NP č.362 > Kultura | LiteraturaKeva, Albína a FerkoTereza Marečková

Nezvyklý a funkční formát, výrazné téma a důsledné provedení, které nepostrádá humor. To jsou atributy trojdílné série knih, romsky „O přibjehi“, tedy Příběhy. Jsou to komiksové dokumenty.

 

Knihy vydalo nově vzniklé nakladatelství Karolina Voňková-Lipnik. Komix je jedinečné interaktivní a zábavné médium, které může zprostředkovat „O přibjehi“ širšímu čtenářstvu. Vizualita komixů Vojtěcha Maška také vychází z autentické skutečnosti, protože kreslí podle fotografií lidí a situací, jak skutečně proběhly. Zároveň je s hravostí domýšlí a pointuje.

 

Albína

Jako první jsem si přečetla komix o Albíně, matce sedmi dětí z romské osady na východním Slovensku. Přísně se drží autentického vyprávění zúčastněných osob. V obraze se dokonce objevuje „mluvící hlava“ jako ve filmu, která vrací děj vždy znovu od vyprávění zpět k přítomnosti. Albína vypráví o dětství v Ostrovanech, o svých láskách, o manželství a životě v osadě, do které nikdy úplně nezapadla, protože pocházela odjinud. Proto i nahlíží její řád a život s odstupem a nadhledem. Její příběh má velikost a dramatický oblouk. Po povodních roku 1998 přijdou do osady pracovníci Člověka v tísni. i ti vyprávějí. O šoku z prostředí, o místní hierarchii a zvycích, které jsou pro nás úsměvné, ale při bližších pohledu zjevují bohatství romské kultury. Texty „v bublinách“ jsou uvolněné, nejedná se o přežvýkanou spisovnou mluvu. i promluvy Albíny nebo jiných Romů jsou buďto v romštině s českým překladem vedle, nebo zaznamenané tak, jak skutečně ten který člověk mluví. O setkání a vlastně protnutí dvou kultur jde v tomto případě téměř doslova, ale konkrétní zápletku by nebylo fér prozrazovat.

 

Keva

Keva je v mnohém velmi odlišná. Prostředím, příběhem, ale i způsobem zachycení. Do hry tu vstupují samotní autoři knihy. Vedle této role ale samozřejmě i zastupují „bílou“ většinu a její způsob myšlení. Tyto pasáže jsou stejně cenné, jako vyprávění hlavních postav, protože zachycují zmatek, nepochopení, úžas, úctu a všecky další možné pocity spojené s odhalováním toho, jak žijí naši sousedé, které tak málo známe. V tom je ostatně hlavní smysl a síla těchto tří knížek – demontují klišé o Romech, zpochybňují „důkazy“ z autentických výpovědí. Kromě toho se pod vrstvou vyprávění o Kevině životě na Smíchově, o neustálém stěhování a dalších problémech, vynořuje i situace, v níž je toto vše vyprávěno. Je to chvíle důvěry a příjemné zvědavosti, se kterou si autoři s Kevou povídají. A Keva, jakožto hrdá dívka něco nechává zahalené tajemstvím, dotýká se ale i palčivých problémů, dealování drog, shánění práce atd. Nejvtipnější je pasáž o armádě učitelek, které při tolikerém stěhování musela Keva poznat. Místo zahořklosti je tu ale legrace z osob, které si frustrace vybíjejí na Romech nebo jiných menšinách. Úsměv ale tuhne při popisu setkání s rasisty, kteří si podobné vnitřní pnutí vybíjejí fyzicky v ulicích města... Keva není tolik dějová, spíš s lehkostí i citlivostí zachycuje pocitový svět této osmnáctileté dívky a její názory na svět, ve kterém žije.

 

Ferko

Poslední z řady komixových knížek představuje opět úplně jiný svět Romů. Po Albíně z chudé osady a Kevě z centra Prahy je to Ferko, o kterém je těžko říct, odkud přesně je a kde žije. Stále totiž vlastně kočuje, ačkoli už ne s maringotkou nebo koňským povozem. Stěhuje se z bytu do bytu po celé zemi a chvílemi i po celé evropě. Pro něj jsou všichni Romové, ať žijí kdekoli, příbuzní, s nimiž se domluví stejným jazykem. Tvůrčí trojice, která opět v knize vystupuje, tráví většinu času tím, že Ferka hledá. Jedinečným rysem, odlišujícím tuto část od předchozích, je neskutečná verbální zdatnost hlavního vypravěče. Pro člověka, který neumí romsky, je fascinující rituálnost promluv, prosycená hlubokou nábožností a neustálým utvrzováním vzájemnosti. Stále ovšem díky komixovému rámci víme, že Ferko ví, že je nahráván, takže místy můžeme rozlišit i tušenou míru stylizace. V tomto díle jsou Ferkovým promluvám, které jsou vlastně mikropovídkami, věnovány i čistě textové dvoustranny.

 

Keva, Albína, Ferko, O přibjehi. Máša Bořkovcová, Vojtěch Mašek, Markéta Hajská, nakladatelství Karolina Voňková-Lipnik, 2010.

 


autor / Tereza Marečková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Mámení soudit / Tereza Marečková > NP č.342 > Kultura | Literatura  Asle a Alida chodí sem a tam dlouhé hodiny po cizím městě. On nese dva pytle věcí - jejich celý majetek - a housle. Ona nese pod srdcem dítě. Každou chvíli se má narodit. Děje se kdysi a teď. V Betlémě i v Norsku. Podobenství - Balada- Svědectví současného norského autora Jona Fosseho se jmenuje Mámení.      číst dále Rána na solar / Tereza Marečková > NP č.384 > Kultura | Literatura Ke knihám, které mají reklamu v tubusu eskalátoru chrlícího lidi z metra, mívám nedůvěru. Z pocitu, že dobrá kniha se prodává sama, nebo kvůli předsudku, že pozoruhodná kniha nezajímá mainstream. Román Iana McEwana Solar tvořil jedno z okének pomyslného pojízdného komiksu na mnoha stanicích. Přesto je to skvělá kniha.   číst dále Děti půlnoci / Tereza Marečková > NP č.339 > Kultura | Literatura Jak je možné, že  „mnohovrstevnatá sága Salmana Rushdieho o šesti desetiletích moderních indických dějin" strhuje už tolik let čtenáře po celém světě? Je to tiž jemně opracovaný drahokam, který si každý pootočí trochu jinak, aby spatřil jeho nekonečný lesk!   číst dále Mít vždycky v záloze láhev vodky / Tereza Marečková > NP č.379 > Kultura | Literatura Bohémové, imigranti, alkoholici, intelektuálové, přízraky postmoderní a postindustriální Evropy v povídkovém souboru ukrajinského básníka Serhije Žadana, Big Mac.   číst dále Autor a jeho slib / Tereza Marečková > NP č.329 > Kultura | Literatura Proslulý brněnský patriot slíbil napsat rekviem na dobu svého dětství, na padesátá léta. Vedlejšími postavami rozbíhavého děje jsou rozličné brněnské stavby a příběhy jejich architektů. V nich a vedle nich žijí nebo živoří postavy, skrze které vypráví autor o těchto krutých, ale v jeho podání často i groteskních časech.   číst dále Zralý muž a zlo / Tereza Marečková > NP č.349 > Kultura | Literatura IAN MCEWAN PÍŠE O NAŠEM SOUČASNÉM SVĚTĚ, PŘÍMO A BEZ OKLIK. PITVÁ VTEŘINY DNEŠKA A DOSTÁVÁ SE POD JEJICH KŮŽI. ANALYZUJE STARÉ JEDY V KRVI, ABY POCHOPIL PŘÍČINY NEMOCI. PRACUJE JAKO PRECIZNÍ LÉKAŘ.   číst dále Románový labyrint / Tereza Marečková > NP č.376 > Kultura | Literatura Zlatý věk je jako dobře stavěný sekretář, obsypaný ze všech stran šuplíčky. V každém šuplíčku čeká překvapení nebo přístup k dalším patrům přihrádek. V každém je nová barva, nová vůně nebo nový význam jinak známé skutečnosti.   číst dále Haiku psaná pamětí / Tereza Marečková > NP č.400 > Kultura | Literatura Důchodce Tony Webster, protagonista románu Vědomí konce Juliana Barnese (1946), dlouho věří, že si celý svůj spořádaný, byť nudný život nalinkoval, jak nejlépe mohl. Až ono vědomí konce mu otevře oči.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv