NP č.377 > Pošli to dálJiskra naděje pro HondurasJaroslav Fiala

Demokraticky zvolený prezident Manuel Zelaya, který byl před dvěma lety svržen armádním pučem a vyhoštěn z Hondurasu, se nedávno vrátil domů.

 

V zemi, která byla v uplynulém roce vyhlášena jako nejnebezpečnější místo pro novináře na světě, panuje velké napětí. Popřevratová vláda a nynější prezident Porfirio Lobo mají na kontě desítky politických vražd a stěží určitelný počet věznění a mučení svých odpůrců. Došlo tu také k brutálnímu potlačení protestů proti privatizaci školství a ohromnému nárůstu zločinnosti (přestože Honduras vždy patřil k zemím s nejvyšší kriminalitou).

Ačkoli bylo svržení Zelayi v roce 2009 vystaveno celosvětové kritice, ke které se zpočátku přidal i Washington, ministerstvo zahraničí USA nakonec nový režim podpořilo. Hillary Clintonová pochválila Porfiria Loba za „pokrok v oblasti lidských práv“ a konstatovala, že se situace vrací k normálu. USA též poskytly Lobově vládě úvěr v hodnotě 200 milionů dolarů na boj proti drogám. Podle nezávislých honduraských novinářů jdou peníze do kapes armádě a policii, tedy institucím, které stojí za represemi a do obchodu s drogami jsou zapletené: „Je velkou ironií, že USA dávají peníze těm, kteří zabíjejí lidi v Hondurasu,“ komentoval to jeden z nich.

Letos na jaře se situace opět vyhrotila. Vypukla generální stávka a týdně umíralo kolem pětadvaceti civilistů. Lobova vláda přesto v květnu uspořádala konferenci s optimistickým názvem „Honduras is Open for Business“ (Honduras je otevřený pro obchodování), jejímž účelem bylo přilákat zahraniční investory k nákupu toho, co sama drží pod kontrolou vojenskou silou. Ostatně není bez zajímavosti, že právě prezident Zelaya začal už během své vlády brzdit mohutnou vlnu privatizací, která se týkala i zdrojů vody. Zelaya se nyní po vyjednávání dohodl s Lobem na příměří a plánuje návrat do politiky. Čas ukáže, zda se stane další zkorumpovanou loutkou, anebo zkusí zvrátit místní verzi „kapitalismu pro jednadvacáté století“. V takovém případě mu ovšem hrozí, že se stane oficiálním nepřítelem, a na rozdíl od Porfiria Loba se promění v démona, který bude – podobně jako v případě Kuby – přitahovat enormní pozornost všech, kterým opravdu, ale opravdu záleží na lidských právech.

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Když chybí sny / Jiří Růžička, Jaroslav Fiala > NP č.425 > Dějiny přítomnosti Řekne-li se ostalgie, leckdo si vybaví nekritické vzpomínání na bývalý režim, anebo dokonce nebezpečí „ztráty paměti“ (té správné). Je tomu ale opravdu tak? O čem vypovídá obliba kultury z dob reálného socialismu? číst dále
celý archiv