NP č.526 > FejetonUčitelJan Stern

Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen.

Projelo mnou vzrušení – no ano, ta jediná věc na světě, o které něco vím a mohu o ní blahosklonně poučovat, je přece tahle země! V ní celý život žiju, tu celý život pozoruji, v ní už mě dobrých dvacet let nic nepřekvapilo! Tuhle příležitost být moudrým starcem, patrně poslední, jsem si nemohl nechat ujít.


A tak jsem dorazil na sezení žáčka s mistrem. A žáček povídá: „Víš, co by mě zajímalo? Co je to vado." A hned mě vykolejil.


Cože? „No lidi říkají: ty vado. A já nevím, co to je."


Poučil jsem tedy cizozemce, že je to jakési bezobsažné zvolání.


„To já vím, že je to zvolání, ale co to je? Jak to vzniklo? Souvisí to nějak s vadou? Jako s chybou?"


Hergot, Švéde, ty máš teda starosti, letělo mi hlavou. Chvíli jsem uvažoval, že si něco vymyslím a namluvím mu, že Vado byl staroslovanský bůh války, ale díval se tak bezelstně, že jsem nedokázal lhát a přiznal, že tohle prostě nevím.


„Dobře, tak aspoň co je brďo," vylovil z notýsku druhou záhadu a dal mi tak další ťafku.


Brďo? „No to lidi taky někdy říkají – ty brďo."

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále
celý archiv