Kdyby na nich trval, budou mít ke konfrontaci s nejvyšší právní normou minimálně nakročeno. Vedle novopečené ministryně práce a sociálních věcí Müllerové, která po fiasku s sKartami koketuje s ještě bizarnějším nápadem povinných elektronických píchaček pro všechny zaměstnance i živnostníky, se činí také jinak spíše nenápadný ministr vnitra Jan Kubice.
Řeč je o nejnovějším počinu jeho resortu, jehož cílem je vyhnat z radnic obyvatele s tzv. úřední adresou. Ta bývala ještě donedávna jako nouzové řešení přidělována hlavně těm, kteří přišli o byt a museli se přestěhovat do některé z forem neplnohodnotného bydlení, třeba ubytoven, či se ocitli rovnou na ulici. Úřední adresa však stále častěji slouží i těm, kteří sice zatím bydlí, ale její nahlášení jsou nuceni volit jako poslední záchrannou brzdu před návštěvou exekutorů. V souvislosti s ekonomickou recesí se přitom v Česku k trvalému pobytu na úřadě každoročně hlásí na čtyřicet tisíc lidí a jejich počet tento rok dosáhl hrozivých 280 tisíc.
Nářky městských úřadů, které se musejí každý měsíc potýkat s nesmyslnou agendou soudních obsílek pro skutečné i domnělé bezdomovce, jsou jistě pochopitelné. Jen je otázkou, zda by mohl být pravým řešením ministrův nápad administrativně stěhovat obyvatele obcí bez vlastní adresy k jejich příbuzným, kde si na ně, případně jejich blízké, budou moci soudní exekutoři lépe došlápnout. Zamýšlená novela, proti níž se už strhl odpor, navíc počítá se zrušením pobytu v obci těm, jejichž evidence na úřadě přesáhne dvanáct měsíců a zároveň je nebude možné podle popsaného klíče přesunout jinam. Dlužno podotknout, že právě na trvalý pobyt je přitom navázána celá řada úkonů, ať už výplata sociálních dávek či třeba volební právo.
Podobné nápady tak zavánějí naprostou neschopností vypořádat se s něčím víc, než jen symptomy společenských problémů. Lhostejno, zda jde o potenciální bezdomovce, kteří žijí v permanentním napětí, kdo jim příště zavoní u dveří, či ty velmi reálné, jejichž starostí je hlavně to, kam složit hlavu a neumrznout.
