NP č.362 > RozhovorUvolněný ToxxxTomáš Havlín, Lukáš Rychetský

Proslavil se jako člen kapely Supercrooo, která rozhodila pravidla českého rapu. Od té doby patří k stálicím hiphopového nebe: Hugo Toxxx. Pro některé barvotiskový pozér, pro jiné nejlepší český MC. Sám rapuje: "Jednoznačnost je největší klam..."

 

Nápad udělat s tebou rozhovor vznikl, když jsi natočil klip k tracku Peří, Herák... Používáš v něm záběry z různých pražských lokací – ruin, a vstupuješ přitom do kontaktu s bezdomovci a feťáky, prostě lidmi na okraji. jak klip vznikal?

Asi před rokem jsem zmanipuloval pár lidí, aby se mnou šli udělat klip podle mých představ. Natočili jsme nějaké záběry, ale zjistil jsem, že se rozcházíme v představách a zůstalo to viset. Rozhodl jsem se udělat to sám, natočit se někde, jak rapuju opřený o barák a do toho dát záběry na smažtičky a penery. Tak jsem bafnul foťák a šel točit. Párkrát jsme se projeli po Praze a zjistil jsem, že ten klip sestříhám jen ze záběrů z ulice, že tam ani nepotřebuju být. Nakonec mi zbyly skoro čtyři hodiny materiálu rozhovorů a vtipných keců, ze kterých jsem sestříhal dokument.

 

Jeho část jsi nám pustil na notebooku, ale oficiálně ho ještě nikdo vidět nemohl. tak na to pojďme obecně: „smažtičky“, „peneři“, co tě na téhle části společnosti zajímá?

Já nevím, jsem tím fascinovanej. Vnímám ty lidi. Když je vidím, kladu si otázky, občas je kladu i jim. To označení je pejorativní, ale já to tak neprožívám. Všichni lidi jsou si rovní, a tak jsme s nimi i jednali.

 

Kontakt pěstuješ častěji, anebo šlo jen o tuto akci?

Když ty lidi vnímáš a nepřehlížíš je, tak jsou pro tebe normální součástí města a života. Ale normálně tě třeba nenapadne jít nablízko. Nejste na sebe zvědaví, očekáváš, že ten člověk tě pošle do prdele nebo, bůh ví, na tebe feťák zaútočí. Ale ono to tak není. Když se s ním dáš do řeči, přestane se bát, normálně se uvolní a začne mluvit. Je to zajímavý. Řekl bych, že do jisté míry si svou situaci zvolili sami a fascinuje mě, že jim to stojí za to.

 

Nebereš to tak, že člověka může dotlačit na okraj i sled vnějších okolností? možná vyhrocený příklad, ale sám v jednom tracku rapuješ za smíchovské Romy: „Jednaj s tebou jak s holubem, a tobě nezbejvá než jít a vzít toluen.“

Jak v kterém případě. Já soucítím s těmi, kteří nevládnou svým osudem, jsou na to sami a věřím, že jim je třeba pomáhat. Nemám ale pocit, že všichni tam skončili vinou někoho. Dospěli někam svojí volbou a vyhovuje jim to tak. Na jednu stranu tam máš pasáka s kurvou, který maj v prdeli dřít někde za pár v rámci svých schopností. Pasák radši nechá kurvu šlapat: „My máme vole za jedno odpoledne patnáct, když jí nechám jít s ukrajincema“ (imituje hlas). Málokdo má za odpoledne patnáct. Na druhou stranu v tom může být přesvědčení – bába, ke který jdeš s foťákem a už z dálky na tebe řve, ať jí netočíš, že si zaprodanej a úplatnej hajzl, chrlí to na tebe a postupně se dozvídáš, že má pět nádorů, rakovinu, žije s ní dvacet let na ulici a pohrdá úplně všema, protože všichni jsou posedlí penězi, ochotní prodat duši za prachy. Tohle na tebe pálí a ty tam stojíš a říkáš si, kurva, něco na tom je, a je ti z toho trochu blbě (nervózní smích). Myslím, že pro většinu těch lidí je asi nereálné odlepit se ode dna, ale hlavně kvůli vlastním představám, kvůli tomu, co mají v hlavě.

 

Nevnímáš je tedy jako oběti, kdyžtak jen té své hlavy, ale ne jako oběti systému...

Oběti systému jsme všichni, kámo. Akorát ty ses rozhodl tu hru částečně hrát, zatímco oni se rozhodli na ní mrdat. A teď kdo je svobodnější nebo spokojenější. Jestli ta bába, která leží na nábřeží už několik let i v těch největších mrazech, vaří si tam na schodech a jsi pro ní zaprodaná krysa, anebo jsi svobodnější ty, když jedeš určitou otročinu a prodáváš svůj čas. Ona se taky musí nažrat a oběhnout si ty popelnice, ale myslí si, že nežije na úkor nikoho jiného. Tebe vnímá jako někoho, kdo je výš v pyramidě a vysává ty pod sebou.

 

Rap Game

Jsou na téhle životní úrovni nějací rapeři v česku?

Znal jsem akorát Bohouše, kterej byl bezďák a rapoval. Byl schopnej nalepit se na Pavláku a freestylovat ti do hlavy až na Můstek. Nevím, kde je mu konec, ale mám dojem, že se mu podařilo odrazit, bydlí a maká.

 

Přitom není tohle to základní rapové klišé? dostat se z ulice až do vily s károu?

Jenže ti negři, co tohle základní schéma vypustili, to mysleli trochu jinak. Oni mluví o ulici, ale mluví o tom, že stojíš na rohu a abys nedopadl jako ti kolem, tak jim prodáváš drogy a je ti úplně jedno, že za rohem chcípaj. Ať chcípnou co nejpozději a přinesou ti mezitím co nejvíc peněz. gangsta rap, naprosto nemilosrdná věc. Bů, jsme všichni v píči, lokty lokty (rozráží pohybem prostor) a já chci aspoň o trochu vejš. Proto je svým způsobem směšný, když se to tady přejímá ad absurdum komplet celý. i když, bacha – kdyby začali rapovat lidi z Chanova a podobně, dozvíš se spoustu zajímavých věcí. Německo, Berlín a okrajové čtvrti, Turci, tam to jede.

 

Říkáš ostré lokty a o kousek vejš. pyramida a rap patří k sobě?

Kdekoli, kde je moc a kde si na to chceš hrát, těžit z toho, že máš pro ostatní nedostupné informace, tak si vytváříš pyramidu. Byznysy, kde šéfové mají pod sebou podřízený, který pasou zase nějaký podřízený, to je klasická pyramida, kdy se ty chceš dostat nahoru a jseš schopnej pro to něco udělat.

 

Je firma vhodná analogie pro rapovou hru, jak běží v česku?

To si nemyslím. Když jdu do studia, platím na dřevo kamarádovi za čas, který tam se mnou stráví. A všechno ostatní je můj vlastní byznys a moje skills.

 

Jak vydáváš svoje věci, na nezávislých labelech nebo pod majorem?

V jednu chvíli jsme si nechali dát zajímavý prachy a odevzdali nahrávací společnosti master, ať si s ním dělají, co chtějí. Z naší strany to byl propočítaný obchod. Nikdy jsme ale nebyli kůň nějakého labelu.

 

rap tě přitom živí. dá se to zvládnout, nebylo by výhodnější, otevřít si krám s hadrama?

Možná bych byl líp zajištěnej, ale beru to tak, že takhle to můžu udělat vždycky. Máš spoustu možností. Můžeš čekat, kdo ti zavolá, anebo tomu jít naproti, využít toho, že máš fanoušky, udělat trička a prodat jim je, protože ty nosit chtěj a doma si to nenatisknou. Ta hra se hrát dá.

 

Hlavní peníze jsou ale dnes spíš z koncertů než z prodeje CDs, ne?

Stoprocentně, my už jsme ty vysoké prodeje nezažili. Z celého Toxic Funku se Supercrooo, kolem kterého byl velký boom, jsme prodali dva a půl tisíce kusů. Koncerty mít musíš.

 

Takže to vyžaduje nějaké vypětí, ježdění...

Musíš jet celou tu hru dohromady. Vydávat desky, aby se na ně psaly recenze, točily se klipy a zaznamenávali to lidi, kteří tě sledujou. Ti prostě počítaj a pak tě bookujou. Nezajímá je více méně nic, než aby jim do klubu přišlo co nejvíc lidí, kteří utratí prachy na baru. Takže to je takové kolečko, které musíš vyživovat, abys ty koncerty měl. Když k tomu přičteš, že za sebou nemáš nahrávací společnost, která by se o tebe postarala, ale všechno si řešíš sám a sháníš sponzory, znamená to, že ráno docela brzo vstáváš.

 

Hranice popu

jak se vůbec díváš na českou hiphopovou subkulturu, myšleno na fanoušky spíš než interprety.

Je těžký si udělat závěr, ale mám pocit, že jsou zmatený a mají potřebu si věci škatulkovat. Přijde mi, že i fanouškem se musíš učit být, abys mohl mít rád různý věci, uměl je chápat a neomezoval se jen na jednu oblast. Jenže Češi hrozně dávají na to, co se o věcech říká a co se muziky týče, lze s jistotou říct, že jsou totálně nevzdělaný a úplně v prdeli.

 

To platí i o rapu?

Rap je ještě tak to nejlepší, co se k lidem dostává. i rapovej mainstream je docela fajn a když si pustíš věci, co se hrajou na rádiu Spin, tak jsou sice ohraný a provařený, ale je to v podstatě dobrá muzika.

 

Přijde mi, že poté, co utichli supercrooo, sis nevybral zrovna tu populárnější a možná i finančně slibnější cestu. tvůj někdejší parťák, James Cole, dnes zpívá funkové refrény s Matějem Ruppertem, zatímco tvůj styl je víc „psí“...

Mě baví temný věci, který tě přepnou a odnesou – hypno a minimal. A nikdy mi nevadilo, podkopávat si kariéru. Myslím dopředu a věřím, že to je správná cesta.

 

Podkopávat jakým způsobem?

Udělám deset tracků a z toho dva tři se budou víc přibližovat lidem a tomu, co po mě chtějí. Společnost si vždycky vybere to nejstravitelnější, tu nejveselejší píčovinu, která je od tebe známá. Viz track, co jsem dělal s Darou Rolins. Jsem s ním spokojenej, je tak, jak ho mám rád, ale je o tolik lehčí a tolik z té desky vylítává, že se mi po dvou koncertech nechce posílat tuhle atmosféru do publika.

 

Nehraješ svoje největší hity?

Tralaláky vypouštím. Dobře je mi u těch, kterým stoprocentně věřím. A když je mi dobře, tak dělám dobrou věc a jsem si v ní jistej. Pak mi nevadí, když má vedle někdo úspěch s něčím jiným, anebo se mu to nelíbí. Takový věci jsou trvanlivý. Když se podíváš na trendy umělce, zasviští si na smetánce, ale za chvíli to vyfejduje a jsou zoufalí. Není potřeba hnát se za popinou. Lepší je, vytvářet si vlastní posluchačstvo, který chce to, co jde z tebe.

 

Když jsme mluvili o „podkopávání“, jak na tebe působil film Česká RAPublika, kde ses objevil vedle dalších pražských MCs? prý jste si ho pochvalovali, ačkoli jeho vyznění není úplně jasné. nemáš pocit, že by ho šlo vykládat tak, že si z vás chtěl režisér – ačkoli sám bývalý writer – udělat legraci?

Rozhodně. Když uvažuješ tak, že si buduješ odstup od fanoušků, abys byl pro ně nedostižitelný a měl prostor s nimi manipulovat, vytváříš nějaký obraz a hlídáš si, aby tě nikdo neodhalil, tak tohle se ti zbortí. Ale pokud máš koule se takhle vidět a ustojíš to, můžeš se i sám pobavit. Myslím, že našim rapovým kariérám film moc neprospěl. i když – možná jo, těžko říct.

 

Občas si bereš za svou některou obecnou kauzu. rapoval si na festivalu Antifa, natočil klip pro Fond ohrožených dětí i pro Besip. Jak si vybíráš?

Co se týče Antify, jsou mi sympatický ty lidi, absolutně jsem antináckař a cítím to jako povinnost a radost je podpořit. Co se týče těch dalších věcí, to přišlo ke mně a já neodmítl. Nechlastat za volantem, to chápu jako základ. A z FOD jako organizace se neposírám, ale byli jsme se podívat v děcáku, abychom k tomu trochu přičuchli, kids byly super a chtěli jsme pro ně něco udělat.

 

máš naopak hranici, kde bys nevystoupil?

(pomlka) Mívám takový nálady. Dovedu si představit, že zažívám tolik skvělých věcí, že zastavit se na slavnostním otevření hypermarketu, nasolit pár treků, roztřískat buzíky s igelitkou v ruce, vzít škváru a jít zase pryč není až takový průser. Ale samozřejmě mě to nijak neláká. Hranici mám, ale je to o pocitu a konkrétních případech. Některé věci nedáš, s některými lidmi rozhovor neuděláš, do některých pořadů nejdeš. Rozhovor s Kristelovou v t-music, z toho se mi zvedá žaludek ještě teď, a těžko se mi smrdí vedle Leoše Mareše v esu... Ty lidi tě úplně necejtěj, blbě pokládaj otázky anebo si tě přijdou a priori nabroušený vychutnat. To se neuvolním. Zároveň je to chyba, je potřeba být větší profík. Netvrdím brát všechno, ale když už do něčeho jdeš, měl bys tu situaci zvládnout.

 

Podporovat sound

tvoje první sólové LP Rok psa je venku už dva roky. co chystáš dál?

Druhou desku mám skoro natočenou. Zakládám label Hypno 808 a na něm by měla vyjít co nevidět.

 

Opouštíš smečku BiggBoss?

Nerad bych, aby to tak vyznělo, zůstávám členem. Ale chci dávat prostor určitým lidem a vajbům, podporovat určitý sound.

 

A jak vidíš budoucnost rapu v čechách?

Myslím, že to jde nahoru. Ještě to není jako v Německu nebo na Slovensku, ale přijde doba, kdy to bude zajímat všechny. Děti vyrůstají s tím, že rap je přítomný v jejich jazyce a nepřjde jim to trapný ani debilní, protože už se s tím na nějaké úrovni setkaly. Přibude lidí, kteří se ve hvězdách nejen uvidí, ale budou se chtít dostat na jejich místo. Už teď jsou Čechy narvané lidmi, o kterých nevíš, nevydávají desky, nehrajou je v rádiích, nemají koncerty, ale mají dema a napsané hromady textů. Všem dojde, že je to jen na nich, co se sebou udělají – jestli si zaplatí klipy a půjdou to dát do studia... Samozřejmě, že se pak uživí jen ti nejlepší, ale bude i spousta undergroundu. Pokud tomu budou lidé věřit, tak to přijde. Ale je to otázka, možná si talenti raději otevřou ten krám s hadrama a budou spokojeně jezdit na dovolené. Protože živit se rapem, to je pořádný dobrodružství.

 

Spoluautor je redaktor týdeníku A2.

 

Jan Daněk (28) alias Hugo Toxxx, pražský rapper. S kapelou Supercrooo, která přinesla do Česka převratný zvuk, flow i poetiku, vydal alba Toxic Funk (Maddrum, 2004), České kuře: Neurofolk (Nejbrbeats, 2005) a Dva nosáči tankujou super (BigBoss, 2007). S projektem Dixxx vydal stejnojmenné album (Rapsport, 2005). Má za sebou první sólovou desku Rok psa (BiggBoss, 2008) a v současnosti připravuje další. Během rozhovoru spontánně otočil role a začal pokládat otázky. Je zadaný a má psa. 

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Lukáš Rychetský VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Chybí tady uvolněnost / Tomáš Havlín > NP č.380 > Rozhovor Pod ženským jménem se skrývá muž. Aramisova je režisér, který si postupně vydobývá renomé. Hovořili jsme spolu o festivalu v Cannes, Věře Chytilové i ponožkách za dvacku z Holešovické tržnice.   číst dále Dějiny jednoho domu / Tomáš Havlín > NP č.378 > Dějiny přítomnosti Než upadl do stádia klinické smrti, nabídl mi zkušenost života v komunitě. Jako centrum spolkového dění ovšem sloužil už dávno. O kom je řeč? O Dělnickém domu na Spolkové, slavném brněnském „téhácéčku“.   číst dále Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.401 > Rozhovor Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách, které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...   číst dále Život v garáži / Tomáš Malík, Tomáš Havlín > NP č.397 > Téma čísla Bydlet v garáži je v lecčems krajní podobou chudoby. Cynicky řečeno, na chudobu by stačilo i méně. Na dvou pražských místech ale také vidíme, že ani v garáži nemohou být lidé šťastní. Pokud by snad byli, stejně budou muset za svým štěstím odejít.   číst dále Bezdomovcem v zemi samurajů / Tomáš Havlín > NP č.379 > Rozhovor Předtím, než se šla Kajoko Jakuwa podívat na stávku odborářů, sešli jsme se k rozhovoru v jedné pražské kavárně. Má bezdomovec duši? A může být samuraj?   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále Vytváříme prostor / Tomáš Havlín, Aran Epochal > NP č.355 > Rozhovor Čtenáři Nového Prostoru si mohou Martina Hůlu alias Bourka pamatovat z vánočního večírku NP kde jim hrál s kapelou Sporto. Z rozhovoru, který mimo jiné vysvětluje, jak si vytvořit autonomní zónu a proč je přitom důležitá ulice, vychází najevo, že tohle spojení nebylo náhodné.   číst dále
celý archiv