NP č.411 > FejetonPanel Story 2Jan Stern

Ve světě bývá zvykem, že úspěšné béčkové filmy, najmě horory, thrillery a fantasy eposy, mají svá volná pokračovaní, takřečené dvojky, trojky, ba i čtyřky, ačkoli ty už nejsou tak akorát do ruky, jak vědí znalci. U nás bohužel zaostáváme.

 

A přitom v této zemi máme jeden horor, který evidentně dozrál ke svému druhému pokračování. Proslulý snímek Věry Chytilové Panelstory. Pravda, jednička nectila úplně žánrová pravidla, ale kdyby se udělal poctivý remake, mohla by se rovnou začít připravovat dvojka.

Vidím to asi tak. Panelstory 1, temný fantasy horor, nejspíše uváděný pod novým názvem Nerut – Příchod krále, by pojednával o tajuplném království, kde král Gustalf Šedý nechal vystavět veliké domy, které nic netušící obyčejní lidé obydlili a vedli v nich své malé životy. Pak však přišel zlý čaroděj Absurd (asi by ho hrál Abrhám) a pronesl kletbu: „Toto jsou králíkárny, budiž z vás králíci“ (tak mě napadá, že by to mohl natočit Vorlíček, ten scény s králíkama vyloženě uměl). Lidé proměnění v králíky byli velice nešťastní, dupli si jen občas, ale nepřestávali doufat, že je jednoho dne někdo odčaruje a budou z nich zase lidé. A skutečně přišlo osvobození, do království přijel hrdina Nerut (rodným jménem Neviditelná ruka trhu) s princeznou Realitní kanceláří po boku, z králíkáren udělal vyhledávané lokality s plnou občanskou vybaveností a dobudovanou infrastrukturou, z míst prokletí vyčaroval mávnutím kouzelného proutku místa plná zeleně vhodná pro rodiny s dětmi a stal se zázrak: čtyřicet let staré byty v těch tajuplných domech zbavených prokletí se prodávaly v Nerutově říši za částku jen o sto, maximálně o dvě stě tisíc menší než v krásných novostavbách. Všichni byli z toho happy-endu šťastní, zejména radní, kteří na oslavu vystřelili do nebes nájmy v těch spasených domech, a to by tak nějak byl konec prvního dílu.

Ostatně všichni tu lidovou pověst, dle níž bude jednička natočena, dobře znáte, tak nemusím zacházet do podrobností. Ale pozor, já už mám na stole první verzi scénáře volného pokračování. Jo jo, scénárista Osud už ji dodal. A věřte, ani tentokrát nebude chybět plný škopek napětí, i Nerut 2 – Zlaté srdce bude trhák hollywoodských parametrů. Zlý čaroděj Absurd měl totiž učně, o němž skoro nikdo nevěděl. Jmenoval se Zlatý srdce Hamouzek (no jasně, že by ho hrál Moučka, modří už vědí). Démon Hamouzek, když viděl, jak ze sebe panelový lid setřásl kletbu králíkárny, přísahal pomstu. „Nechtěli jste králíkárny, budete žít v hamouzkárnách!“ zvolal jednoho dne hlasem šílence a vydal se do sídlišť agitovat. A našeptával prostému lidu na družstevních schůzích: jste prokleti nikoli kletbou Absurdovou, ale tajnou kletbou krále Gustalfa, kletbou šedi. Dokud se nezbavíte šedi, nedosáhnete svobody, pravdy ani lásky. „Já vám dodám barvy a obrazce!“ volal jak pominutý a už míchal v alchymickém kyblíku své brčály. A lid, omámený patrně výpary jeho ředidel či kdo ví čím, pustil Zlatý srdce Hamouzka na své panely. Tu fouknul růžovou, hned vedle modrou se zelenými puntíky, další panelák oděl se do hávu červeno-žluto- zeleného, neboť Hamouzek nebyl troškař a evidentně semo tam něco šlukoval. Jeho dílo bylo děsivé. Sídlišti se nesly temné výkřiky „vražda!“ mísící se s ďábelským chichotem přežívajících Absurdových lokajů, jejichž zavilé tváře z fasád osvěcovaly hvězdičky jako živé. Část lidu, ta která se dosud nezbláznila a nezamilovala do cirkusu, vydala se za mocným králem Nerutem a prosila ho o pomoc. Nerut však churavěl, ležel na lůžku a chroptěl na zoufalé poddané: „Zde já nic nezmohu, lidé dobří, to jen vy sami můžete si pomoci, to Zlaté srdce, co vás ničí, to je totiž vaše srdce,“ slyšeli poddaní a smutně se vrátili do svých hamouzkáren. A jak to dopadlo? No to se právě neví. Dvojka totiž končí vítězstvím temnoty, kdy se celou říší šíří démonovo vítězné volání „Holky, povedla se mi srnka!“

Co bude dál? Bude natočená trojka? Vzbouří se lid, nebo povstane nějaký lidový hrdina a vymete Zlatý srdce z plátna a srdcí lidu? No, dávalo by to logiku, ale to víte, je krize, lidi stahujou, vypalujou a kdo ví, jestli na pořádný béčko ještě vůbec u nás někdo schrastí peníze. A taky, přiznejme si, v krizi je i česká scénáristika. Nikdo vlastně neví, jak dál.

Možná chvíle pro talenty z ulice. Neměl by někdo nějakej nápad?

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Stěrače? Stírají / Jan Stern > NP č.455 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, proč nepíšu o politice, proč naši politickou elitu šetřím a uchraňuji před svými satirickými šlehy, k nimž jsem jako humorista takřka zavázán. Cožpak o to. Já bych šlehal. Já bych možná i vyloženě řezal. Potíž je, že politiku takřka nesleduji. Teda nesleduji – to je vám taková zvláštní věc, já televizní zprávy sleduji, ale vypínám při nich zvuk. číst dále Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále Hoštice 4.0 / Jan Stern > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv