NP č.518 > FejetonOcasy? Jazyk!Jan Stern

O tuto zem a lid ji obývající mám zájem vědecký. Opravdu bych chtěl přijít na to, co nás vlastně naformovalo a uhnětlo.

Jako první se nabízí zajisté historie. Všechny ty Bílé hory a Mnichovy. Já o jejich hnětoucích prstech nepochybuji, ale stejně se mi zdá, že tyhle dějinné čarodějnice nemají tak dlouhé prsty, aby dosáhly až ke chřtánu každého jednotlivce. Asi bylo vždycky dost těch, co se před prstokladem dovedli schovat do svých pelíšků a tam si žít to svoje.


Logické se zdá, že duši země a lidu formuje třeba krajina. Nemáme moře ani velehory, a tak nejsme moc na „ty velké věci". Máme mírné pahorkatiny a rodné družstevní lány, jež jsou sice širé, ale jejichž konce vždy dohlédneš, takže jsme logicky spíš na ty věci malé, ať už jde o Hrabalovy pivní kecy, nebo kontaktní čočky. No ale klíč klíčů pahorkatiny stejně asi nebudou.


Hodně lidí říká, že rozhodující formátující silou je naše velikost. Respektive nevelikost. Když jste malej, tak na vás kolikrát leckdo houkne „kam se valej?". A musíte se s tím nějak vyrovnat. Buď nosíte po kapsách praky, anebo se přestanete brát tak úplně vážně. A děláte si srandu ze sebe a ze všeho. Ale zas že by nás tenhle napoleonsko-enšpíglovský komplex uhnětl docela, to si také nemyslím.


Někteří tvrdí, že duši celků dokážou ovlivnit i symboly. Tomu však nevěřím skoro vůbec. Uvážím-li, že mají Češi ve znaku dva ptáky a čtyři ocasy a připočtu-li klín ve vlajce, museli bychom být zemí sexuálních maniaků a to se mi vážně nějak nezdá. Zas tolik nás tu není.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále
celý archiv