NP č.512 > Fejeton1985Jan Stern

Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa.

Restaurace to byla pokroková. Nejen tím, že měla v sortimentu skvělou Broňu, ale i tím, že v rohu u stropu byl instalován televizor Tesla Color, na nějž bylo možno civět, když vás Kornovy stepovací lakýrky přestaly bavit. Jedné soboty bylo možno na této obrazovce spatřit scenerii takřka úchvatnou. Několik tisíc děvčat v upnutých trikotech dělalo tam mírné, avšak koordinované pohyby. Říkalo se tomu tehdy spartakiáda.


V poloprázdném lokále restaurace Za sokolovnou fyzkulturnímu dění na obrazovce nikdo nevěnoval zvláštní pozornost. S jedinou výjimkou. Malé pětileté holčičky ze sousedství. Ta pohyby na ploše Strahovského stadionu sledovala s mimořádnou soustředěností a jen občas do sebe vyklopila sisinku, jako by to byl prášek na uklidnění.


A pak se to stalo. Všední obraz vykolejil a tato havárie z něj učinila vzpomínku. V jisté chvíli se totiž ta pětiletá rozumbrada s nápisem Prior na tričku obrátila k řídkému osazenstvu, vzdychla jak Ema v předsíni primáře Sovy, hodila culíkem k obrazovce, rezignovaně rozhodila rukama a velice ustaraně nás poučila: „A tohle všechno živíme."


V ten moment všichni padli pod stůl. Smíchy.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále Nebylo nás pět / Jan Stern > NP č.474 > Fejeton Nás hochů, co jsme spolu nikam nechodili a seděli povětšinou u Kurzweila Čestmíra doma, nebylo pět. Byli jsme dva, já a Kurzweil Čestmír. číst dále
celý archiv