NP č.496 > FejetonMudroJan Stern

Dnes vás musím varovat hned na začátku. Dnes budu mudrovat o životě. Tak vám to na mě přišlo.

Mudrování o životě je specifická disciplína. Mudrování není analyzování, protože analýza je moc nebezpečná věcička, o kterou se lze popíchat. Mudrování není ani říkání něčeho moudrého, protože moudré věci nudí. Mudrování je takové to plkání, které vypadá, jako by bylo rozumné nebo moudré proto, aby rozumné a moudré být nemuselo. Takový ten kus brambory zabalený v lesklém celofánu. Takový ten třikrát přelitý lógr myšlenky, který se pak objeví jako životní motto hollywoodské hvězdy na serveru Citáty slavných a méně slavní herci na periferii světa to používají v talk-show se slovy „jak říkával pan Werich". To je vám moc těžká disciplína, tohleto mudro.


Tak třeba nedávno k mým uším doplulo: „život je jako golf". Jak jsem to uslyšel, hned jsem věděl, že dorazilo mudro. A vskutku. Život je jako golf prý proto, že se nejdříve vyvíjíte velkými skoky, neboli mlátíte do toho železem číslo 6, abyste co nejrychleji byl na greenu, a když už tam jste, když už jste v životním finále, musíte vyměnit hůl a změnit strategii – chcete-li trefit jamku a v životě zvítězit, musíte nakonec postupovat po malých krůčcích a opatrně zpřesňovat
a zjemňovat své údery. Tak mi to aspoň říkal jeden manažer v kavárně jednoho obchodního centra. Potíž je, že já nepochopil, že se právě odehrálo mudrování, tedy akt posvátný, a poopravil jsem tu golfovou teorii tak, že život je sice o tom, že nejdřív míříte k cíli velkými skoky, ale když už se dopracujete na green, zjistíte, že nějaký blbec zapomněl vykopat tu jamku, takže víte, že jste někde blízko pravdě a cíli, ale nic vám to není platné, jen máte chuť o někoho tu hůl na jemné údery přerazit. Jenže není o koho - jste tam sám a víte, že vás čeká ještě dlouhá cesta zpátky do klubovny a že možná začne i pršet.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Personal Švejk / Jan Stern > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho. číst dále My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále 1985 / Jan Stern > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále
celý archiv