NP č.364 > Kultura | Výtvarné uměníDáme si do bytuJiří Ptáček

Café Tureček je jednou z nemnoha bytových galerií u nás. Přitom jde o tak přitažlivou a dostupnou formu vystavování umění.

 

Śéfredaktorka časopisu Umělec Alena Boika přivezla před dvěma lety do Prahy obrazy ruských malířek Ljusje Voronove a Asjy Flitman a výstavou Azbuka moskevského bytu připomněla tradici bytových výstav v Sovětském svazu 70. a 80. let. S trochou nostalgie přitom konstatovala, že jejich sláva vybledla spolu se změnou politického a ekonomického kurzu země. Jak ovšem dokazuje živá scéna bytových galerií na západě, existence restriktivního režimu jejich prosperitu nepodmiňuje. Pohnutky k jejich zakládání mohou být jiné: chuť nikomu se nezodpovídat, dělat něco jiného než instituce, nebo alespoň zpestřit život nejbližšího okolí.

Současnost bytových galerií u nás není nejrůžovější. Lze se dohadovat proč, faktem zůstává, že vždy nějaké jsou, ale nikdy jich není mnoho. Přesto se čas od času objeví další vlaštovka. Tou poslední je vinohradské Café Tureček. Vzniklo, když bývalý ředitel komerční galerie Filip Polanský a choreografka Hana Turečková vyklidili jednu místnost svého 2 + 1. „Bytová galerie byl logický kompromis. Chtěli jsme pořádat výstavy, ale na provoz výstavního prostoru nemáme prostředky. Šlo nám také o udržování kontaktu s určitým okruhem přátel a zároveň mi chyběla situace, kdy společně s umělcem vyvíjíš soubor aktivit až do hotové výstavy, což je příjemná a zajímavá práce“, vysvětluje Polanský. Zatím poslední výstavu pro ně připravili Michal Pěchouček a Pavel Švec. Na vernisáži popíjelo víno asi padesát hostů. Další se mohou objednat telefonicky či e-mailem.

 

RIZIKA PODNIKÁNÍ?

Pořádat bytové výstavy znamená přijmout určitá rizika. Rozhodnete-li se pro veřejné vernisáže, nevyhnutelně se vám například zvýší spotřeba toaletního papíru. Rovněž je třeba počítat s tím, že vám odvážnější jedinci nahlédnou do lednice. Těm, kdo jsou na to citliví, se doporučuje důkladně vymést lednici vlastními silami.

Ráno můžete objevit hosta spícího v kumbálu. Zcela jistě také budete muset vyvětrat, což se zejména v zimě může odrazit na účtech za topení. Délku a intenzitu větrání lze pochopitelně omezit zákazem kouření a požívání alkoholických nápojů. V tomto případě ale váš dobrý pocit z úspory mohou kalit dotazy hostů, proč namísto červeného vína podáváte ředkvový džus a proč si nesmí zapálit.

A v neposlední řadě: lidé nejsou zvyklí na šacování při odchodu. Pokud tento rituál nehodláte zavést, pak je dobré připravit se na občasnou ztrátu drobnějších cenností. Ideální je proto vyčlenit v bytě jednu uzamykatelnou místnost, kde výstavy neprobíhají, a takové předměty tam přemístit.

 

POZITIVA PŘEVAŽUJÍ

Přesto převažují pozitiva. V první řadě nejste tlačeni nikým a nikam. Je úplně na vás, kdy výstava začne, jak dlouho potrvá a jakým způsobem ji zpřístupníte. Pokud chcete, klidně můžete uspořádat výstavu jednou, dvakrát do roka. Také nejste závislí finančně. Pokud zrovna máte hluboko do kapsy, uvaříte hostům čočku. Mnohem jednodušší je rovněž domluvit se s vystavujícím, aby do sebe investoval. Umělci totiž běžně podporují všechny aktivity pramenící z nadšení. Výhrady mají hlavně k institucím, které peníze mají a stejně umělce svlékají z kůže.

A co je největší výhodou bytových galerií, to je dramaturgická svoboda. Vadí vám, co prezentují velké instituce? Tak si program ušijete na míru. Oslovíte umělce, které máte rádi. Odvíjí se od vaší odvahy, umělce jakého kalibru pozvete. A všem můžete říct, co vás těší, a postupovat společně. V nejhorším případě se totiž pohádáte a výstavu zrušíte. Bytové galerie prostě poskytují svobodu a možnost být umění blízko, jak jen to lze.

 

Pavel Švec, Michal Pěchouček: O kráse. Café Tureček, Římská 17, Praha 2. Výstava potrvá do 28. listopadu. Návštěvu si můžete domluvit přes cafeturecek @gmail.com.

 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv