NP č.512 > Fejeton1985Jan Stern

Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa.

Restaurace to byla pokroková. Nejen tím, že měla v sortimentu skvělou Broňu, ale i tím, že v rohu u stropu byl instalován televizor Tesla Color, na nějž bylo možno civět, když vás Kornovy stepovací lakýrky přestaly bavit. Jedné soboty bylo možno na této obrazovce spatřit scenerii takřka úchvatnou. Několik tisíc děvčat v upnutých trikotech dělalo tam mírné, avšak koordinované pohyby. Říkalo se tomu tehdy spartakiáda.


V poloprázdném lokále restaurace Za sokolovnou fyzkulturnímu dění na obrazovce nikdo nevěnoval zvláštní pozornost. S jedinou výjimkou. Malé pětileté holčičky ze sousedství. Ta pohyby na ploše Strahovského stadionu sledovala s mimořádnou soustředěností a jen občas do sebe vyklopila sisinku, jako by to byl prášek na uklidnění.


A pak se to stalo. Všední obraz vykolejil a tato havárie z něj učinila vzpomínku. V jisté chvíli se totiž ta pětiletá rozumbrada s nápisem Prior na tričku obrátila k řídkému osazenstvu, vzdychla jak Ema v předsíni primáře Sovy, hodila culíkem k obrazovce, rezignovaně rozhodila rukama a velice ustaraně nás poučila: „A tohle všechno živíme."


V ten moment všichni padli pod stůl. Smíchy.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Hoštice 4.0 / Jan Stern > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci. číst dále
celý archiv