NP č.408 > Pošli to dálNáckové v násRad Bandit

Všichni je v sobě nosíme a všichni je známe. Skrze malá, ale četná okénka každodenních příležitostí vykukují naši osobnostní náckové ven. Jejich nejčastějším projevem je nezlomná víra, že něčemu rozumíme lépe než ostatní a že náš názor stojí výše než názor oponenta.

 

Websterův slovník cizích slov definuje nacismus takto: idea založená na principu nadřazenosti. Jednoduše řečeno, jsem víc než ty a vím to lépe než ty. Vnitřnonácek taky rád ostatní neposlouchá, je totiž natolik přesvědčen o své pravdě, že vlastně nikoho vyslyšet nemusí. Může se to projevit například při vaření polévky. Tuhle mě někdo přesvědčoval, že kokos do polévky nepatří. Překvapilo mě to. Proč by tam patřit nemohl? „Je bohatý na kvalitní tuky, lehce stravitelný, voní hezky a skvěle chutná!“ snažila jsem se obohatit oponentovu mysl. „Nojo, ale prostě tam nepatří,“ odsekl nácek v něm.

Aha, snažím se pochopit. Jistě má zkušenost, která ho přesvědčila o nevhodnosti kokosu v polévkách. Šokuje mě však zjištění, že jeho zkušenost s kokosem je nulová. Dokonce o něm dosud neslyšel. Říkám si tedy, že nácka obohatím příběhem, chystám se ho zasvětit do tajů exotických chutí a nutričních zázraků. Vyprávím, jak už v roce 1280 Marco Polo ochutnal. Vyprávím, že přes Asii, Střední východ, Spojené státy a Austrálii miliony lidí vaří s kokosem. Když s úsměvem skončím svou přednášku, v očekávání a nadšeně se ptám: „Tak co?“ – „Co, co?“ odvětí nácek, „stejně tam nepatří, to je přece jasný!“

Zasedám k horké polévce a on s prázdným talířem stojí opodál. Koukám na něj a napadá mě, že pokaždé, když je nám něco příliš jasné, měli bychom to přinejmenším chytit za pačesy a pořádně vykrákat. Jinak totiž hrozí, že náckové v nás například zařídí, že třeba budeme občas trpět hladem.

 


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dálniční diaspora / Martina Malinová > NP č.408 > Ženská stránka Většina tudy jen projede. Natankovat, občerstvit se, splnit povinnou řídící přestávku nebo třeba stopovat do Německa. Někteří se ovšem denně vracejí. Odpočívadla se stala jejich prací i domovem. Řeč je o mikrosvětě na čtvrtém kilometru dálnice D5 směrem do Plzně.   číst dále Jistota nuly a jiné radosti zapšklého dědka / Jan Stern > NP č.408 > Fejeton Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Že ty pasáže z Mamma mia, kde nehraje muzika, se nedají snést. Že ten blonďatej šlachovitej Bond není žádnej Bond. Že nejhezčí z Charlieho andílků je Lucy Liu, ze Spice girls Victoria a ze Čtyřlístku Bobík. Zde není nad čím diskutovat, ani co volit, zde je jednou provždy rozhodnuto všeobecným veřejným míněním, které nedokáží pokroutit ani agentury na jeho měření.   číst dále Nechtěl bych do ráje / Tomáš Havlín > NP č.408 > Uličníci Málokdy se stává, aby prodejce Nového Prostoru sám žádal, že chce mít v časopisu rozhovor. I když měl potom trému, u Davida (37), který prodává na Karlově náměstí v Praze, to bylo přesně tak.   číst dále Veřejný prostor pro zvané / Pavel Pospěch > NP č.408 > Téma čísla Nákupní centra jsou dnes tím, čím dříve bývala korza nebo promenády. Jenže nad tím bdí domovní řád, který ví, kdo je a není vítán.   číst dále
celý archiv