NP č.420 > FejetonSoučasnost jedné iluzeJan Stern

 

Náboženství zvítězilo. Tedy, abych byl přesný, náboženství to ještě nemá úplně jisté, ale rituál ano. Rituály jsou všude. Obstoupily nás. Dostaly nás! Na každém kroku kolem sebe vidíme nábožné vytržení, každou chvíli vybuchne divoký kult těsně vedle nás, byť ho málokdy (bohužel) provázejí orgie, navzdory slibům etnologů.


 

 

Náboženství zvítězilo. Tedy, abych byl přesný, náboženství to ještě nemá úplně jisté, ale rituál ano. Rituály jsou všude. Obstoupily nás. Dostaly nás! Na každém kroku kolem sebe vidíme nábožné vytržení, každou chvíli vybuchne divoký kult těsně vedle nás, byť ho málokdy (bohužel) provázejí orgie, navzdory slibům etnologů. A nejhorší je, že to vidím jenom já. Všichni ostatní se tváří, jako by z obětišť nestoupal dusivý dým, který pokryl celý náš obzor.

Taky mi nevěříte? Tak třeba nedávno. Seděl jsem s přítelem v kavárně. Dali jsme si kávu, pochopitelně. Všiml jsem si, že zrovna nešetří s cukrem a jako kávový fajnšmekr (to jsme my kardiaci všichni) jsem nad tím významně pozdvihl obočí. Můj nevinný přítel to zaregistroval a zcela bezelstně se hájil: „To abych přebil tu hnusnou chuť kafe.“ Chvilku jsem byl opravdu zmatený a vážně se ho chtěl zeptat, proč teda pije kafe, když mu nechutná. Ale pak jsem polkl svou nejapnou otázku. Samozřejmě, že je to rituál. Ptát se, proč ho můj přítel vykonává, bylo by jako ptát se věřícího žida, zda si Jahve u Zdi nářků opravdu vybírá poštovní schránku.

Anebo ten rychlokurz religionistiky, který mi uštědřila kdysi jedna z mých nemnoha přítelkyň. Za dvě minuty bylo hotovo. Pro jistotu uvádím doslovný přepis:

„Prosím tě, proč ty se vlastně maluješ?“

„Abych se cítila sama sebou.“

„Cítíš se sama sebou, když si zamaskovaná?“

„Jo.“

„Ale mně se líbíš víc nenamalovaná.“

„Ale já se sama sobě víc líbím namalovaná.“

„To je zajímavý. Nenamalovaná seš totiž hezká, kdežto namalovaná vypadáš jako Marilyn Manson.“

„Hm, ty se naštěstí malovat nemusíš, vypadáš jako debil i bez toho.“

Ano. To se vážně stalo, přátelé. Nevyprávěl mi to Dý Texis Tejlr. Slyšel jsem to na vlastní uši. Z úst vysokoškolačky. Ateistky. Vzdělané v gender studies. Rituály prostě neporazíš!

To mi nemůže nepřipomenout podobně památný rozhovor o tetování, který jsem vedl se zcela jinou dívkou, se zcela stejným výsledkem. Pokochejte se:

„Ty jsi ve vězeňském gangu?“

„Ty si vůl. Tetování je pro mě prostě důležitý, je to mapa mýho života.“

„Mapa?“

„Líbí se mi, že je to prostě závazný. Že jsem poznamenaná.“

„Jestli chceš, můžu ti rozbít hlavu, to tě taky poznamená.“

„Ty si neskutečnej magor.“

Pozor, přátelé, ta omalovánková víla, co jí drak obtočil pupík a chystal se zaútočit na vagínu, měla naprostou pravdu. Samozřejmě, že jsem byl tehdy úplný magor. S kapesním nožíkem rozumu chtít porazit Krakena rituálu... Právem mě Kraken zašlápl a podvedl s hokejistou. Druholigovým.

Rituál je mocný a odpradávna kvůli němu lidem stojí za to bojovat. Boje provázejí i tuhé teologické disputace. U mých známých, Jardy a Marie, kupříkladu hoří válka kvůli jevu minimálně stejně závažnému, jakým je přijímání pod obojí – kvůli špinavému prádlu. Jarda ho hází rovnou do pračky, Marie do koše, z něhož svršky do bubnu automatu vloží až těsně před praním. Oba mají zásadní důvod. „U nás se to tak dělalo vždycky.“ Jarda Akvinský dodává, že házet do koše prádlo, které nakonec stejně skončí v pračce, je nelogické. Marie Zlatoústá soudí, že prádlo se v pračce může zapařit. Akvinský soudí, že se zřejmě Marii už něco zapařilo, a to v hlavě. Zlatoústá replikuje, že Akvinský je dobytek. Kdož sú tady boží bojovníci? A není to jedno? Důležitá je krev k poctě rituálu samého.

On už mi vlezl i domů! Má matka ho přivlekla spolu s tonometrem. Tento nebezpečný fetiš, jemuž se nemohou rovnat ani panenky woo-doo, mě teď straší každou neděli.

Pokaždé, když se v mé matce něco pohne, počne si dychtivě měřit tlak. Jakmile zjistí, že ho má, neřkuli dokonce že je vysoký nebo nedejbože nízký, pronese slavnostně: „Já to věděla!“ Když jsem se optal, k čemu jí to jako je, že teď ví, kolik má tlak, zpražila mne pohledem planoucího Mojžíše a mít v ruce hůl, asi by ze mě jediným úderem vyrazila pramen. „Ty buď rád, že za Husáka nebyly baby-boxy,“ pomstila posvátný tonometr aspoň slovy. Ale nebral jsem si to osobně. Dobře jsem věděl, že to nemluví ona, to sám mocný Ritus plivl na mne síru jejímu ústy.

Ještěže mně se to netýká. Ještěže já žiju životem příkladného realisty, racionalisty a skeptika. Teda až na ty boty. To je totiž tak. Já si vždycky kupoval boty v obchodu OBUNA u nás na sídlišti. Jenže ho před půl rokem zrušili. A já si teď nemám kde boty koupit. Pokud mi snad chcete oponovat slovy, že si přeci mohu boty koupit kdekoli jinde, rád bych vám znovu zdůraznil, že jsem si boty v Obuně kupoval vždycky.

Máte na to snad co říct?

Prosím? Tak bacha, von baby-box je dost prostornej!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv