NP č.362 > FejetonZahoďte Prousty!Jan Stern

Byly doby, kdy jsem si hrával na vzdělance. Ale to už je pryč. Jediný okamžik rozhodl o tom, že jsem definitivně v očích svých poklesl na úroveň kulturního barbara, imbecila a nedouka. Tou zlou chvílí se pro mne stal pohled na seznam laureátů Nobelovy ceny za literaturu.

Tak nějak jsem si vždycky myslel, že dost čtu. Alespoň tedy jedna má přítelkyně, když si přede mnou sundala podprsenku a já jí začal vykládat, co je to orální fixace, si podprsenku zase oblékla a prohlásila: „Jendo, ty moc čteš“. Kdyby se onoho podprsenkového dne neodstěhovala k jistému fotbalistovi, mohl jsem jí dnes vyložit, jak moc se mýlila.

Ve škole nám říkali, že v prvních dvaceti letech 20. století byli důležití Kafka, Hašek, Proust, Joyce, abysme je četli. Je vidět, že pánům profesorům ten seznam nobeláků zatajili, jinak by nám museli doporučit úplně jiná jména: Theodor Mommsen, Bjornstjerne Bjornson, Selma Lagerlöfová či Karl Adolph gjellerup. Já blbec louskal Bretona, když už založil ten surrealismus, ale to jsem ještě nevěděl, jakej je to nýmand, a že jsem místo něj měl mít na stolku Carla gustafa Vernera von Heidenstama a Jacinto Benaventeho.

Nabokovovu Lolitu jsem taky četl marně, jednak tam nebylo zas tolik sprosťáren, jak jsem doufal, a druhak jsem si měl uvědomit, že mnohem důležitější je grazia Deleddaová a Sigrid Undsetová, neboť jsou laureátkami.

Tak dlouho jsem oslňoval v pražských kavárnách svou znalostí Wellsova Stroje času! A přitom jsem se nevědomky zesměšňoval, neboť praví vzdělanci diskutují o Fransi eemilu Sillanpääovi.

Zapomeňte na Apollinaira, Majakovského, Ferlinghettiho, Kerouaca, eluarda, Aragona a jiné nicky. Skutečným borcem je Odysseas elytis. Musilova Muže bez vlastností odvezte do antikvariátu a čtěte gabriele Mistralovou.

Dokonce ani george Orwell si za tu užitečnou Farmu zvířat nevysloužil cenu cen. Pearl Bucková ano a já vůl vůbec nevím, kdo to je. A nevím ani, kdo je Halldór Laxness, ano, plijte na mne, debila.

Vždycky jsem si myslel, že dost letí tenhleten Mika Waltari, protože každý, s kým jsem mluvil, zná egypťana Sinuheta. Jenže pravej frajer je giorgos Seferis. To je Řek (ale nikoli Zorba, toho švédská akademie nezná).

Řekl bych, že pár lidí četlo Jméno růže Umberta eca se zatajeným dechem. Dýchalo by se jim však mnohem volněji, kdyby věděli, že v pomyslném ringu by eca složil Miguel ángel Asturias už v prvním kole. William Styron se svou kuriózní Sophiinou volbou by dostal K.O. po pár vteřinách. Moravia by se s Horalkou nevydrápal ani mezi provazy (dobře mu tak, měl napsat Tatranku). Tolkiena nebudu ani připomínat, toho asi nikdo z vás nezná (na rozdíl od Wole Soyinky, laureáta).

Docela se mi líbil Kundera, pobavil mě ephraim Kishon, špatnej se mi nezdál Amos Oz, myslel jsem, že Salman Rushdie nepíše zle. Jenže to jsou lúzři, jestli to ještě nevíte, Jasunari Kawabata je strčí do kapsy. Kenzaburó Óe možná i do krabičky od sirek.

Zweig? Meyrink? Rilke? Babel? Saint-exupéry? Bulgakov? Bradbury? Ha ha! Brecht, ibsen, Dürrenmatt? Dějinám budou pro smích. Do dějin patří Toni Morrisonová.

Jako hodně teď letí tenhle Paulo Coelho, ale věřte mi, jestli se nechcete ztrapnit, raději tohle jméno v intelektuální společnosti nevyslovujte. To se spíš vytaste Naguibem Mahfouzem nebo Seamusem Heaneyem, pak budete opravdu bodovat.

Jestli vás obalamutili a namluvili vám, že Peter Hoeg je bomba, a kdo nečetl Cit slečny Smilly pro sníh nebo Představy o dvacátém století, že je nula, tak vás mohu uklidnit. Nula je Hoeg, ty jeho severský dumky dejte klidně do sběru a mažte do knihovny pro Kao Sing-tiena a rovnou sebou vemte jednu igelitku na hromádku od Vidiadhara Surajprasada Naipaula.

Teda, abych nelhal, pár těch nobeláků znám. Oni to kupodivu dali třeba Hemingwayovi, Orhanu Pamukovi a dokonce i tomu grafomanovi Singerovi. i toho Marquéze jsem četl, o Sartrovi jsem slyšel a o Hamsunovi aspoň vím, že byl nácek. Ale nedá se nic dělat, drtivou většinu těch nejlepších z nejlepších psavců neznám a některá jména nejsem schopen ani vyslovit.

Ono teda, když nemohu spát a převaluji se v posteli, na mne leze takové podivné podezření, noří se takový podivný nápad, že by třeba chyba nemusela být tak úplně ve mně, ale v těch, co tu cenu udělují. Ale pak tento paranoidní blud zaženu, odkopu, zažehnám, zaříkám a domluvím sám sobě: „Jendo, ty moc přemýšlíš.“

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv