NP č.405 > Pošli to dálAž se zblázníš, zůstaneš na uliciRad Bandit

Kdysi se jmenoval „První ústav pro choromyslné“. V pražských Bohnicích stojí už od roku 1903 a já se sem chodívám jen tak projít.

 

Můj pes rozpustile pobíhá kolem, honí veverky a ptáky. Stoletá alej, věž s hodinami. Sedávají na ní havrani, občas se vznesou. Takhle znám bohnickou léčebnu již léta. Podzim září barvami, zatímco léto zalívá tohle místo sluncem. Tisíce podob, tisíce barev, ale příběhy zůstávají. Rozbité duše, příběhy šílenství, alkohol špatný pán, zlomená srdce, imaginární přítel, hodní skřítkové, zlí démoni a smutek, který vyhrál. Procházím kolem jednotlivých oddělení, když pomalu mířím k farmě. Mají tam nového osla, lamy, koně. Pacienti sem docházejí na léčbu nebo jen tak trávit odpoledne. Tohle místo hladí mnohé duše nejen pestrou nabídkou terapií. Když jsem sem vzala kamarádku z Anglie, šokovaná se nestačila divit: To je neuvěřitelné, tady je tráva, zvířata a stromy, a oni žijí tady v těch malých stavbách? Psycholožka z britského hlavního města léčebny neznala. Jejími klienty jsou lidé ulice, psychicky příliš nemocní na to, aby se o sebe postarali. Navštěvuje je v nemocnicích, kde jsou hospitalizováni proti své vůli jen na chvíli, kdy se stali nebezpečnými.

Hospitalizace odvrací krizi, duši však neléčí. Má to prý jakousi logiku – šetří to peníze. Taková jedna londýnská nemocnice ve svých betonových zdech na deseti podlažích pohltí tisíce pacientů. Na terapii, trávu ani stromy není čas. Zadržet, vypustit, a pořád dokola. Téhle metodě se říká péče v komunitě a kdosi ji vymyslel pod taktovkou Margaret Thatcher. Když ji zaváděla, opírala se o ideu deinstitucionalizace, kterou dnes hlásá EU. A tak i u nás chtějí rušit léčebny. Prý jsou zastaralé. Neuvažuje se o zlepšení či modernizaci. Rovnou zrušit. Pacienty vypustit do společnosti. Do hlavy mi ale nejde, proč britští psychiatričtí pacienti brázdí ulice a proč odborníci v Británii dodnes nemohou Maggie zapomenout faktické a nenávratné zruinování systému dobře fungující ústavní péče.

 


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vlci, rysi, medvědi a my / Zuzana Vlasatá > NP č.405 > Téma čísla Jsou trochu jako duchové nebo stíny. Tajemné přízraky lesů, opředené mýty a pověrami. Milovaní i nenávidění. Vlci, rysi a medvědi. Trojice velkých šelem, které bývaly v minulosti na našem území doma. Bývaly... Dokud neprohrály nevyrovnanou hru s lidmi.   číst dále Tykadla pryč od berušek! / Jan Stern > NP č.405 > Fejeton Má zdaleka nejoblíbenější konspirační teorie vypráví o tom, kterak nám zatrolení piklící biologové zatajují, že hmyz vůbec nezapadá do evolučních linií a že jde tudíž o mimozemský výsadek, civilizaci vetřelců, která, vybavena na přežití všech myslitelných katastrof, čeká, až pozemské rybo-savco-lidské linii dojde dech, a pak shrábne celou planetu.   číst dále Nerovný boj Romana Smetany / Jaroslav Fiala > NP č.405 > Pošli to dál Průběh krajských a senátních voleb obohatilo vystoupení olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany. Zatímco politická reprezentace se uzavírá a zhruba pětatřicetiprocentní volební účast napovídá, že lidé volili hlavně proti volbám samotným, Smetana zkusil prolomit hradbu mlčení, která chrání svatouškovské politiky před občany.   číst dále My, Tarzani z rodu opů / Andrea Novotná > NP č.405 > Téma čísla Komu náleží bohatství a moc? Tomu, kdo dokáže zkrotit původní dravost. Tarzani našich dob neskáčou z liány na liánu. Divočina je k dispozici na černém i legálním trhu.   číst dále
celý archiv