NP č.417 > UličníciZprávy uliceTomáš Havlín

„Tohle je můj zámek, můj hrad. Pojď dál," zve Honza Vertelecký, prodejce Nového Prostoru, do přízemního 1 + kk v Braníku. Posledních pět let žil po ubytovnách a chvilkových štacích, ale teď má byt jenom pro sebe.


„Tohle je můj zámek, můj hrad. Pojď dál,“ zve Honza Vertelecký, prodejce Nového Prostoru, do přízemního 1 + kk v Braníku. Posledních pět let žil po ubytovnách a chvilkových štacích, ale teď má byt jenom pro sebe.
„Když jsem sem přišel poprvé, skoro hned jsem usnul. Tohle je prostě moje zázemí, ubytovna je ve srovnání s tím kriminál. Tam bychom si takhle v klidu nepovídali,“ pokračuje Honza a míchá kafe lžičkou, zatím jedinou, kterou doma má. „Mně už je přeci jen čtyřicet osm a potřebuju svůj klid. Začínám taťkovatět.“
Honzovi dohodila byt kamarádka Jana, „strašně hodná holka“, kterou zná ze svého prodejního místa u metra Hradčanská. Jana prodává v pekárně, a protože věděla, že Honza hledá byt, nabídla mu ten, ze kterého se sama chystala odstěhovat. Pak mu pomohla i s jeho vybavením: „Skříň mám od sousedky, postel a televizi od Jany, jenom mikrovlnku a rychlovarnou konvici jsem si přinesl,“ říká Honza a snad trochu omluvně dodává, že ještě je potřeba mnoho udělat. „Vadí mi tady to lino, chtěl bych koberec. Je zvlněné a ten kostkový vzor - prostě to působí neútulně.“
Je ale otázka, jak dlouho Honza v Braníku vydrží. Ačkoli do června se dělí o nájem s Janou, jednopokojový byt s okny do dvora vyjde na osm tisíc měsíčně. „Abych to zvládl, vrátil jsem se teď z dvanáctihodinové směny v tiskárně, kde skládám balíky novin na palety. V pondělí jdu dělat kompars do Tří mušketýrů, kde hraju kardinálovu stráž, a na léto bych si k Novému Prostoru rád našel aspoň brigádu. Teď už to jde, mám čistý rejstřík.“
A není to jediná novinka u Honzy. V květnu se chystá na rekvalifikační kurz v oboru pracovník v sociálních službách. „Do toho mě navekslovali v Novém Prostoru. Říkali, že už teď radím lidem a pomáhám jim, a takhle bych na to měl papír,“ říká člen novoprostorácké „rady starších“. Kvůli minulým trestům by se v sociálních službách uplatnil podle svých slov spíš jako dobrovolník, ale i to stojí zato. „Když máš papír, můžeš aspoň nakouknout. Bez něj stojíš za dveřmi.“


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv