NP č.437 > FejetonNuda, nuda, šeď, šeďJan Stern

Autor populárního Geparda, Stonožky či nekonvenčních Blanokřídlých se přihlásil s novým dílkem. Ti, kteří byli namlsáni předchozím bestsellerem Šimpanz, jenž byl jistě v mnohém průlomový, však budou novinkou krutě zklamáni.

Autor populárního Geparda, Stonožky či nekonvenčních Blanokřídlých se přihlásil s novým dílkem. Ti, kteří byli namlsáni předchozím bestsellerem Šimpanz, jenž byl jistě v mnohém průlomový, však budou novinkou krutě zklamáni. Nebýt několika osvědčených řemeslných grifů, mohli bychom dokonce hovořit o propadáku roku. Nejenže autor okatě vykrádá sám sebe (trávicí soustava, stokrát ohrané plíce apod.), nejenže omílá svá tradiční témata až do zemdlení a křeče (komu se ještě chce počítat například žebra, může si užít), autor tentokrát evidentně selhává i v tom, co ho vždy zdobilo. Formální mistrovství mu nikdo v minulosti nemohl upřít, byť kritici právem občas hovořili o „formě bez obsahu“, v Člověku však autor tentokrát chybuje i v oblasti formy, až školácky. I když pomineme největší lapsusy (brzlík, slepé střevo), stejně nemůžeme nevidět, že se dílo autorovi doslova rozpadá pod rukama. Z nepochopitelných důvodů opouští osvědčený ocas a místo toho sází na rádoby odvážné experimentování s postavením na pouhé dvě končetiny. Potíž je, že to není vůbec nic nového (vzpomeňme celou sérii praještěrů, kteří chodili rovněž po dvou – a všimněme si, že jim při tom vůbec nepřekážel ocas), ale hlavně: není v tom nic funkčního. Je to experiment pro experiment, jehož jediným výsledkem je, že to, co dříve v autorově díle pevně stálo, nyní se kymácí, to, co dříve šlapalo už na druhé stránce, nyní se né a né rozjet ani po stránkách třiceti.

Dějová konstrukce je tentokrát velký průšvih. Poctivý čtenář Člověka projde věru těžkou zkouškou. První stránky doporučuji přeskočit, chcete-li si zachovat duševní rovnováhu. Expozice se vleče a vleče, žvatlání je místy k nesnesení. Když už to vypadá, že se konečně něco začne dít, vše se zamotá do prapodivné spleteniny vztahů a pochyb. Vrcholnou zápletkou je jakési mátožné čekání na „něco“ a myslím, že se nezpronevěřím úkolu recenzenta, když vyzradím, že nepřijde nic. Poslední část je pak úplný úmor. Naprostá ztráta tempa, mučivý rozpad formy, mnohé motivy prostě zmizí bez jakéhokoli rozuzlení. Kdyby autor posledních sto stran úplně škrtl, vůbec nic by se nestalo. Kdo čeká nějakou katarzi, vyvrcholení, řešení, bude hrubě zklamán. Člověk skončí a čtenář si nutně klade otázku: o čem to proboha vlastně bylo?

Člověk prostě nevyniká vůbec v ničem. Průměrnost sálá doslova z každé stránky. Občas se lze dokonce jen obtížně zbavit dojmu jisté odfláknutosti. S Gepardem Člověk prohrává v dynamice, s nedoceněnými Mravenci v sociálních kompetencích, s Delfínem popravdě úplně ve všem. Tvůrčí dýchavičnost bije do očí.

Zatímco ve svých raných pracích, zejména z tzv. podmořského období, autor hýřil barvami, u Člověka nastupuje šeď. Zatímco Chobotnice dokonale zvládala tlaky hlubin i jejich nízké teploty, z Člověka každou chvíli něco teče, ofoukne ho každý větřík, ze všeho se hroutí. Bez ochranných prostředků a berliček píáru by na trhu snad ani nepřežil.

Autor konec svých tvůrčích sil samozřejmě cítí. A snaží se tuto noční můru nějak zahnat či aspoň zamaskovat. Nejsmutnější je, že tak činí i pornografickým naddimenzováním pohlavních orgánů. O nic veselejší pohled však není ani na mozek, tolik vychvalovaný nakladatelským marketingem, který dokonce bezostyšně mluví o „revoluční novince“. Ale nic nového ve skutečnosti nenacházíme, vše je stále stejná chemie, podnět-reakce, stroječek příčiny a následku. Trocha serotoninu a všechno je ok. C-dur a máme tu slast. Vše očekávatelné, předvídatelné, zoufale banální.

Zazněly již i názory, že to nejzajímavější na mozku je nadstavba, „software“, který umožňuje nést. Pravý opak je pravdou. Právě tento software je nejvíce dysfunkční, právě ten dělá z Člověka nejen dílko „zakopávající samo o sebe“, ale především dílko nesmírně, ba k uzoufání nudné. Tam, kde si Šimpanz vystačil s gestem, tam se u člověka valí slova, slova, slova... Čím více jich je, tím je výpovědní hodnota nižší a nižší, až se každý čtenář v této záplavě slov nutně utopí. Úspornost posiluje umělecký účinek, frenetická neúspornost u Člověka ho stlačuje až k nule. Oceán slov není nic než prázdnotou.

Vůbec není jasné, kam Člověk vlastně míří. Chtěl nám tím snad autor naznačit, že pochybuje o tvorbě samotné? Ale kdo ho tedy nutí tvořit? Někteří recenzenti skutečně ocenili právě onu nejednoznačnost, mnohovrstevnatost, vykořeněnost a bezcílnost Člověka. Onu odvahu k experimentu. Ale ti prostě jen skočili autorovi na špek. Tam, kde chybí smysl, odvaha nestačí. Tam, kde není message, je experiment jen manýra. Takovou tvorbou jen uklidňujeme sami sebe: ano, stále ještě tvoříme, stále ještě máme nějakou tu literaturu. Ale právě u rituálních zpotvořenin typu Člověka vyvstává nutně otázka: a je kultura snad nějaká povinnost? Neobešli bychom se i bez takové kultury? Není lepší netvořit než tvorbou manifestovat jen bezmoc, impotenci a uvíznutí ve slepé uličce? Nebylo by lepší, kdyby si autor ponechal své vnitřní pochybnosti o vlastní tvorbě pro sebe, nemá-li nám co sdělit jiného?

Před blamáží mohou tvůrce zachránit snad již jen nedávné pochybnosti o skutečném autorství Člověka, ale i ty – obávám se – jsou zase jen negativní reklamou z dílny jeho marketingu. Není divu, že o autorovi dnes tak často čteme v bulváru. Čím plošší je tvorba, tím více Máří Magdalén musí viset kolem krku. To je zákonité. V jakémsi rozhovoru o sobě autor nedávno výmluvně, ba bezelstně prohlásil: Jsem, který jsem. Mám pro něj smutný vzkaz: to už dnes nestačí. Dnešní čtenář chce víc.

Na opravdu velký román si bude muset naše počtvrtohorní literatura zkrátka ještě počkat. Suma sumárum: Dávám dvě hvězdičky, ale ta druhá je spíše za zásluhy. Bohužel.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv