NP č.408 > Pošli to dálBez bydliště, bez právTomáš Malík

Razítko pod rozhodnutím ústavního soudu, které zrušilo nucené práce pro nezaměstnané, nazývané též veřejná služba, nestihlo ještě ani zaschnout a vládní kabinet chystá další novinky.

 

Kdyby na nich trval, budou mít ke konfrontaci s nejvyšší právní normou minimálně nakročeno. Vedle novopečené ministryně práce a sociálních věcí Müllerové, která po fiasku s sKartami koketuje s ještě bizarnějším nápadem povinných elektronických píchaček pro všechny zaměstnance i živnostníky, se činí také jinak spíše nenápadný ministr vnitra Jan Kubice.

Řeč je o nejnovějším počinu jeho resortu, jehož cílem je vyhnat z radnic obyvatele s tzv. úřední adresou. Ta bývala ještě donedávna jako nouzové řešení přidělována hlavně těm, kteří přišli o byt a museli se přestěhovat do některé z forem neplnohodnotného bydlení, třeba ubytoven, či se ocitli rovnou na ulici. Úřední adresa však stále častěji slouží i těm, kteří sice zatím bydlí, ale její nahlášení jsou nuceni volit jako poslední záchrannou brzdu před návštěvou exekutorů. V souvislosti s ekonomickou recesí se přitom v Česku k trvalému pobytu na úřadě každoročně hlásí na čtyřicet tisíc lidí a jejich počet tento rok dosáhl hrozivých 280 tisíc.

Nářky městských úřadů, které se musejí každý měsíc potýkat s nesmyslnou agendou soudních obsílek pro skutečné i domnělé bezdomovce, jsou jistě pochopitelné. Jen je otázkou, zda by mohl být pravým řešením ministrův nápad administrativně stěhovat obyvatele obcí bez vlastní adresy k jejich příbuzným, kde si na ně, případně jejich blízké, budou moci soudní exekutoři lépe došlápnout. Zamýšlená novela, proti níž se už strhl odpor, navíc počítá se zrušením pobytu v obci těm, jejichž evidence na úřadě přesáhne dvanáct měsíců a zároveň je nebude možné podle popsaného klíče přesunout jinam. Dlužno podotknout, že právě na trvalý pobyt je přitom navázána celá řada úkonů, ať už výplata sociálních dávek či třeba volební právo.

Podobné nápady tak zavánějí naprostou neschopností vypořádat se s něčím víc, než jen symptomy společenských problémů. Lhostejno, zda jde o potenciální bezdomovce, kteří žijí v permanentním napětí, kdo jim příště zavoní u dveří, či ty velmi reálné, jejichž starostí je hlavně to, kam složit hlavu a neumrznout.

 


autor / Tomáš Malík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dálniční diaspora / Martina Malinová > NP č.408 > Ženská stránka Většina tudy jen projede. Natankovat, občerstvit se, splnit povinnou řídící přestávku nebo třeba stopovat do Německa. Někteří se ovšem denně vracejí. Odpočívadla se stala jejich prací i domovem. Řeč je o mikrosvětě na čtvrtém kilometru dálnice D5 směrem do Plzně.   číst dále Co se neobnosí / Andrea Novotná > NP č.408 > Pošli to dál Na plakátu je fotka zašlých kecek. U ní nápis „vzdělání se neobnosí – dejte letos o vánocích přednost trvalým hodnotám“. A připojené logo: Metropolitní univerzita Praha.   číst dále Náckové v nás / Rad Bandit > NP č.408 > Pošli to dál Všichni je v sobě nosíme a všichni je známe. Skrze malá, ale četná okénka každodenních příležitostí vykukují naši osobnostní náckové ven. Jejich nejčastějším projevem je nezlomná víra, že něčemu rozumíme lépe než ostatní a že náš názor stojí výše než názor oponenta.   číst dále Jistota nuly a jiné radosti zapšklého dědka / Jan Stern > NP č.408 > Fejeton Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Že ty pasáže z Mamma mia, kde nehraje muzika, se nedají snést. Že ten blonďatej šlachovitej Bond není žádnej Bond. Že nejhezčí z Charlieho andílků je Lucy Liu, ze Spice girls Victoria a ze Čtyřlístku Bobík. Zde není nad čím diskutovat, ani co volit, zde je jednou provždy rozhodnuto všeobecným veřejným míněním, které nedokáží pokroutit ani agentury na jeho měření.   číst dále
celý archiv