NP č.464 > FejetonNebýti cvrčkemJan Stern

O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury.

„Raději napsat jednu větu, co přežije, než tunu těch tvých srágor,“ povídal mi tuhle. Čtenářům se přitom za srágoru omlouvám, jen jsem citoval nesuterénního pěvce. A povídal mi také pěvec, že ty moje – no nebudu to opakovat – jsou něco jako langoše u stánku na pouti. Zasmrděj, zachutnaj a za minutu nevíš, co jsi jedl. On chce prý slovy vysochat Věstonickou venuši, co uhrane i po tom, co ruské kolo v Prátru obroste zmutovanými přesličkami.

No, já vám nevím. Co se týče té nesmrtelnosti, mám jisté neblahé tušení. Ne že bych byl přehnaně zatížen vzděláním a už vůbec ne tím klasickým, leč někde jsem tuhle četl takovou zajímavou historku ze starořeckých bájí. Jistá bohyně jménem Éós prý tak milovala svého nebožského manžela Tithóna, že pro něj u Dia vyprosila nesmrtelnost. Jenže to mělo takový háček. Nesmrtelnost není věčné mládí. Tithónos sice skutečně nikdy nezemřel, leč dále stárl a nakonec se scvrkl tak, až se z něj stal cvrček. A tak prý vlastně cvrčci vznikli.

No, cvrčci takto nevznikli, ale vy jistě správně tušíte, že jde o tak řečené podobenství. Tak trochu si myslím, že se týká právě těch „nesmrtelných vět“, těch „Venuší s věčně plnými ňadry, co přežijí Prátr“. Ne že by nešlo stát se nesmrtelným. Homér nesmrtelný je. Jenže jen k tomu, aby obtěžoval v seznamech povinné četby. Lze přežít, ale nelze nezestárnout. Já vím, že ten Homér je snad i lepší než Harry Potter. Jenže si ho do vlaku nikdo nevezme. Je to snad nespravedlivé, ale je to tak. Za nesmrtelnost se vždy platí krutá daň. Vaše veliká slova se časem promění v cvrlikání, které sice je stále slyšet, ale nikdo ho už neposlouchá. Je to jen zvuková kulisa, kterou někteří sice považují za poetickou, ale většina jen zaskuhrá: proboha, mámo, zavři ty okna, nebo se z toho vrzání zblázním. Nelze mluvit k budoucnosti, lze se jen proměnit ve cvrčka, v kulisu civilizace. Co se mne týče, raději zasmrdím a zachutnám pod ruským kolem. Raději promluvit k nicotě, než cvrlikat do věčnosti.

A když jsme u toho smrdění, povídal mi tuhle výše uvedený básník, že jen napjatě čeká, kdy v těchto fejetonech začnu žertovat o vyměšování a exkrementech. Díky čemuž jsem si uvědomil, že jsem se k tomuto zásadnímu problému dosud nevyjádřil.

Mohu k tomu ze svého vědeckého langošovského hlediska říci asi toto: Lidé se dělí na vyměšovací aktivisty a vyměšovací pasivisty. Aktivisté při vyměšování tvoří, čtou, bádají, kouří, případně píší na facebook, že vyměšují a jak jim to jde. Přiznávám, že patřím mezi pasivisty, kteří při vyměšování jen vyměšují. Přesněji čumí. Ale i zde je jistý prostor pro výzkum.

Když jsem byl malý, pověsila matka na dveře našeho záchodu Lukáše Vaculíka. Celé dětství musel jsem při aktu civět na tu fotografii z časopisu Zápisník spotřebitele. Vaculíkovi se nešlo vyhnout, šmouly mi matka vedle něj nalepit nedovolila, prý mají nezdravou barvu.

Nesu si přitom celoživotní následky. Kdykoli projíždím třetím patrem, dají se mi střeva do pohybu. Ke spuštění peristaltických pohybů stačí, když přede mne někdo postaví dobrou vodu, to je pak projímavá reakce vcelku jasná. Krok se mi zrychlí také, kdykoli procházím pasáží, jakkoli s nenávistí. A to vůbec nemluvím o tom, že je celkem k posrání, že mám vítr v kapse.

Přesto jsem na klozetní pasivismus nezanevřel. Dodnes tam jen čumím, případně si nevědomky broukám, že až doteďka jsem byl jen samá bota. Ale občas si představuji, jaké by to asi bylo, kdybych tam místo čumění dokázal něco velkého. Teda rozumíte mi, nemyslím velkého tam dole, ale třeba báseň, jako můj vznešený přítel.

No jo, báseň. Jenže najděte rým na Vaculík! Žigulík? Pikolík? Katolík? Náš kapelník strýc Matalík?

Kdepak, tohle pro mě není. Já jsem spíš na ty srágory. Teda, rozumíte mi.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv