace „Islám v ČR nechceme“ konané 16. ledna na Hradčanském náměstí v Praze. Českou hymnu si tak zazpívala například společně s někdejším neonacistou Vlastimilem Pechancem, nedávno propuštěným za rasovou vraždu, Martinem Konvičkou, nejzarytějším islamofobem u nás, nebo Tomio Okamurou, česko-japonskou parodií na antiimigrační politiku. Svou účast na akci odůvodnila mimo jiné tím, že některá témata nelze nechat na zemi – právě proto, aby je nezvedli „skuteční populistéidne a xenofobové“. Že právě jim dodalo její angažmá na protiislámské demonstraci nový druh legitimity, jí asi nedochází. Každopádně bude ještě zajímavé sledovat, jakou dostane souboj o totální politické dno u nás podobu. Pod heslo „Je suis Charlie“ se teď zjevně vejde ledacos. Třeba nenávist a agrese nejhrubšího zrna.


autor / Apolena Rychlíková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Mateřství není bezmoc / Apolena Rychlíková > NP č.453 > Téma čísla Zápisky z nejvyššího stádia seberealizace. číst dále Jejich venkov / Apolena Rychlíková > NP č.455 > Reportáž Jak se žije lidem bez domova na vesnicích a malých městech? A s jakými nástrahami se potkáte, když vás to začne zajímat? číst dále Limity krátkozrakosti / Apolena Rychlíková > NP č.458 > Pošli to dál Je až s podivem, jak často se ze zdevastované a poznamenané severočeské krajiny vynořuje duch dalšího prolamování těžebních limitů. Horní Jiřetín a Černice jsou vesnice stejně tak věčně na stráži, jako věčně v ohrožení a svou existencí na pokraji zániku nám ukazují, že pokud jde o těžbu uhlí, nemá politika příliš mnoho odstínů. číst dále Po stopách myšiček a kočiček / Apolena Rychlíková > NP č.439 > Referát „Máme plno, zkuste příští rok," slýchají stále častěji zoufalí rodiče, kteří se snaží svého potomka udat v mateřské škole. Vládní škrty spolu s baby boomem vzaly školky v posledních letech útokem a místa nejsou. Změní to dětské skupiny? číst dále Represe místo diskuze / Apolena Rychlíková > NP č.450 > Pošli to dál Do Poslanecké sněmovny doputovala v těchto dnech bez většího mediálního zájmu novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Projednávaný návrh obsahuje i radikální změny v postoji státu k povinnému očkování. číst dále Kořeny nenávistI / Apolena Rychlíková > NP č.459 > Pošli to dál Nebývalou odvahu nebýt dnešní projevila v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce Helena Langšádlová, když na adresu uprchlických kvót prohlásila: „Nemůžeme přijmout ten systém kvót, ale máme být i odvážní a říci, že když přijmeme uprchlíky, tak že chceme přijmout křesťany, kde je větší šance, že se budou integrovat do naší společnosti.“ Výrok, který prošuměl médii bez menšího pozdvižení, přesně ukazuje, jak dalece jsme dnes schopni zajít v touze ubránit naši civilizovanou Evropu před nájezdy novodobých barbarů, tedy muslimů. Ostrakizovat kohokoliv na základě jeho náboženského vyznání by měla být minimálně od druhé světové války, jejíž konec si v dnešních dnech pompézně připomínáme, naprosto překonaná, nemyslitelná věc. Přesto však je možné – soudě podle výroku paní Langšádlové – otevřeně dělit lidi skrz jejich vyznání a ještě se tvářit, že je to jediná správná cesta jak předejít zničení všeho evropského. číst dále My s vámi, vy s námi. Kdo s nimi? / Apolena Rychlíková > NP č.443 > Pošli to dál číst dále Plnou parou na pracák! / Apolena Rychlíková > NP č.469 > Pošli to dál Poslední výzkum týkající se integrace matek po skončení rodičovské dovolené zpátky „do systému“ ukázal, že to u nás není s návratem na trh práce vůbec ideální. Po skončení tří až čtyřleté rodičovské dovolené se mezi neza- městnané zařadí bez ohledu na vzdělání až sedmdesát procent žen. Pro spoustu z nich tak často od přebalování vede přímá cesta do chudoby. číst dále
celý archiv