NP č.388 > FejetonVánoce: Návod k použití a přežitíJan Stern

No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.

 

Proboha, to se vám to opravdu líbí? Za normálních okolností byste každýho, kdo zpívá o beránku na nebesích, hnali klackem, ale ledva se přiblíží Vánoce, začínáte blbnout, měknout a vlhnou vám oči, jakmile cokoli zacinká.

Ale což, já už s větrnými mlýny bojovat nehodlám, tak se zase dojímejte u romantických komedií, snažte se pochopit, jak to v tom Třetím princovi vlastně je s těma princeznama (já to nechápu dodnes), šlehněte si Popelku, poťte se v Tesku, klouzejte se ráno u kádí, cpěte do sebe nasycený mastný kyseliny a uhlohydráty, hihnějte se u tý omletý reklamy Kofoly s divočákem, co jí zas nasaděj, mně je to jedno, každej svýho štěstí strůjcem.

Ale jedno vám povím: velký, opravdu velký pozor na dárky! Tady končí každá legrace, přátelé. Škody mohou být nedozírné. Tady se rozhoduje o lidských životech, zařezávají jizvy do duše, vypalují cejchy. Když jsme u těch cejch – znám muže, který v patnácti letech dostal pod stromeček cíchy, rozuměj povlečení (opravdu otřesný případ týrání), rozplakal se a dodnes se z toho nevzpamatoval. Každé Vánoce ho popadne úzkost, kterou zažene, jen rozbalí-li pod stromečkem angličáka, vláček Piko či koníka na kolečkách. V pětapadesáti letech to působí komicky a rodinu nepraktické dárky ekonomicky vysilují, kvůli vláčkům musí jeho žena navíc obrážet bazary, přičemž je čím dál těžší nalézt mašinky s rudou hvězdičkou na čumáku (jiné ho bohužel emocionálně neuspokojí, ačkoli nebyl nikdy politicky organizován).

V mém dětství došlo k podobným tragédiím. Jist si, že vyhraji Pohár mistrů evropských zemí, Stanley Cup i Wimbledon, vyžádal jsem si postupně pod stromeček kožený šitý kopací míč, hokejku Artis a tenisovou raketu pověstné polské značky Stomil. Moji neopatrní rodiče mne takto poznamenali vpravdě na celý život. Kdyby byli rozumní a dávali mi raději striktně knihy vkusně vypravené nakladatelstvím Albatros, mohl jsem se dnes vymlouvat, že jsem nedostal šanci. Takto želbohu drásá mou duši vzpomínka, jak jsem po pár pokusech uzvednout pětikilovou ocelovou raketu rezignoval na Wimbledon, jak jsem objevil krosček, a byl tak mladými pionýry vyřazen z jejich řad pro vrozenou zákeřnost, no a nabídce na výměnný obchod „kopačák za sto Čtyřlístků“ se také nedalo odolat, jak jistě chápete. Dodnes mne proto při znělce Branek, bodů, vteřin píchne u srdce, a to ani toho dne reprezentační kouč Bílek nemusí ohlašovat svou nominaci.

Ale naprosto nevěřte tomu, že v ohrožení dárky jsou jen děti a mladiství. Odborníci z manželských a psychologických poraden léta varují: za žádných – zdůrazňuji žádných – okolností nedávejte svému partnerovi pod stromeček krém proti vráskám, předplatné na smuteční obřad či liposukci, zájezd pro jednu osobu, kopačky či jakoukoli publikaci o klimakteriu. Dr. Cimický dokonce v případě, že jeho klient takový dárek hodlá zakoupit, rovnou zdarma rozdává svou brožurku První Silvestr po rozchodu – není to tak zlé. Jen podotýkám, že titul lékařův platí pouze v případě, že nenaladíte Mejdan roku z Václaváku.

No a nakonec, když už jsme připomněli ten Neckářův song, pár slov o půlnoční. Je známo, že na ni zamíří leckdy i ti z vás, kteří nejsou precizně vyškoleni v náboženských rituálech. Právě k vám míří mé poslední naléhavé varování – nikdy s sebou neberte žádný právě obdržený dárek, byť by vám udělal sebevětší radost a chtěli byste se s ním polaskat ve vůni kadidla. Obzvlášť nebezpečné jsou v tomto případě tirácké klaksony, vuvuzely, bublifuky, laserová ukazovátka, jakákoli zábavná pyrotechnika či kříže na sado-maso hrátky. Rovněž si uvědomte, že to, co posloucháte ve sluchátkách, jakkoli dovedně zamaskovaných ušankou, je slyšet! Důrazně varuji zejména před Black Sabbath. Rozhodně také nechte doma všechna dývídýčka, především pak Hrátky s čertem.

Tolik základní manuál k přežití a teď už je to na vás. Držte se...

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Šrouby a matice? Mixéry a brusky! / Jan Stern > NP č.479 > Fejeton Asi vás to překvapí, ale já mám vcelku rád ženy. Bez ohledu na velikost košíčků, bez ohledu na to, zda ovládají cat walk. A to především proto, že navzdory mnohým mýtům bývají ve většině dosti realistické a pragmatické. číst dále Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále