Bob není žádný rebel. Má jít o tichého a výkonného muže, kterému táhne na padesátku a kterého doprovázejí interní hodnocení, podle nichž je nejvýkonnějším programátorem firmy. Jenže vedle ťukání do klávesnice se ukázalo, že má také podnikatelského ducha, když se neváhal přizpůsobit globálním trendům a svůj vlastní džob outsourcoval do Číny. Tamním programátorům ukrojil ze svého ročního platu 250 tisíc dolarů asi pětinu, a zbytek nechal na nich. Vzhledem k již zmíněným hodnocením odváděli práci zřejmě velmi kvalitně a spolehlivě.
Pro Boba však měla celá věc neblahé důsledky. Jakmile se jeho zaměstnavatel cítil znejistěn, že na firemním serveru dochází k příliš mnoha vzdáleným přístupům ze severočínského Šen- -jangu, nebohý programátor putoval na dlažbu. Jistě lze tvrdošíjně bazírovat na pravidlech a tvrdit, že když poslal do Číny své přihlašovací údaje kurýrní službou, prohřešil se proti nařízením firmy a snad mohl ohrozit i její bezpečnost. Více moralizující kritici by zase snadno mohli pozdvihnout obočí nad způsobem, jakým Bob trávil ušetřený čas: surfování po Facebooku, eBayi, LinkedInu nebo sledování videí s kočkami, o nichž svědčí následný průzkum jeho počítače, jistě nepatří k odpovědnému zvyšování kvalifikace ani práci na osobním růstu. A přesto, není prostý vyhazov příliš fádní, ne- -li přímo v rozporu se zmíněnými trendy? Bob měl být za svůj „zlepšovák“ povýšen. Případně povýšen a až poté okamžitě vyhozen – pro nadbytečnost.
