NP č.405 > Téma číslaZ deníku predátoraTomáš Havlín

Kde je kořist, najde se i predátor. Když se kořistnictví vydává za zpravodajství, je to na pováženou. A pokud se k tomu předstírají dobré úmysly, hranice obscénního je překročena.

 

„Dneska chci nějakou akci, slyšíš? Ne jako to uspávání hadů minule – AKCI!“ Hlas šéfa programu mu zněl v uších ještě na chodbě. Už zase se cítil jako malá čudla, ale tři patra výtahem dolů na parkoviště stačí na to, aby byl znovu ve formě. Nezvládneš to, dostanou tě – prý věčná pravda.

Kameraman sedí připraven ve služební fábii. Snad poprvé včas – tohohle vlasáče nemusím. Tak co, co tam máme dneska? – ptá se. Bezďáky. Ty vole, to je rána – už zas? Citečky. Jedeme.

Ulice ubíhají kolem, cíl výběru se blíží. „... se střetli, policie... případ násilí,“ ozývá se z éteru – Škrch! predátor se natáhne k autorádiu: „Freeeekvenceeee jednáááá-a!!!“ A už víš, jak to natočíme? – ptá se kameraman. Hlavně musíme dostat tu holku.

 

Popis jednoho zápasu

Na rozlehlém prostranství u metra se po poledni nehne list. Stříbrná fábie zaparkuje u chodníku, dvě postavy vystoupí. Pomalu kráčejí přes tramvajovou trať, à la Clint Eastwood, jenže v lososové košili. Tak jsme tady.

Kameraman si začne oklepávat kolena. Ty vole, v tom squatu ale žijou – zadýchává se. Predátor se vrátí vzpomínkou k vnitrodvoru, v němž natáčeli ještě před chvílí. Ukážeme odpadky, tíživá hudba do podkresu, rozdělím to na dobrou část s luxusními byty a špatnou s bezdomovci, umiňuje si. To ještě netuší, jak přispěje k obecnému blahu: podaří se mu zastihnout vlastníka na telefonu a vymámit z něj slib, že to tam zlikviduje.

Stop! Proč mě kameraman vždycky dokáže rozhodit? Predátor na lovu nevzpomíná, nevybavuje si, co měl ráno k snídani. Hledí si jen a jen kořisti, je tady a teď – a my potřebujeme tu holku! Predátor se zachmuří a soustředěně se rozhlíží po okolí. Sleduje, zaznamenává. Hodiny nad křižovatkou ukazují čtvrt na jednu, muž u stánku si kupuje něco do kelímku, ale v podpaží má srolované noviny – sešlý intelektuál, negativní. Kde sakra může být? Opodál sedí dva senioři na lavičce – jestli jsou místní, mohli by ji znát. „Všem nadává, prokleje vás a poplive. Je to katastrofa,“ říká žena do kamery. Super, trefa.

Kořist na sebe nechává dlouho čekat. Kdo ví, kdy chodí k řece pít. Lidi, kteří ve vlnách vystupují z metra nebo tramvaje, se zakrátko rozprchnou a nezůstane po nich nic, jako by roztál sníh. Predátor nesmí polevit v pozornosti ani na okamžik, ale zároveň ví, že čas jsou peníze. – Tak pojď, předtočíme to, houkne konečně na kameramana. On už zase lelkuje!

Duševní nemoc, žloutenková infekce, lidi říkaj, že má HIV... A tohle musím zdůraznit: A navíc je dokonce těhotná! sumíruje si predátor výstup před kamerou, když vlasáč přidušeně sykne: Ty vole, támhle je! Mladá žena přebíhá přes ulici. Tepláky, mikina s levhartím vzorem, v ruce igelitku Lidl. Predátor na chvíli ustrne. Kdyby se ho teď někdo zeptal, jestli ji miluje nebo nenávidí, zřejmě by nedokázal odpovědět. Možná by otázku nepochopil. Toč to, hlesne jen a blízká kořist ho přiměje k bezmála tanečnímu kroku.

Z přírodopisu víme, že šelmy loví různým způsobem a také způsoby zabití se liší. Někdy kořist uštvou, jindy na ní skočí po krátkém sprintu a prokousnou jí lebku. Pravidlem však bývá útok z úkrytu. A také dovednost vytipovat slabý kus.

Jdeme! Predátor přichází ke kořisti zezadu. Ve společnosti je samozřejmě všechno jinak, takže v ruce svírá obyčejný mikrofon. Proč tady křičíte na lidi. První věta rozhoduje. Predátor obléká kostým prokurátora (sám zdá se trochu ztrácí hlavu) a nemocná žena se dává na útěk. Zvlášť u šelem hyenovitých je konstatována překvapivost, s jakou se na první pohled nemotorná stvoření dokážou rozpohybovat. Predátor je ženě za patami, i když ta už kličkuje. Víte, jak tady znepříjemňujete život lidem, vysílá další šíp, zatímco kořist prchá do vestibulu metra. Predátor sbíhá schody a pokouší se shrnout v souvětí všechny body obžaloby – ví, že finále se blíží. Kořist zakolísá a predátor poprvé zaútočí z boku. Tak mi odpovězte, naznačí bránění v pohybu. Na jeho tváři se mihne pobavený výraz. A konec, zoufalá žena mizí v podzemí.

Tak co? – zeptá se kameraman. Máme to. Predátor obrací tvář k slunci. S tímhle můžu žít.

 

Svatě přesvědčený

Titulek na webu tyden.cz z 12. října hlásá: MF Dnes a Lidové noviny propouštějí a spojují některé redakce. Článek doprovází jednoznačné heslo: Razantní úspory. Mediální třída dosud není v panice, avšak zužování prostoru s sebou nese rozšíření bitevního pole. V komiksovém příběhu Berlín. Město kamene, odehrávajícím se v období hospodářské krize, jedna z postav komentuje rozhlasem šířenou zprávu o úspěších vzducholodi Graf Zeppelin, následovanou idylickým Straussovým valčíkem: „Tihle rozhlasáci používaj svůj náklaďák jako rybářskej člun – supi jedni.“

Také náš predátor si dá záležet, aby divák nebyl zmaten. Větu, již si přál zdůraznit: A navíc je dokonce těhotná, předchází v konečném sestřihu hypnotizující záblesk. Atmosféru života chudých na ulici má navodit lehkovážná, frivolní hudba. Varovné tóny z natáčení ve squatu se ale znovu vrátí, když predátor změní taktiku a pokusí se nalákat kořist do kavárny na příslib práce a bydlení. Tolik dobroty, ale nemocná žena za ním nepřijde. Jen tak může doložit úvodní tezi ohlášenou temným gongem: Tito lidé z ulic asi jen tak nezmizí, oni sami totiž nechtějí, tento život je pro ně pohodlný. Predátor vstane od dopitého pressa. Nyní je svatě přesvědčen. A může šířit dál.

 

 

 

Článek nemá věrně reprodukovat, nýbrž volně reagovat na reportáž, kterou uvedla TV Prima v pořadu Krimi Plus dne 1. 7. 2012. Reportáž je možné zhlédnout online například na YouTube pod názvem SQUAT MILADA – KRIMI plus – 1. 7. 2012 – PRIMA family. 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Až se zblázníš, zůstaneš na ulici / Rad Bandit > NP č.405 > Pošli to dál Kdysi se jmenoval „První ústav pro choromyslné“. V pražských Bohnicích stojí už od roku 1903 a já se sem chodívám jen tak projít.   číst dále Vlci, rysi, medvědi a my / Zuzana Vlasatá > NP č.405 > Téma čísla Jsou trochu jako duchové nebo stíny. Tajemné přízraky lesů, opředené mýty a pověrami. Milovaní i nenávidění. Vlci, rysi a medvědi. Trojice velkých šelem, které bývaly v minulosti na našem území doma. Bývaly... Dokud neprohrály nevyrovnanou hru s lidmi.   číst dále Tykadla pryč od berušek! / Jan Stern > NP č.405 > Fejeton Má zdaleka nejoblíbenější konspirační teorie vypráví o tom, kterak nám zatrolení piklící biologové zatajují, že hmyz vůbec nezapadá do evolučních linií a že jde tudíž o mimozemský výsadek, civilizaci vetřelců, která, vybavena na přežití všech myslitelných katastrof, čeká, až pozemské rybo-savco-lidské linii dojde dech, a pak shrábne celou planetu.   číst dále Nerovný boj Romana Smetany / Jaroslav Fiala > NP č.405 > Pošli to dál Průběh krajských a senátních voleb obohatilo vystoupení olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany. Zatímco politická reprezentace se uzavírá a zhruba pětatřicetiprocentní volební účast napovídá, že lidé volili hlavně proti volbám samotným, Smetana zkusil prolomit hradbu mlčení, která chrání svatouškovské politiky před občany.   číst dále
celý archiv