Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet.
Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Novoroční Ledobraní / Redakce
> NP č.469 > Téma čísla
Myslíte, že mráz léčí? Chráníte se před ním vlněnými podvlíkačkami? Anebo
rovnou prcháte do teplých krajin?
číst dále
Drang nach Osten / Tomáš Schejbal
> NP č.469 > Fejeton
Nacistické teorie o rasové nadřazenosti čerpaly z představ o germánské
otužilosti drsným klimatem. Postup německých jednotek na východ ale nakonec
zarazil generál Zima.
číst dále
Konec selanky / Marta Harasimowicz
> NP č.469 > Kultura | Divadlo
Dušan D. Pařížek čte Haška.
číst dále
Pracující do práce! / Barbora Bažantová
> NP č.469 > Pošli to dál
Uvnitř supermarketu je narváno k prasknutí, asi
předvánoční shon, cukroví se samo neupeče.
Hned u vchodu se ke mně připojí pán z místní
sekuritky, moje nestandardní vzezření mi před-
určuje roli lupičky. Doprovodí mě až k pokladně,
kde čekám na zaplacení a z nudy pozoruji drob-
nou etudu, která se odehrává mezi skupinkou
zaměstnanců. Nejmladší z nich, asi dvacetiletý
kluk, žadoní u starší kolegyně: „Prosím můžu
si skočit na malou? Já už fakt musím!“ Žena ho
odbude: „Jak na malou? Nejdřív ukliď účtenky
a posbírej tady ten bordel, odnes ty košíky a...“
„Jenže já fakt musím, jenom na malou, jsem
hned zpátky,“ posbírá ještě spadané účtenky
a zmizí.
číst dále
Psanci této země / Jan Stern
> NP č.495 > Fejeton
Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele.
číst dále
Budoucnost mnoha iluzí / Jan Stern
> NP č.514 > Fejeton
Absolvovat na některé z vysokých škol – a že jich máme – základ sociálních věd není nic náročného. Všichni ti Maxové Weberové vám celkem snadno zajistí zápočet a vyšumí po chvilce z hlavy.
číst dále
Simonina éra / Jan Stern
> NP č.461 > Fejeton
Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně
třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě,
v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou.
Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové,
z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak
mi vlítla do denního snění Alice na laně.
Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od
Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji
tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové
v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie.
Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční
krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy
Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově
Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla
zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla
Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční
stíny.
číst dále
Poslední Helén / Jan Stern
> NP č.594 > Fejeton
číst dále