NP č.388 > Pošli to dálZvěčnělý magorAlexandr Budka

Nebývá zvykem v naší kultuře myslet na věci poslední. Zdaleka nejpopulárnějším způsobem pohřbu je zpopelnění bez obřadu a to si ještě třetinu uren s popelem ani nikdo nevyzvedne.

 

O to více vynikne opravdu slavný a velký pohřeb s veškerými tradičními náležitostmi a hojnou účastí nejen přímých pozůstalých – rodinných příslušníků a známých, ale i nejširšího okruhu příznivců nebo i jen těch, kteří chtějí nebožtíkovi projevit vděčnost a úctu.

Je poněkud paradoxní, srovnáme-li si dva zdaleka nejslavnější pohřby posledních let. Ten první byl Václav Kočka mladší. Jeho pohřeb se dočkal široké pozornosti a účasti médií i veřejnosti. Vynikal pompou a účastí osobností veřejného života, celebrit skutečných i těch rádoby, politiků i umělců. Nyní mu povstal zdatný konkurent – poslední rozloučení s Ivanem Martinem Magorem Jirousem.

Magorův pohřeb se odehrával v zapadlé vísce na Vysočině a přesto sem vážilo cestu více než tisíc lidí. Nebylo třeba okázalosti, jediný luxus představovaly květiny a věnce, jeden z nich od nepřítomného Václava Havla. O to více bylo cítit, že význam a památka zesnulého bude přetrvávat dlouho, aniž by k tomu bylo třeba podpory ekonomického či politického establishmentu. V Kostelním Vydří se totiž shromáždili ti, jež zesnulý oslovil svým na dřeň prožitým životem. Často se dnes žehrá na nedostatek vzorů občanských ctností, autorit o to pevnějších, oč neformálnějších. Magor Jirous byl jednou z nich. Svrchovaný básník, jakých už nebude, protože dnešní doba už nemá, jak by prověřila skutečného poetu, ručícího za svá slova vlastním osudem.

A ručit životem Jirous opravdu uměl. Ne nadarmo ho v počtu let strávených v normalizačních kriminálech předčil jen Petr Uhl. Je dobré si připomenout, že byl za mřížemi ještě i 17. listopadu 1989. A ačkoli by bylo naivní dělat z Jirouse strůjce pádu komunistického režimu, je nepochybné, že bez jeho přičinění by byl převrat ještě o poznání formálnější a nedůstojný. Díky lidem jako byl on je listopadový převrat stále něčím víc než jen privatizačním pučem či mezinárodně politickými tlaky vyvolaným zhroucením přežilého režimu.

Pohřeb v Kostelním Vydří byl zdaleka nejvíce rozloučením s člověkem, který dokázal autenticky a tedy i s chybami a omyly prožít svůj život. Dát smysl věcem, které mnozí považují za přežilou veteš – jako třeba katolické tradici, Mariánské úctě a vztahu k místu i svým předchůdcům. Takový pohřeb není žádnou tryznou, ale radostným obřadem přinášejícím naději. Tu představovalo i množství gymnaziální mládeže, pro kterou byl nebožtík víc než jen odstavcem z čítanky. Vždyť komu se poštěstí, mít na pohřbu tolik mladých a krásných dívek?

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále Hlídat si svůj dvorek / Silvie Kratochvílová, Alexandr Budka > NP č.341 > Téma čísla Pokud nechcete, aby developeři zastavěli zdravé lesy, a připadá vám divné, že by kousek od historické památky měl stát nevzhledný Lidl, pak je namístě zajímat se o změnu územního plánu celé České republiky. Politika územního rozvoje má být přijata za dva roky.    číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále
celý archiv