NP č.408 > FejetonJistota nuly a jiné radosti zapšklého dědkaJan Stern

Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Že ty pasáže z Mamma mia, kde nehraje muzika, se nedají snést. Že ten blonďatej šlachovitej Bond není žádnej Bond. Že nejhezčí z Charlieho andílků je Lucy Liu, ze Spice girls Victoria a ze Čtyřlístku Bobík. Zde není nad čím diskutovat, ani co volit, zde je jednou provždy rozhodnuto všeobecným veřejným míněním, které nedokáží pokroutit ani agentury na jeho měření.

 

Ze stejného ranku je i všeobecná jistota čtenářstva Nového Prostoru, že autor těchto fejetonů není citlivý, empatický lidumil s humanistickým pohledem na svět a laskavým humorem, který dokáže pohladit. Jedna čtenářka mi to dokonce napsala bez servítků: „Neznám vás. Ale víte, jak si vás představuju? Jako zapšklého zahořklého dědka, co vidí na všem jen to horší.“

Jenže, to je těžká věc. Já bych byl rád humanomilcem lidu, jenže to bych musel nosit nikoli růžové brýle, jak by se dalo čekat, ale pásku přes oči. Tak třeba nedávno. Byli jsme s přítelem, taktéž zapšklým dědkem, posedět v restauránu. Dali jsme si jídlo, já několik káv a můj přítel požádal o dvě sklenice vody z kohoutku. Úslužně jsme svou útratu závěrem zaplatili, nicméně při zapšklém revizionistickém pohledu na účtenku jsme si povšimli, že za každou sklenici vody z vodovodu nám bylo naúčtováno 25 korun českých, dohromady tedy úctyhodná, jakkoli inflační, takřečená pajska. A teď bych vás chtěl vidět, paní Marie ze Strašnic, jak přetékáte v takové chvíli láskou k lidem a epoše.

Anebo slánky. Já si dovedu představit, že v éře, kdy bylo jaksi samozřejmé, že v restauraci je na stole lahvička se solí a pepřem, mohl být takový Karel Poláček ve svých fejetonech mírumilovným a decentním. Ale chtěl bych ho vidět dnes, kdy se rozmohl pozoruhodný marketingový tah se slánkami hosta neobtěžovat a případně ho přinutit si o ně říct. K čemu je to jako dobré? To je nějaké protiteroristické opatření, nebo co? To jako hrozí, že nám do pepře moravští separatisté nasypou antrax? Já nevím jak u vás ve Strašnicích, paní Marie, ale všude vůkol se ta epidemie rozmáhá. A já přitom nemám být dědek pesimista! To bych musel být Květa Fialová. Ta by jistě nad absencí slánky zavrněla blahem a vroucně pronesla s přivřenýma očima „to je krása“. Jenže já na karmu kašlu a chci žít ve světě, kde je slánka na stole v restauraci automatická, a není-li, mám právo bejt dědekjedenalenepříjemnej.

Anebo tudle s tou jistotou. To je totiž tak. Šel jsem si jednoho dne vybrat z nejmenované bankovní instituce ty své drobné, když tu mi děva u vchodu vrazila do ruky letáček se zářícím nápisem Jistota. Rozrušen tím, že po osmi letech mám v ruce něco, s čím se laskala ruka mladé dívky, a že navíc hrozí, že se po všech životních peripetiích snad přeci jen dočkám oné kýžené jistoty, nehodil jsem letáček do smetí, ale počal ho studovat. A měl jsem si tu radost zapšklého dědka raději ušetřit! Dozvěděl jsem se totiž, že když svěřím své životní úspory onomu investičnímu produktu z „rodiny produktů Jistota“, budou mé peníze zúročeny, a to tak, že když stoupne cena všech 20 akcií v investičním balíčku, připíší mi specialisté, kteří do nich za mne investovali, takřka jedenapůlprocentní úrok. Nestoupne-li však cena všech akcií, připíší mi nulu. Tomu se říká jistota! Ještěže člověk nakupuje u odborníků. V tu chvíli jsem také pochopil, jak jsem se mohl vyhnout osudu zapšklé pýchavky – měl jsem studovat na investičního bankéře. Hodil bych úspory klientů na dvacet akcií na trhu, když by všechny stouply, pokryl bych jim inflaci, když nestouply, nedal bych jim nic, a to vše zcela korektně a dle smluvních podmínek. A ze hry by mohli vystoupit za tři roky, nebo po zaplacení pokuty 5 procent z jejich úspor. Jo, to by bylo bájo. To bych si hodil, paní Mar ie, nohy na stůl a kopal do sebe jednu vodu z kohoutku za druhou. Láskyplně a optimisticky.

Jenže pozdě bycha honit. Jsem fejetonista s nohama pod stolem a ulevit si od křečových žil a křečové epochy mohu jen tady. Tak mějte sakra trochu pochopení, Marie.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv