NP č.409 > FejetonŘíkám to narovinu: chci odznak!Jan Stern

Mám kamaráda Luďu, který si pečlivě statisticky podchycuje a vyhodnocuje počet svých souloží. O všech čtrnácti tak dokáže na požádání podat důkladné informace. A tenhle Luďa mě nakazil. Soulože, pravda, nepočítám, to by bylo celkem zbytečné, zato počítám fejetony v Novém Prostoru. A díky tomu vím, že tento je můj přesně stý.

 

Ano, již stokrát jsem vás na této stránce oblažil minimálně tak jako Luďa některou z milosrdných či nafukovací pannu.

Výsledek je to pěkný. Usein Bolt dělá stovku za 9:80, aby pak mohl 25:10 obíhat stadión a dělat grimasy do kamery. Já udělal stovku za čtyři a půl (byť tedy roku). A obejdu se i bez grimas, zvlášť když kameramani dosud nedorazili.

V amerických seriálech se u jubilejních dílů snaží především ušetřit a nabídnou střihový pořad s „nejlepšími scénkami“, případně „vystřiženými pasážemi“ z minulých dílů. Chvilku jsem uvažoval, že bych postupoval podobně. Bohužel, žádné nejlepší věty jsem nenašel a žádné vystřižené věty nemám, neboť každá blbost, která mne napadne, jde rovnou do tisku, proces je z ekologických důvodů zcela bezodpadový (věrní čtenáři o tom jistě nezapochybují). V některých z těchto pořadů herci ovšem také hovoří o odchodech ze seriálu, o konfliktech mezi jednotlivými hvězdami či o natáčení nebezpečných scén. Želbohu, ani takto nemohu sloužit. Z psaní fejetonů jsem dosud neodešel, takže mne nemuseli nechat jednoho dne probudit ve sprše, konflikt jsem měl jen jeden, s počítačem Dell, ale tohle špinavé prádlo bych opravdu nerad vytahoval na veřejnost, a na nebezpečnou tvorbu si nevzpomínám, pominu- li tedy nešťastný pokus napsat fejeton na tabletu ve vaně.

A tak tedy: co s tím?

Vlastně nevím. Ale jak mě naučili čeští politici: To, že jsem bezradný, ještě neznamená, že bych za to neměl být oceněn. A proto bych těch pár zbývajících řádků rád věnoval otázce sociální, ba nebojím se říci odborové.

To, že fejetonisté nemohou odcházet dříve do důchodu, ačkoli je jejich činnost krajně namáhavá, čehož důkazem ostatně je, že takřka již všichni vymřeli, nechme stranou. Ale proč prosím vás nemáme nějaký bonus aspoň my, co jsme fejetonů nasilážovali onu mytickou stovku?

Když se někdo dožije stovky, bývá zvykem, že mu přijde popřát starosta a donese mu nějaké ty lahůdky, na které mu scházejí zuby a žlučník, takže se příbuzní pomějí. Myslíte, že Bohuš Svobodů už balí dárkový koš? Anebo ten cápek Onderka? Ale kdeže, ti mají jiné starosti – díry v zemi a penisy na náměstích. A přitom je naprosto jisté, že by štangle salámu pro jednu mediální všakvíteco vyšla levnějc a podvědomí by si i tak přišlo na svý.

Anebo ligoví fotbalisté. Ti, když dají sto branek – a v to se prosím počítají i ty z penalt a za kapry či jízdné – dostanou se do takzvaného Klubu ligových kanonýrů. Získají díky tomu odznak a všichni Luďové v zemi si je napíšou do svých sportovních statistik, jednou provždy. Proč my, fejetonisté, také nemáme svůj klub stovkařů? Zvlášť my, co jsme zůstali v naší mediální Gambrinuslize, a nejsme tudíž zabezpečeni do konce života, ba popravdě řečeno ani do konce roku. Navíc, jak jistě chápete, Nový Prostor, to není žádná Sparta, tady je to spíš věčnej boj o záchranu. Jasně, hrajem to zápas od zápasu a na soupeře se neohlížíme, ale že nebudem vyrytý na žádnym tom poháru, je vcelku jasný, a tak by člověk holt nepohrdnul ani smaltovaným odznakem. Nebo aspoň plechovým. Nakonec ani měkčený polyvinylchlorid vyrobený dorostenci v Číně by nebyl k zahození, i ty rakovinotvorné ftaláty v něm bych velkoryse přehlédl, možná je i dojatě olízl... Jenže Češi si holt svých divizních šutérů neváží.

P. S.: Cože? Že ten stej byl pěknej šourák? Hele pane, nechaj si to. A dou si domu voprašovat fíkus. Já jim tady na škváře nebudu dělat Messiho.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Personal Švejk / Jan Stern > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále
celý archiv