NP č.522 > FejetonMrazákJan Stern

Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné.

 Já vím, že současné lidstvo není žádný lumen. Ano, klidně uznám, že jsme jen banda blbců. Ale přece jen, lidstvo, to jsme my. Vy i já v něm máme jednu sedmimiliardtinu akcií. Tento minoritní podíl je nám sice k ničemu, jako většině jiných malých akcionářů, ale marná sláva, je to naše firma. A teď je její pověst ohrožena. Proto se musím ozvat.


Pověst současného lidstva zásadním způsobem ohrožuje archeologie. Ne ta současná. Proti té nic nemám. Ta ať si klidně vyhrabává ty své střepy. Z nich se naštěstí o povaze našich předků mnoho nedozví a nemůže je tedy příliš poplivat. Nemám dokonce nic ani proti vyhrabávačům střepů v budoucnosti. Ať si klidně vyhrabou moji Nokii 3310, ať o ní klidně napíšou pojednání jako o falickém bůžku, ať se klidně docenti pohádají o to, jestli # byl symbol zbožnělého slunečního kotouče, který se mačkal jen o slunovratu, čemuž by napovídala skutečnost, že tenhle čuflík je nejméně odřený, na rozdíl od 7PQRS, který zřejmě sloužil k běžnému uctívání falo-boha Nokia. To je v pořádku, takové nedorozumění. Já se děsím nedorozumění mnohem horšího.


Slyšeli jste o tom, že existují lidé, kteří se po smrti nechávají zmrazit, neboť věří, že lidstvo jednou najde technologii, jak jejich těla a mozky znovu oživit? Velká móda je to hlavně v Rusku, kde je legislativa volnější. A tak se tam nechávají vozit nesmrtelní z celého světa. Radši nedomýšlet, co z toho jednou bude za ostudu…

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Budoucnost mnoha iluzí / Jan Stern > NP č.514 > Fejeton Absolvovat na některé z vysokých škol – a že jich máme – základ sociálních věd není nic náročného. Všichni ti Maxové Weberové vám celkem snadno zajistí zápočet a vyšumí po chvilce z hlavy. číst dále Moc bezmocných / Jan Stern > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů