NP č.468 > Kultura | Výtvarné uměníSouřadnice proběhléhoJiří Ptáček

Pavlína Morganová si prohlédla dokumentace akčního umění a našla místa, kde

se „to stalo“.

 

 

 

 Představme si dvě situace. První: Do
foyer Uměleckoprůmyslového muzea
se vrhne skupina turistů. Odmítají ale
vstupenky do stálých expozic, nechtějí
ani na novou výstavu míšeňského
porcelánu. Chtějí do sklepa. Jsou několikrát
odmítnuti a ven je vyprovodí
nabručená ostraha. A druhá situace:
Chlapec a dívka, podle vzájemných
bezděčných dotyků patrně milenci,
kráčejí od Rudolfina k venkovní kavárně
pod Mánesovým mostem. Dojdou
k ní, ale neusednou k žádnému stolku.
Pozorují dveře do mostní konstrukce,
odkud čas od času vyjde číšník
s podnosem.
Obě situace mohou nastat, pokud lidé
vezmou vážně knihu Procházka akční
Prahou. Brát ji lze ovšem i nevážně.
Její autorka Pavlína Morganová je sice
historička umění, nenapsala ale klasickou
studii, nýbrž turistický bedekr,
vysílající čtenáře na místa, kde se před
více jak dvěma až šesti desetiletími
„odehrálo umění“. A právě to, vhledem
k vlastní, pomíjivé povaze akčního
umění, zavání vtipem. Proč chodit tam,
kde se kdysi odehrálo něco, co tam nemělo
zanechat žádné stopy?


KRESLENÍ MAP
Morganová se „mapováním“ zabývá vlastně
celou svou profesní dráhu. Už její první publikace
Akční umění z roku 1999 byla jakýmsi
plošným přehledem o tom, co se u nás v této
oblasti stalo. Bedekrem ale učinila krok, který
může historii akčního umění lépe přiblížit
běžným lidem. Třebaže zůstala zodpovědně
faktografická, nezahlcuje texty. Připojuje mapy
a GPS souřadnice. Na knižním trhu zatím nebyla
podobně uživatelsky vstřícná publikace.
Nenásilně nám knihou podsouvá téma, jak akční
umělci přistupovali k tvůrčímu prostoru. Politické
a kulturní klima akčnímu umění nepřálo.
Galerijní instituce ho ignorovaly. Pokud někdo
působil venku, musel počítat se zásahem policie.
Dějišti akcí často byly soukromé ateliéry,
někdy se pro ně podařilo zajistit mládežnický
klub. Typickými znaky těchto aktivit se stala
nenápadnost, úzký okruh zvaných hostů, někdy
úplná absence publika. Sklep Uměleckoprůmyslového
muzea, kde se performeři scházeli díky
tomu, že zde byl jeden zaměstnán jako
noční vrátný, se tak jeví jako místo co
největšího přiblížení k jasně stanovené
hranici.


KNIHA PŘÍTOMNOSTI
Členění bedekru podle pražských čtvrtí
nemůže zachycovat proměny českého
akčního umění v čase. Úvodní stať nastiňuje
jen základní charakteristiky.
Proto nám může chybět, že se Morganová
více nesoustředí na význam, jejž
místům přisuzovali jednotliví umělci.
To je škoda i kvůli tomu, že u knihy,
jejíž přínos popularizační je větší než
přínos objevitelský a vědecký, je větší
šance, že ji vyhledají i méně poučení
čtenáři. V tomto ohledu jako by si autorka
nebyla úplně jistá, jestli zrovna
je vědkyní, nebo publicistkou.
Na druhou stranu je dobré zvážit, zda
neměla ještě jiný cíl. V postranních
uličkách, u zamčených dveří soukromých
bytů nebo na náměstí se
ocitáme z různých důvodů. Obvykle
tomu nepřičítáme význam. Pavlína
Morganová ovšem dobře ví, že umění
akce stojí na prožitku okamžiku.
Láká nás na místa, kde není stopa
minulosti. Zato tam čeká přítomnost.
Půvabem její knihy je, že nám ukazuje
mezeru mezi minulostí, o které pojednává,
a přítomností, do které nás zve. Místa jako
by nakonec byla záminkou k vnímání času.
A právě v tom Průvodce akční Prahou funguje
jako skvělá příručka.

***
Pavlína Morganová: Procházka akční Prahou.
Akce, performance, happeningy 1949-1989.
Akademie výtvarných umění v Praze, Praha,
2014. 495 stran, 400 Kč.


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv