NP č.364 > Kultura | LiteraturaAtentát na zlo a krása jednoznačnostiPetr Pospíšil

Pod poněkud bizarním názvem HHhH a podpořen značnou publicitou vyšel na podzim román francouzského autora Laurenta Bineta o atentátu na říšského protektora Heydricha. Jak si Gabčík s Kubišem vedou coby románové postavy?

 

Román o atentátu na Heydricha je zároveň esejem o psaní románu na Heydricha – v duchu něčeho, co se stalo až konvencí, je text zároveň textem o textu. Je zarámován příběhem autora, který se na Slovensku setká krom dlouholeté známosti i se silným příběhem z dob druhé světové války, jejž jej po řadu let fascinuje, vede ke shromažďování nejrůznějších stop a písemností a nakonec k napsání vlastního textu.

 

NETVOR A HRDINOVÉ

Autor si se čtenářem často důmyslně hraje, ta hra je ale vcelku otevřená. Za postmoderním psaním neustále prosvítají otázky po realitě – jak mohu vědět to, co vím? Jak si mohli předchozí autoři literatury o atentátu vymyslet kupříkladu detaily milostného života Gabčíka a Kubiše? Jakým způsobem mohu sám pracovat s dialogy hlavních postav? Je to právě tohle tázání, které dává textu možná větší napětí než scény, v nichž se setkáváme například s vykrvácením nacistického ideologa Gregora Strassera, zastřeleného během noci dlouhých nožů.

Neustálý návrat autora k vlastnímu psaní text také zachraňuje před hlavním pokušením, které skýtá jeho námět. Bohužel jej ovšem zachraňuje jen do jisté míry. Tímto pokušením je černobílá povaha příběhu – dobří hrdinové se rozhodnou k atentátu na nacistického netvora. Defiluje tu před námi nelítostný zabiják a zároveň jedna z mála nacistických špiček, která na rozdíl od stvůr typu Hitlera a Göringa splňovala nacistický ideál mužské krásy, ušlechtilosti, fyzické zdatnosti a neohroženosti – ideál, který v těchto souvislostech jasně ukazuje svou děsivost. Jen stěží lze najít na Heydrichovi něco nejednoznačného, něco, co by mohlo komplikovat střet dobra se zlem.

 

VE STÍNU HOLOCAUSTU

Jasným kladem autorova pohledu pro české prostředí je mezinárodní kontext. V české národní paměti je Heydrich zapsán stále jen jako krutý a schopný nacistický místodržitel v Protektorátu Čechy a Morava, dovedně dávkující cukr a bič plánující v dlouhodobém horizontu genocidu českého národa. Binet nám představuje protektorát jako pouhou epizodu v kariéře vrchního fízla Třetí říše, jediného předního nacisty, který se aktivně účastnil válečných bojů (málem padl do zajetí po letecké operaci na východní frontě), ale také předsedajícího konference ve Wannsee, kde bylo rozhodnuto o “konečném řešení”, nacistické genocidě Židů. Vedle drastických scén masakrů, na nichž se dělá nevolno i samotným masakrujícím nacistům a které vedou k rozhodnutí genocidu zprůmyslnit, přenést do koncentračních táborů, působí mnohé obrázky z Protektorátu až fádně. Heydrichova role v protektorátu se celkem pochopitelně ocitá ve stínu příběhu holocaustu.

Tak silný kontext pochopitelně zatlačuje do pozadí pochyby o atentátu, které se objevovaly i u jeho aktérů. Ne snad proto, že by někdo zpochybňoval oprávněnost Heydrichovy smrti, ale kvůli jejím dopadům – vlně nacistického teroru. Otazníky vyvolávalo i to, že za atentátem byl politický zájem londýnského exilu kolem prezidenta Beneše vytvořit dojem silného českého odboje, který nebyl realitou, ba stal se sebeodvracejícím proroctvím (v návaznosti na represálie byl odboj v samotném protektorátu až do konce války zásadně oslaben). Také proto nad atentátem vyjadřovali zásadní pochybnosti i autoři tak rozliční, jako komunističtí historici a jejich velký oponent Pavel Tigrid. Dnes má atentát, i díky Binetově knize, šanci stát se neproblematicky přijímaným mýtem. Pochybnosti upadnou do zapomění, vítej jednoznačnosti…

Ostatně, patrně nejslabším místem knihy jsou některé odbočky do českých reálií – zvláště tam, kde hledá kořeny problému ve středověkých dějinách a pozvání Němců ve 13. století kniha jen nepřesvědčivě reprodukuje nacionalistické klišé. Jako kdyby problémem byla dávná historie a ne to, co s jejími důsledky udělaly nacionalismy 19. a 20. století.

To ovšem nic nemění na tom, že HHhH v překladu Michaly Markové je strhujícím textem, jehož 346 stran si hravě vybojuje čtenářovu pozornost. Máme rádi inteligentně napsané jednoznačné příběhy.

 

Binet, Laurent HHhH Překlad Michala Marková Argo, 2010

 


autor / Petr Pospíšil VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kdo vládne světu... / Alexandr Budka, Petr Pospíšil > NP č.374 > Téma čísla Torií spiknutí jsou desítky, vzájemně si odporují. Je velmi nesnadné a nemá ani smysl anžit se je propojit do jednoho smysluplného rámce. Představují spíše nesourodou sbírku různých představ, dokument představ o povaze moci.   číst dále Běžný pojem spravedlnosti / Petr Pospíšil > NP č.485 > Pošli to dál Už loni v dubnu proběhla halasně vyhlašovaná policejní akce Fénix. Zatímco mytický ohnivý pták téhož jména prý vstane z popela, policejní akce se spíše do popela propadla. Z velkolepě vyhlašovaného odhalení celorepublikové sítě nebezpečných anarchistických teroristů zbyla pětičlenná skupina, která se scházela v bytě s dvěma policejními agenty. Zatímco agenti tvrdí, že dva členové skupiny plánovali útok na nákladní vlak, členové skupiny říkají, že se stali objektem policejní manipulace a že s agenty „hráli hru“ ve snaze je odhalit. K žádnému útoku přitom nedošlo. číst dále Zpověď nekuřáka / Petr Pospíšil > NP č.487 > Pošli to dál Vždy jsem se považoval za fanatického nekuřáka. Kouření mi (na rozdíl od mých dvou sourozenců) asi navždy znechutil pohled na otce, jemuž jsem se jinak obdivoval a u nějž jsem nemohl pochopit, že s kouřením chce přestat – a nemůže.   číst dále Nezastavujme v půli cesty! / Andrea Novotná, Petr Pospíšil > NP č.370 > Pošli to dál Vážený ministře financí (nebo kdo to u nás vlastně rozhoduje o pojmenování veřejných budov a prostranství), píšeme Vám v reakci na návrh některých pražských aktivistů, kteří již poněkolikáté odvážně a srdnatě prolomili atmosféru zastydlého čecháčkovství.   číst dále
celý archiv