NP č.405 > Pošli to dálAž se zblázníš, zůstaneš na uliciRad Bandit

Kdysi se jmenoval „První ústav pro choromyslné“. V pražských Bohnicích stojí už od roku 1903 a já se sem chodívám jen tak projít.

 

Můj pes rozpustile pobíhá kolem, honí veverky a ptáky. Stoletá alej, věž s hodinami. Sedávají na ní havrani, občas se vznesou. Takhle znám bohnickou léčebnu již léta. Podzim září barvami, zatímco léto zalívá tohle místo sluncem. Tisíce podob, tisíce barev, ale příběhy zůstávají. Rozbité duše, příběhy šílenství, alkohol špatný pán, zlomená srdce, imaginární přítel, hodní skřítkové, zlí démoni a smutek, který vyhrál. Procházím kolem jednotlivých oddělení, když pomalu mířím k farmě. Mají tam nového osla, lamy, koně. Pacienti sem docházejí na léčbu nebo jen tak trávit odpoledne. Tohle místo hladí mnohé duše nejen pestrou nabídkou terapií. Když jsem sem vzala kamarádku z Anglie, šokovaná se nestačila divit: To je neuvěřitelné, tady je tráva, zvířata a stromy, a oni žijí tady v těch malých stavbách? Psycholožka z britského hlavního města léčebny neznala. Jejími klienty jsou lidé ulice, psychicky příliš nemocní na to, aby se o sebe postarali. Navštěvuje je v nemocnicích, kde jsou hospitalizováni proti své vůli jen na chvíli, kdy se stali nebezpečnými.

Hospitalizace odvrací krizi, duši však neléčí. Má to prý jakousi logiku – šetří to peníze. Taková jedna londýnská nemocnice ve svých betonových zdech na deseti podlažích pohltí tisíce pacientů. Na terapii, trávu ani stromy není čas. Zadržet, vypustit, a pořád dokola. Téhle metodě se říká péče v komunitě a kdosi ji vymyslel pod taktovkou Margaret Thatcher. Když ji zaváděla, opírala se o ideu deinstitucionalizace, kterou dnes hlásá EU. A tak i u nás chtějí rušit léčebny. Prý jsou zastaralé. Neuvažuje se o zlepšení či modernizaci. Rovnou zrušit. Pacienty vypustit do společnosti. Do hlavy mi ale nejde, proč britští psychiatričtí pacienti brázdí ulice a proč odborníci v Británii dodnes nemohou Maggie zapomenout faktické a nenávratné zruinování systému dobře fungující ústavní péče.

 


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nerovný boj Romana Smetany / Jaroslav Fiala > NP č.405 > Pošli to dál Průběh krajských a senátních voleb obohatilo vystoupení olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany. Zatímco politická reprezentace se uzavírá a zhruba pětatřicetiprocentní volební účast napovídá, že lidé volili hlavně proti volbám samotným, Smetana zkusil prolomit hradbu mlčení, která chrání svatouškovské politiky před občany.   číst dále Vlci, rysi, medvědi a my / Zuzana Vlasatá > NP č.405 > Téma čísla Jsou trochu jako duchové nebo stíny. Tajemné přízraky lesů, opředené mýty a pověrami. Milovaní i nenávidění. Vlci, rysi a medvědi. Trojice velkých šelem, které bývaly v minulosti na našem území doma. Bývaly... Dokud neprohrály nevyrovnanou hru s lidmi.   číst dále Ze Sabry a Šatíly cesta nevede / Tomáš Halda > NP č.405 > Dějiny přítomnosti Před třiceti lety došlo v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla k masakru tamních obyvatel, a to za tiché podpory izraelské armády. Po třech dekádách žijí rodiny, které tragédii přežily, stále v pomyslném obležení.   číst dále My, Tarzani z rodu opů / Andrea Novotná > NP č.405 > Téma čísla Komu náleží bohatství a moc? Tomu, kdo dokáže zkrotit původní dravost. Tarzani našich dob neskáčou z liány na liánu. Divočina je k dispozici na černém i legálním trhu.   číst dále

Nejčtenější články autora

Aktivistické cívíčko / Rad Bandit > NP č.469 > Pošli to dál Byla na cestách. Napsali jí, ať prý pošle aktivistický životopis, oni to proberou na plenárním zasedání a dají vědět. Neucházela se o práci, šlo jí jen o to, jestli si může na týden ustlat na podlaze jednoho studeného baráku ve Vancouveru po cestě z druhé strany planety. číst dále Jiné maso je možné! / Rad Bandit > NP č.482 > Pošli to dál Představte si malou krabici, něco jako troubu, do které se vloží malé množství zvířecí tkáně a nastolením správných podmínek v onom klonátoru vyroste perfektní kus svalu. Řízek je na světě. číst dále Vozit dříví do lesa / Rad Bandit > NP č.461 > Pošli to dál Jsem ve sporu. Nejde o Řecko, uprchlíky ani budoucnost světa. Jde o hovno. Přesněji řečeno o hovna v pytlíku a jejich poločas rozpadu ve volné přírodě. Je to spor ideologický a nemá vůbec jednoduché řešení. číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále
celý archiv